Bydlíme 40km od civilizace uprostřed lesů (severní Švédsko) a jedna z místních lišek nám začala chodit na kočičí jídlo. Nejdřív jen když si myslela že ji nevidíme. Postupně se nás přestala bát a teď už si nechá dávat maso z ruky. Ze začátku jsme se báli, že nám sežeru nějakou kočku, ale to se nestalo. Párkrát jsem viděl Pippi (nerudná Britka), kterak vlepila drzé lišce facku, když se moc přiblížila. Mio (12kg kocour) si s liškou občas hraje, válí se spolu na štěrkovém parkovišti před domem.
Časem se objevily i další lišky, ale ty chodí jen potají. Teda až na jednu, ta chodí ve dvojici s neskutečně uřvanou strakou. Slyšíme řvoucího ptáka a za chvíli už obě přicházejí a koukají co jsme jim kde nechali. Pták se lišky podle mě drží, neb mu vždy najde jídlo. Být onou liškou, asi bych měl z toho křikotu migrénu :) Straka poskakuje kolem lišky, ta dělá že ji nevidí.
Lidi, co střílejí lišky by měli dostat přes hubu, jsou to křupani bez úcty k přírodě. Popravdě řečeno nechápu, co mají za důvod. Bohužel to platí i pro 99.9% řep žijících v našem okrese. Nemám vůbec problémy s lovem (každý rok dostanem 1/4 losa k rozporcování), ale střílet něco bez důvodu, to nechápu.
