Země původu
Německo
Zařazení
FCI sk. V. - špicové a tzv. primitivní plemena
Standard č. 291
Historie
V roce 1960 vzniklo křížením čau-čaua a vlčího špice plemeno, jež bylo původně pojmenováno jako vlčí čau. Po vkřížení samojeda roku 1973 bylo plemeno přejmenováno na „eurasiera“ a uznáno FCI.
Povaha a chování
Sebevědomý, klidný, vyrovnaný s vysokým prahem vzrušivosti, ostražitý a pozorný, aniž by byl hlučný. Má silně vyvinutou vazbu na svou rodinu, vůči cizím je zdrženlivý bez agresivity. Chybí mu lovecký pud. K plnému rozvoji těchto znaků potřebuje eurasier stálý a úzký domácí kontakt se svou rodinou a chápavou, avšak důslednou výchovu.
Vzhled
Harmonicky stavěný, středně velký špicovitý pes se vztyčenýma ušima.
Průměrný věk
12 - 14 let
Péče
Velmi zajímavé plemeno nezapře orientální předky. Je to nenáročný pes, který výborně snáší zimu i horko. Příčinou je hustá srst, která psa před zevními vlivy chrání. Srst euroasiera se neupravuje, potřebuje ale pravidelné česání, a to zvláště v období výměny srsti. Euraiser patří k plemenům, která stejně dobře snášejí pobyt v bytě i v kotci. Je nenáročný z hlediska výživy a dá se říci, "že se spokojí s málem“. Trochu složitější to je s výchovou a říká se, že eurasier se nehodí pro začátečníky. Tato formulace není úplně přesná. Nezáleží na tom, zda člověk psa měl či ne, ale na tom, zda dokáže být při výchově eurasiera trpělivý, důsledný a hlavně klidný. Výpraskem se u tohoto plemene nic nezíská.
