Samozřejmě na houby, pokud to jde, s košíkem. Jednak houby dýchají a nezapaří se (v článku), ale také se z nich nestane jeden pomačkaný cucek, který se doma nedá pořádně ani očistit (!), vykrájet případné červivé části, ani nakrájet (jak píší ostatní).

Nicméně zrovna loni byla taková úroda, že cestou z práce jsem pravidelně (snad 20x) ve městě v menším lesoparku i parčíku (kam nesmějí psy) přinesl houbovou večeři - žampiony polní i lesní (pozor na zápašné), čirůvka dvoubarevná a fialová, bedla zardělá a dokonce jednou i vysoká, hnojníky obecné, pýchavky, i masáček. A musel jsem to řešit papírem A3 (už jsem je nosil raději připravené v brašně), ze kterého jsem si složil provizorní krabičku.

A zrovna tento víkend jsme byli s dětmi na stezce v korunách stromů a cestou zpět jsme si spontánně řekli, jestli trochu neomrknout les. V hospodě jsme poprosili o krabici a šlo se. Za třičtvrtě hodiny přetékající velká krabice praváků, nějaké masáky, bedla, lišky, super

Ja na houby jezdim kazdej rok do Canady do Ontaria...ryby a houby! PARADISE

hospodskej mi ichal do utopencu hnojnik ingoustovy...kazdej den...

Všechny houby jsou jedlé. Jen některé jen jednou ;) ...lovu zdar*

Jolano, možná víš vše o sběru hub. Slovo igelit se však nepoužívej. Hovoří se vždy i plastech!

Lubomire, mozna si myslite, ze muzete poucovat, ale zkuste to take cesky.

Košík i znalosti jsou na prd pokud je v lese sucho jak na Sahaře

Nevím, proč se furt opakuje ten nesmysl, že na houby se musí vždy s košíkem.

Košík je třeba jen pokud se houby hledají na kšeft, na prodej na trhu nebo možná do kuchyně nějaké místní restaurace, protože musí být co nejméně poškozené. Nebo pokud rostou tolik, že se nasbírají kila a je to doma do sklenic zavařované nebo sušené, aby byly houby po zbytek roku.

na běžné rekreační houbaření, kdy se hub najde troška, že je něco druhý den do polívky nebo na jednu dvě smaženice úplně bez problémů stačí látková taška či sáček. igelit ne, to je evidentní, ale prodyšná látka, kde houby mohou dýchat, tak bez problémů. Nebo velký čistý kapesník se svázanými rožky.

Prabáby, když to hrabě povolil (myslím, že se smělo jeden den v týdnu, na houby chodily s nůší.

Kdo nechápe proč, tak na dno nůže se dala tráva, na trávu zajíc, potom zas tráva a nahoru, aby hajnej se blbě neptal, houby a kus masa.

To maso zas bylo, aby kdyby hajnej měl psa a ten by furt k nůši čuchal, tak aby bylo co ukázat, že čuchá.

A v neděli byl zajíc na houbách i na smetaně. Vše v biokvalitě a z místních zdrojů.

Biomatky by se dnes divily, jak prabáby zdravě žily.

Dneska na houby ani náhodou - v lese je víc lidí než hub.

Rozumné rady ale mám obavu, že pro určité lidi je to marné.