POVINNÝ PŘEDMĚT TANEČNÍ A POHYBOVÁ VÝCHOVA NA ZŠ

Očekávané výstupy pro 1. stupeň, 1. období:

žák rozumí základním pravidlům správného držení těla, vnímá a prožívá základní prostorové pojmy, rozlišuje základní dynamické stupně pohybu, rozlišuje základní členění času – vědomě používá různá tempa včetně zrychlování a zpomalování, umí pracovat s pauzou, zvládá základní druhy kroků pro pohyb z místa a dokáže je správně používat, snadno zvládá základní prvky obratnosti, aktivně vnímá hudební doprovod, je schopen reagovat na změny tempa, rytmu, je schopen tělem „vyzpívat“ hudební melodii, vnímá a vyjadřuje hudební frázování, je připraven k velmi jednoduché krátké improvizaci vedené pohybovým, hudebním, nebo tematickým zadáním, přijímá a respektuje pravidla her.

Očekávané výstupy pro 1. stupeň, 2. období:

žák rozumí pravidlům správného držení těla a vědomě je přenáší do běžného života, má správné návyky v používání svého těla, rozumí pojmu přirozený (správný, zdravý) pohyb, vnímá a v pohybu aplikuje základní prostorové vztahy, rozlišuje a vědomě používá základní dynamické stupně pohybu, dokáže vnímat a vyjádřit pohybem dvoudobost, třídobost a čtyřdobost, slyší a vyjadřuje pohybem jednoduché rytmické modely, se samozřejmostí přijal řád hudebního frázování, improvizuje na jednoduché náměty, podpořené hudebním doprovodem.

Očekávané výstupy pro 2. stupeň: žák uplatňuje návyky správného držení těla a dovednosti přirozeného pohybu nejen při výuce, ale i v běžném životě, vnímá měnící se prostorové vztahy a aktivně vytváří partnerství mezi svým tělem a prostorem, je schopen používat své tělo jako nástroj sebevyjádření, v improvizaci i tvorbě dokáže uplatnit své vlastní zkušenosti a zážitky, rozumí tomu, že dosažení inteligence těla je závislé na záměru, talentu, inteligenci a je podmíněno vůlí. Není závislé na mechanickém opakování a drilu. Ví, že tělesná inteligence je setrvalým stavem, spadajícím do oblasti intelektu, citu a ducha.

S potěšením sleduji aktivitu Vize tance s programem Tanec do škol, která uvažuje zavedení tance jako povinného předmětu v Česku tak od roku 2014. Pro mě je čtení úvah o formálním návratu tance do Česka pohlazením po duši a čekám, kdy se intenzivně zapojí také společenský tanec.

Jinak jsem vcelku skeptik, a nevěřím, že současná generace tanečníků "matematiků" půjde cestou přirozeného pohybu a hudby. Znám lektory na kurzech, znám prostředí tanečního sportu. Nebezpečí zneužitelnosti "hezkých slovíček" je v tanci příliš reálné. Opět je tedy nyní ve hře úvaha o vázané živnosti, kdy je snaha, aby tanec mohli vyučovat jen školení pedagogové. (Aneb reálně budou současní běžci po dlaždičkách kolem bazénu rozhodovat o tom, kdo smí vyučovat plavání a kdo ne.) 

Hloupá je samozřejmě definice "současného tance", tedy moderního tance od reformy v 70. letech 20. století, který si pragmaticky přibírá i mediálně populární individuálně-skupinové taneční styly. Moderní párový tanec ale vznikl před 100 lety a vymezil se proti "zaostalému" komunitnímu skupinovému tancování svobodou a vyspělostí párového tance provázeného nástupem jazzu. Nyní to vypadá, že je párový tanec odložen odborníky do starého železa a nahrazen opět "jucháním tlupy". Což by bylo samozřejmě obrovským krokem zpět. 

Navíc taneční sport má v oblasti metodiky, výuky, školení pedagogů, pronikání na VŠ, výuky široké veřejnosti, praxe vrcholového sportu atd. mnohaleté zkušenosti, které nelze zatratit v duchu "opozice za každou cenu", ale je třeba to málo, co již v Česku máme převzít a rozvinout. Tak jako tak, bude tanec na školách inklinovat ke společenskému tanci a jde o to, aby takový tanec nebyl ještě více ničen v duchu nových "revolučních" hesel. Já jsem pro evoluci. Ale jinak mě Vize tance opravdu baví a inspiruje. Také potvrzuji, že přirozený pohyb a improvizace k dobrému společenskému tanci patří také, (ne že ne).

A máme zde konečnou. Dál se mini kurz už asi nedostane. Škoda. Patrně jsme pana Fabíka odradili zdejší diskusí. Aneb přesněji, patrně jsem to tady zazdil. 

