Když jsem první dny trávil ve společnosti psa kamarádky, tak jsem zjistil, jak vychytralý může být pes. Na nočním stolku jsem měl talíř s nakrájeným loveckým salámem, hezky rozloženým jako na švédském stole, odskočil jsem si do kuchyně pro něco k pití, vracím se a vidím jak vychází z mého pokoje a slastně se oblizuje. Jsem mohl čekat, že mi to sežere, říkal jsem si, ale tak to nebylo. Vzal si jen několik plátků...

Byl to gentleman :-))

Když jsem chodil s Čertíkem do hospody, okamžitě se napáskoval ke stolům, kde se jedly nějaké dobroty a žebral (poměrně úspěšně). Lidi vřískali rozkoší, jak je pejsek miluje (podle tohohle povrchního článku víc, než svého pána). Potom jsme se zvedli k odchodu a pes bez nějakého pobízení opustil plné stoly se štědrými příznivci a šel s námi, i když jsme mu před nosem žádnou klobásou nemávali. Asi tak.

No bodejť, už byl nabaštěnej a šel domů trávit :-D

Co tak vidím na stole, tak to je smaženej celer s bramborama a rajčatovej salát. Však se taky ten bišoněk dívá: A to není nic lepšího?

Je. Proč tohle někdo žere.

To je moje Andula! Přesně takhle sedávala u stolu spolu se svou ségrou Ájou a společně loudily.

Pes jde za klobásou, některým lidem stačí kobliha...

Bezte onanovat nekam jinam.

Ale to já taky!!!:-)))

No to je tedy překvapení. Pes není člověk. Jde za lepším žrádlem.

Před časem jsem napsala, že pes už od pravěku tíhne k člověku z vypočítavosti.

To jsem to, panečku, schytala!

Naopak to platí také. Mám psy v domácnosti, vařím jim, spí se mnou na letišti, chrápou a prdí, jako chlapi, ale jsou pořád dobře naladění. V tom je rozdíl, jsem vypočítavá!

A což teprve záludnost a kalkul koček, když si začnou prosazovat svou. Mobilem sice zavolat neumí, ale moc dobře vědí, že je to věc které si člověk hledí. A taky že shozený na zem dá ránu a rozletí se. A taky ví, že taková akce dostane člověka 100% z postele, že je třeba okamžitě zdrhnout z místa činu a z bezpečného místa sledovat věci příští.

Objevili "Ameriku".