Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Očima čtenářů: Draví štírci jsou všude kolem nás, ale kůži neprokousnou

aktualizováno 
Právě dojedli palačinky a na zbylém cukru hodovala moucha. Tak vznikla fotografie z jedné kuchyně v jihočeských Holašovicích. Po zvětšení fotografie na jejího autora čekalo velké překvapení v podobě „štíra“ na noze mouchy. „Snad takových není víc,“ utrousil.

Dravý štírek na noze mouchy. Neútočí na ni, jen ji využívá k přemístění, jako taxi. | foto: Ondřej Jizba

Podle oslovených entomologů Petra Šípka a Dominika Vondráčka z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze je na fotce zřejmě moucha domácí, případně slunilka, a na její noze je přichycen zástupce dravých štírků.

„Snímek ale nezaznamenal útok na mouchu, tento exemplář je na štírka příliš velký. Podařilo se ale zachytit takzvanou forézii, kdy se jeden živočich aktivně přichytí na jiného, většího, a ten ho jako černého pasažéra přenese na jinou lokalitu,“ vysvětluje Vondráček.

Štírci (Pseudoscorpiones)

Samostatný řád uvnitř třídy pavoukovců (Arachnida), kam patří například i podobně vypadající pavouci, sekáči, štíři či roztoči.

V ČR je evidováno přibližně 38 druhů štírků, přičemž celosvětově jich je zhruba kolem 3 300. Žijí v půdní hrabance, pod kůrou v hnízdech různých obratlovců či synantropně, tedy v lidských obydlích. Jsou to dravci živící se především roztoči, malými larvami hmyzu, mravenci či mouchami.

Tento jev se podle něj objevuje u spousty skupin živočichů, především pak bezobratlých. U štírků pak je běžné právě zachycení na nějakou větší mouchu, či jiného dvoukřídlého zástupce hmyzu (Diptera). „Štírci toto taxi používají velmi hojně, jinými častými stopaři jsou například různí roztoči,“ doplňuje Petr Šípek.

Svoji kořist štírci loví pomocí jedu, který vylučují z klepítkovitých makadel. „Pro člověka ovšem nepředstavují žádné nebezpečí. Naopak jsou užiteční, neboť loví skladištní hmyz, jako například pisivky, které znehodnocují potraviny či muzejní sbírky. Podle toho také dostal jeden ze štírků i své české jméno štírek muzejní,“ uklidňuje Šípek.

Štírci jsou na rozdíl od štírů velmi drobní, jejich velikost se pohybuje obvykle v rozmezí 1 až 8 mm, i když existují i druhy s velikostí až 12 mm. Dalším patrným rozdílem je podle entomologů absence protažených zadečkových článků, které tak tvoří pro štíry typický útvar, jenž je zakončen hrotem s jedovou žlázou.

„Štírci mají zadeček oválný a jejich jedové žlázy ústí v klepítkovitých makadlech - odborně si jim také říká pedipalpy, lidově "klepeta" - které slouží k lovu kořisti či k uchycení se na svém přenašeči,“ vysvětluje Vondráček. Jejich jed je však pro člověka zcela neškodný, štírek není schopen ani proniknout přes lidskou kůži.

Autor:




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.