Dlužím odpověď na otázku o co mi jde? Podle mě se tanec v Česku může hnout vpřed, jen když umožníme o tanci otevřenou diskusi. Jen tak si lze zvyšovat odbornost, která u nás zoufale chybí. Bohužel, diskuse se v tanci u nás nepřipouští. Přednost mají obchodní zájmy a soutěžní kariéra... hrobaři dobrého tance. 

Měli jsme zlomovou lekci s jedním z našich předních tanečníků. Po letech bádání přišel na finesy vyspělé taneční techniky. Aneb vždy učil techniku, o které se domníval, že při zdokonalení (které přijde časem) je to to pravé ořechové. Dnes pochopil, že ona je ta technika při vyspělém provedení zcela obráceně a nelze se k ní "tradiční cestou" (řekněme zdokonalováním kroků) vlastně dopracovat. Musí se na to jít jinak a hned začal řešit jak. Je to o jiném přístupu, kdy je třeba popřít to, o co jeden usiloval doposud.

Mistr je známou osobností, jeden z tanečních oborů u nás tlačí vpřed. Všichni ho považují za vrchol české kvality a odbornosti. Vyškolil desítky tanečníků a lektorů, kteří nyní vlastně učí "jeho starou chybnou mizernou techniku" další a další studenty.

Myslím ale, že si příliš fandí. Tak dobrou techniku u nás žádný lektor nemá široko daleko. Ono dochází bez jeho vůle tak jako tak k modifikacím. Pokud náš mistr tančí ve srovnání se světovou špičkou tak na 3 či 4, jím proškolení lektoři jsou na tom zpravidla ještě o třídu či dvě hůře a předvedou žákům techniku tak za 4 či za 5. Co asi pak umí a mohou umět jejich studenti? 

Lekci zakončil na téma mladých namyšlených tanečníků. Nepřestává ho udivovat, jak mladí tanečníci, když poberou tanec na přijatelné úrovni, přestávají na své technice pracovat a nepřipustí si, že celá jejich taneční technika je také třeba od základu chybná. A musí se stát zázrak, aby svůj přístup k tanci změnili. Tím ale často promarní klíčový okamžik své taneční kariéry.

A co z toho plyne pro účastníky tanečních kurzů? Až se naučíte v tanečním kurzu ty správné taneční kroky, tak začněte pracovat na jejich zapomenutí. Jen tak budete mít šanci tančit někdy dobře.

Taneční - Langsamer Walzer (1965)

Pěkná lekce Waltzu pro ty, kdo chtějí pokračovat po videu, co je zde. Jsou zde tři lekce určené pro začátečníky až pokročilé. 

1) Nejprve Waltz na místě do čtverce. To jen aby se naučily kroky od levé a od pravé. K tomu doporučuji ten čtverec zrcadlově otočit a zkusit si ho vpřed i od levé. (Potřebujete umět 4 kroky. Od levé a od pravé, a to vpřed i vzad.) Tento krok se jmenuje změna a jakmile na plese nemáte místo, jedete jen změny a vystačíte si.  

2) Pak je tady sestavička pro začátečníky: 1. krok otáčky vpravo, 2. krok otáčky vpravo, změna pravou, změna levou a znovu to samé. (Sestava se učí takto třeba u Vavrušky.) Já bych doporučil spíš přejít na sestavu otáčka vpravo, změna, otáčka vlevo, změna. Protože se lépe drží směrování, otáčky a změny se nemusí přetáčet, takže si neničíte-nepozměňujete techniku.

3) Nakonec sestavička pro pokročilé: 1. krok otáčky vpravo, spinová otáčka vpravo, změna vzad, změna vpřed (s přetočením - ale ne) a znovu to samé. Tady si dovolím nesouhlasit. Ve Waltzu jdete vždy šikmo ke stěně či ke středu. Ta změna vzad je vlastně 2. krok otáčky vlevo a přetáčet by se měl tento krok. Když to pak tančí studenti na videu, tak to tak i vychází.

(Jinak jsem našel, že Ernst a Helga Fern vydávali v Německu učebnice tance, které se stále prodávají. Na latině je Helga ještě pod dívčím jménem.) http://youtu.be/LlAODNzHaGQ

Inu, teorie je hezká a když se to umí, je to skvělý zážitek. Jak to ale dostat do tanečníků během 45 minut, které se Waltzu mohou asi tak věnovat při deseti lekcích v tanečních?

Počítám, že základním posláním tanečních kurzů je hlavně začínající tanečníky nezkazit. Tedy odkroutit deset lekcí tance, aby veřejnost měla pocit dobře investovaných peněz, ale hlavně platící žáky nenaučit žádné koniny (ze sportovního tance), které jejich tancování trvale poškodí.  (Tomu říkám šalamounsky vydělané peníze.)

Přijde mi, že latina je na tom snad lépe. U standardů, jak se přejde na šlapání kroků na počítání a bez hudby, je to patrně konečná. Protože standard nestojí na krocích, ale na pohybu. Pěkný standardní tanec z toho krokování pak nebude ani za léta přecvičování.

(Dobrý standard fakticky nemá nášlapy kroků precizně spojené s údery dob. A učí se přes krokování...) 

To je tady zase plno věcných poznámek...

Co začít řešit, že se ve všech tanečních učí pochod velbloudů a ne Waltz. 

Včera jsem na kurzu poslouchal "na dva nahoru, na tři dolu" a ježily se mi z toho chlupy na těle. Víte, že za to může zcela nejapný překlad techniky standardů od Zdeňka Landsfelda (někdy ze 70. let, kdy odbornou taneční angličtinu překládal pomocí příručního slovníčku), a tak z ní vyházel základní a podstatné informace. Dnes ji přetiskuje Plamínek a podle ní se jede křížem krážem ve všech českých kurzech i tanečních klubech? 

Tak tedy v kostce. Hudba vyhrává vlny na moři (neměl by to být pochod námořníků), ta vlna by měla být znát v pohybu páru. Vrchol vlny je na úderu třetí doby, kdy energie páru odlétá k nebi. Prvním krokem se švihem vzneseme vpřed a vzhůru. Je to švihový krok, proto vyjde nášlap na patu. Je dobré vnímat jak nás první doba v hudbě odtlačí vpřed. (Pak by nemohli všichni Češi stát na raz vpředu jak v latině.) Pohyb pak brzdíme vytažením těla, proto přirozeně následuje zdvih.

A teď pozor, zdvih začíná na konci 1. kroku, pokračuje během 2. a 3. kroku a snížení nastává na konci 3. kroku. (To je to, co Z. Landsfeld z techniky vyhodil jako zbytečné, a Češi se bez toho obejdou asi už navždy.) Teď ještě vědět, co je krok a kde má konec. Podle mě, v 1. kroku je koncem okamžik, kdy noha mine nohu. (Zkuste si jak je snížení v kolenou největší, když jsou nohy u sebe a přecházíte přirozeně do zdvihu jakmile se pohne kročná vpřed či vzad.)

Nejdelším krokem je 2. krok, protože v tem moment fofrem letíte a nehodláte se omezovat. (Tady taneční lekce fakt nestíhají pro dřevitost studentů.) Chybou je nášlap na špičku (sice správně podle techniky). Protože ta špička tam patří až když ve Waltzu skutečně létáte jedním krokem přes půl parketu. Začátečník by měl uvažovat, že zdvih stoupá po celou druhou dobu. Tedy stát na dva nahoře je hloupost. Tady na videu je to pěkné. Pěkně šlapat na dva na ploché chodidlo, ale časem to zkoušet vytáhnout ještě na špičku k úderu 3. doby. (Tam to musí odšplouchnout.)

Přísun není přisunutí nohy jako tady na videu, ne, takto opravdu ne. Zkuste se rozkročit, přenést váhu na stojnou a na stojné se zdvihat na špičku. Co udělá kročná? Přisune se. Tak to je přísun. Maximálně ji špičkou přibržďujete, aby její pohyb byl ladný. A kde je konec 3. kroku? Zhruba v polovině dráhy přisunované kročné nohy. (Citliví jedinci rozeznají, že zde je moment, kdy k přisunutí nohy již není třeba další zdvih a přechází přirozeně do snížení.) Pak nastává LADNÉ snížení. Ne prc duc. ;-)

Jestli ten pán učí v tanečních, tak by si mohl pořídit aspoň pořádné taneční boty.

a slečna z těch svých strhnout cenovku, že? :-D

Tedy rada "neohroženě delší kroky, když partnerku šlápnete tak ona začne dělat delší kroky" je vskutku originální :-)

Takovéhle rady se dávají běžně ve sportovním tanci, když někoho učím tančit tak to taky říkám. Ale v případě, že bych byla muž a tančila na plese s ne stálou partnerkou - tak si spíš dám bacha abych dámu nepošlapal a ona pak všude nevyprávěla, jak jsem ji při tanci podupal nohy :-)

Jsem se pobavil, k tomuto pánovi bych na lekce nešel.

Hmm... kam byste šel?

(Pan Fabík dělá ta videa tady, zcela jistě, kvůli podobným nejapným hláškám. Masochista...) 

Už je v ukázce slyšet i hudba a počítání do hudby na konci (na rozdíl od jivu)

Jen ta délka kroků je asi pro začátečníky trochu přehnaná :-)