Cílem nebylo zničit jednu zaměstnanou matku, ale vyzkoušet, jak fungují ekologické čisticí prostředky. Výdobytky moderní techniky, díky nimž jsem schopná pracovat na plný úvazek a udržet v chodu i domácnost, jsem používat mohla. Jen bez té chemie jsem se musela obejít.
Měla jsem za sebou zkušenost z jedné nechemické domácnosti, ve které jsem se jako host ocitla zkraje devadesátých let. Byla to chalupa v Orlických horách, kde se smělo používat jen jádrové mýdlo. Majitelům domu totiž nebylo jedno, co vypouští na zahradu, a mýdlo vyhodnotili jako nejméně nebezpečné. Proto se tu mydlilo všechno, prádlo, podlaha i nádobí.
Vzpomínka na čaj s "jelení" příchutí, který jsem tady ochutnala, je však dodnes živá. Mohl za to špatně vypláchnutý hrnek. Od té doby vím, že mýdlem se dá umýt všechno. Stojí to jen o málo víc energie, občas se musí přitlačit.
Koupíte i ekologické, rozdíl v účinku nepoznáte
Prostředky ekologicky šetrné už se dají sehnat nejen ve specializovaných obchodech a zelených e-shopech, ale jsou k dostání i v běžné drogerii. Tam jsem si ze všeho nejdřív koupila prostředek na mytí nádobí s označením "natur" a do nádobí se pustila postaru.
Rozdíl mezi předchozím prostředkem a "eko" jsem za celou dobu nezaznamenala. Hrnky, pánve i zapečené plechy jsem umyla stejně dobře jako dřív.
Po několika dnech, kdy se stále hůř sháněl v naší pětičlenné rodině dobrovolník, který by byl ochotný postavit se ke dřezu a vzít do ruky houbičku, jsem začala pošilhávat po myčce. Stála tam taková opuštěná...
Zašla jsem tedy do smíchovské ekodrogerie zjistit, jestli není na trhu šetrný prostředek do myčky. Byl, a ne jeden. V obchodě měli hned několik druhů, mě zaujal gel z mýdlových ořechů – ale přece jen jsem první várku skládala do drátěných polic se skepsí.
Zbytečně, myje stejně kvalitně jako mé tablety, dokonce i bez použití leštěnky sklenice zářily. A ani nebyl zvlášť drahý. Padl první z mých předsudků: ekologické prostředky nejsou méně účinné a nejsou ani drahé.
Mýdlo si musíte vyrobit
Z celého zeleného experimentování jsem se nejvíc těšila na praní prádla. Jeden z nejrozšířenějších způsobů, jak je zbavit špíny bez znečištění odpadních vod, je praní v mýdlovém slizu. Ten ovšem v obchodě nekoupíte a je třeba si jej vyrobit.
Jak na výrobu pracího slizu1. Nastrouhejte mýdlo: jedno jádrové mýdlo nastrouhejte na struhadle najemno. 2. Ohřejte litr vody: v něm rozmíchejte nastrouhané mýdlo a 250 g sody na praní. Směs míchejte, dokud se vše nespojí. 3. Ve čtyřech litrech teplé vody pak rozmíchejte koncentrovanou mýdlovou směs. Použít můžete velký hrnec nebo kýbl. Pokud vám mýdlo nevoní, můžete přidat pár kapek vonného oleje dle vlastního výběru. 4. Výslednou hmotu přelijte do vhodné nádoby. Ideální jsou ty se širokým hrdlem, směs je totiž poměrně hustá a obyčejným trychtýřem nepropadne. Pro snazší nalévání místo něj použijte odstřiženou horní polovinu PET lahve. |
Je to jednoznačně nejlevnější prací prostředek, se kterým jsem se v životě setkala. Podle mě ani v discountovém řetězci nemůžete koupit nic levněji. Potřebujete jen jádrové mýdlo (20 Kč) a krystalickou sodu, tedy uhličitan sodný (25 Kč za 1 kg, na jednu dávku se spotřebuje 250 g).
K výrobě svého slizu jsem přistoupila zodpovědně. Jádrové mýdlo jsem podle návodu nalezeného na internetu nastrouhala na struhadle. Instrukce bohužel nepravily, jakou zvolit hrubost. Tak jsem mýdlo nastrouhala jako okurku na salát.
Chyba. Tak velké kusy mýdla se v horké vodě rozpouštěly jen pomalu. Jako praktická žena jsem vše odpěňovačkou vyndala (v této fázi se mýdlo drží při hladině) a rozhodla se je rozmixovat tyčovým mixérem. Byl to dobrý nápad, jen té vody mělo být v nádobě méně.
Kusy mýdla se rozletěly po celé kuchyni... při té příležitosti jsem přišla na to, že koncentrovanou mýdlovou směsí se dobře čistí kuchyňské skříňky a myje podlaha.
Na druhý pokus se mi už podařilo směs udržet v nádobě, a mohla jsem tak pozorovat změnu skupenství zrychleně. Tyčák vytvořil z mýdla a vody hustou kaši, která připomínala pudink (ovšem tak z trojnásobné dávky prášku ve stejném množství mléka). Rozmíchat hladké "lepidlo" ve vodě už byla docela hračka.
A to množství pracího gelu, které jsem si za pár korun vyrobila, mi vyrazilo dech. Jen jsem musela překousnout, jak odporně výsledná hmota vypadá. Název mýdlový sliz totiž nelže. Je to opravdu tak hnusné, jak si to představíte.
Ještě větší překvapení na mě čekalo, když jsem v něm vyprala první dávku prádla. Sliz se dávkuje rovnou do bubnu pračky, na jedno praní je ho potřeba asi dvě deci.
Místo aviváže ocet
Z pračky jsem vytahovala čisté voňavé prádlo – vypraly se i skvrny ze školní jídelny. V tu chvíli jsem se vrátila do dětství. Tehdy jsme doma neměli klasickou pračku, ale takový předpotopní typ vířivé pračky. Vypadal jako obří sud a neuměl máchat.
Místo prášku tehdy máma používala mýdlové vločky, vyráběné pravděpodobně ze stejné hmoty jako mýdlo s jelenem. Tu vůni jsem milovala. Žádná aviváž mi ji nikdy nedokázala připomenout.
Tohle mé vyprané prádlo tak vonělo ovšem i poté, co jsem místo aviváže použila ocet. To byl další ekotip, který jsem našla na internetu. Bála jsem se, že vytáhnu z pračky prádlo čpící po utopencích, ale zůstala jen svěžest mýdla. Trička i mikiny se tvářily jako naavivážované.
