Slavný čurající chlapeček v Bruselu

Slavný čurající chlapeček v Bruselu | foto: Profimedia.cz

Ekologové radí šetřit vodu čuráním ve sprše, v praxi tomu nic nebrání

  • 121
Brazilští ekologové navrhují šetřit vodou tak, že místo vyčurání se na toaletě si mají lidé s potřebou počkat až do sprchy. V našich podmínkách by to znamenalo minimální úsporu peněz pro rodinu, ale velkou úsporu vody, pokud by tak činila aspoň část obyvatel. A také žádná hygienická rizika.

S vědomím všeobecné nadsázky a legrace - když pominete osobní pocity z podobné činnosti - co by vlastně v praxi přinesl podobný způsob spoření?

Kolik vody se ušetří? Jako standard počítejme čtyřčlennou rodinu, kde se každý sprchuje jednou denně. Ušetří se tedy čtyři spláchnutí. V některých domácnostech jsou moderní klozety s dvojčinným splachováním na šest a tři litry, velké množství domácností ale stále splachuje "postaru" devíti litry vody. Za průměr v této modelové situaci lze vzít šest litrů jako základ pro výpočet množství vody na jedno spláchnutí. Počítejme tedy 24 litrů denně krát 365, tedy 8 760 litrů ročně. Při sazbě 50 korun za vodné a stočné to znamená úsporu 438 Kč. Je to málo, anebo hodně za pocit, že si čuráte pod nohy?

Nápad přišel z Brazílie

Brazilskou televizi ovládla reklama ekologické organizace SOS Mata Atlântica, která by chtěla úsporami vody přispět k záchraně deštných pralesů. Na videu za zástěnou čurají do sprchy nebo vany decentní a hravé kreslené postavičky - čtěte Čurejte ve sprše a šetřete, vyzývají brazilští ekologové. Reklama zaujala celý svět - na lehce kontroverzní a s lehkostí pojatou propagandu nelze nereagovat.

Ten, kdo si reklamní nadsázku převede do reálných rozměrů, musí uznat, že na ní něco je. Ušetří se skoro pětistovka ročně, zařízení koupelny čurání neuškodí a podle prastaré vědy urinoterapie možná ještě pomůže k desinfekci nohou.

Podívejte se, jakým způsobem se úspora propaguje.

Zajímavých čísel se dobereme, pokud budeme úsporu počítat na celé obyvatelstvo republiky včetně kojenců. Pak dojdeme k závratnému číslu skoro 22 milionů kubíků vody. To vypadá úctyhodně, kdybychom ale začali takto hromadně šetřit, mohli bychom si vysloužit nemilost vodáren v podobě zvýšení tarifů.

Co tomu říká sanita

"Veškeré materiály pro koupelnovou sanitu jsou samozřejmě moči odolné, nehrozí ani, že by mohlo v koupelně něco zapáchat, ve všech výpustech jsou sifony," říká Tomáš Papírník z koupelnového studia Il Bagno. Jemu osobně by to připadalo jako trochu nepřirozený způsob šetření, ale připouští, že pro někoho může tento "novátorský" způsob být finančně zajímavý.

Klozet s vestavěným umyvadlem

"Daleko zajímavější mi ale připadá novinka, která se teď podle mých informací ve velkém začíná používat například v Austrálii. Mají tam záchody uspořádané tak, že nad nádržkou klozetu je umístěné umyvátko. Umyjete si po použití toalety ruce a tato odpadní voda se pak shromažďuje v nádržce pro spláchnutí," popisuje - čtěte Geniální napad. Toaleta spojená s umyvadlem ušetří litry vody.

Ale i bez podobných vynálezů je možné doma na splachování výrazně ušetřit. Stačí už při stavbě domu myslet na to, že zvláště v domácnostech s převahou mužských potomků je na toaletě třeba nezapomenout na urinál. Ten se při spláchnutí spokojí s pouhým litrem až dvěma vody.

Moč jako dezinfekce

Kožní lékařka Eva Kocianová byla při dotazu na případná zdravotní nebezpečí močení "pod nohy" do sprchy tak šokovaná, že se zprvu zmohla jen na otázku: "A proč se nevymočí předem?" Asi jako většina lidí, kterých by se znenadání člověk zeptal na totéž. Pak ale dodala: "Pokud už se to člověku stane, nemusí se bát žádných komplikací, navíc moč se s vodou tak rozředí, že se nikdo nemusí ničeho bát."

O moči se ostatně říká, že má léčivé účinky na lidský organismus, léčbě močí se věnuje vědní obor urinoterapie. První písemné zprávy o ní jsou staré 5 000 let a pocházejí z Indie. V Evropě byl zaznamenán její rozmach v 19. století, ve 20. století její popularitu ale ukončil objev antibiotik. Moderní způsoby léčby a předsudky tuto účinnou metodu skoro vytlačily. Na venkově nikdy úplně nevymizela. Například při řezném poranění při práci na poli se vlastní moč běžně používala k vymytí a dezinfekci rány.