Znalost češtiny je pro novináře velice důležitá, a když upadne, stanou se z nás exoti stylu hotentoti ("Rákosí je pro přírodu velmi důležité a když zmizí...").

Nevím, proč to tak dělají ochranáři dnes, ale dřív se to dělalo v zimě ze dvou důvodů. Jednak je suché a druhak jste se nemuseli brodit bahnem, ale po zmrzlém jste pohodlně došli až na místo.

Ochránci dnes to dělají stejně jako dřív.

Když je zmrznuto - jdete a nebo jedete po ledě a navíc nerozšlapou vrcholové pupeny rákosí v bahně.

Ale aby bylo v rákosí zamrzlý povrch, je potřeba mnoho dní silný mráz.

Když zamrznuto není, nebo led je slabý, tak se v zimě musí do bláta a vody. Případně i ten led rozbít buď lýktovou kostí a nebo koleny, podle hloubky vody.

Nezřídka hloubka vody, když se seče bez silného ledu je nad polovinu stehen a vydržet takovou práci je potřeba den. Víc než do hloubky výšky rozkroku to už nejde (pokud sečete křovinořezem), protože se již motor křovinořezu téměř při dotýká vody a lehce motor utopíte.

Potom do vody musíte znovu když se posečená hmota uklízí. Ale tam je už víc pohybu a tak i víc tepla.

Jinými slovy - tu práci v zimě udělat je potřeba - a tak silné mrazy jsou příjemným pomocníkem.

A pokud jde o rybářské boty, třeba prsačky - suché rákosí je i roztrhne, propíchne. Několik hodin ledová voda v botách není nic příjemného.

Ale přes všechno - alespoň si člověk zkusí, co vydrží.

O tom, jaký druh rákosí a kolik vám v rybníčku naroste rozhoduje kvalita vody. Tam, kde se do vody dostávají dusičňany z močůvky, vám poroste jenom drobný rákos, u nás vyvěrá voda asi 50 m před rybníkem ze skály a má pitnou kvalitu. V důsledku toho máme také dost vzácný biotop kde se najdou i rostliny, jinde známé jenom z knížek. Každý rok se nám šíří vysoké rákosí s "čibuky" a ubírá prostor jiným rostlinám, zejména leknínům. Takže nezbývá, než do gumového obleku a to rákosí vytrhávat tam, kam nepatří. Rozšiřuje se totiž vodorovnými výhonky a ty je nutné zredukovat- je to ovšem namáhavá práce. Vytrhaný rákos dopravím na plochý břeh a odvážím pod hráz, kde je také rákosí, ale tam to vytrhané rákosí nevadí, rychle zaroste. Je to zaměstnání vždy na několik dní.

Samozřejmě, žabám a drobným rybkám nechávám ve slunečné mělké zátoce porostu dost, aby měly kde klást jikry a vylíhnout se. Velké listy leknínů jsou také biotopem, žáby na nich rády sedí a pod nimi se drží menší rybky. Ty větší nám bohužel vyžraly vydry, rozšířily se po přítocích Otavy. Máme i čolky s rudým bříškem a vodní brouky velikosti a tvaru desetikoruny, jinde sotva přežívající.

"Vysoké rákosí s čibuky", když na tom pracujete, tak to byste už mohl vědět, že se jedná o orobinec.

Dříve se rákos používal místo rabicky pod omítku na stropech , to je v každém starším baráku dodnes , proto se sekalo suché .

Uniká mi, jak bubnovou sekačkou, kterou vše zničím, prospěji přírodě. Oni se v rákosí i v zimě neschovávají různí živočichové?

Máte to jednoduché.

Ti co přezimují v "zimním spánku" (zejména hmyz) jsou v zemi.

Ti co mají nožičky a křidélka před sekačkou včas odejdou či odletí.

A ročně se seče třetina až polovina plochy rákosí. Takže v lokalitě je stále úkryt pro živočichy.

Je otázkou čím navrhujete rákosí z plochy odstranit.

S výjimkou křovinořezu, už na staré, polehlé, často propletené rákosí svlačcem a divokým chmelem, mimo bubnovou sekačku, asi nic není.

Cepový mulčovač ve sněhu a mrazu nelze použít, klasickou kosu přetrhnete. Srpem či mačetou - to je snad možné jen kvalitní rákosí s dalším využitím na došky kdy náklady se vrací až v doškách.

Pravda je, že kdysi naši prapředci rákosiny čistili jednoduše - ohněm. To je dnes prakticky nepřijatelné.