K objektu hospicu, který provozuje nezisková organizace v Malejovicích nedaleko Prahy, přiléhá velká zahrada. Během celého roku ji dohromady užívají desítky dospělých i dětí. Je tedy třeba, aby reflektovala potřeby většího společenství lidí, kteří na zahradě hledají relaxaci a klid.
Tento nelehký úkol řešili mladí zahradní architekti v předposledním dílu pořadu Ferdinandovy zahrady premiérově odvysílaném v sobotu v České televizi, který najdete v jejím archivu.
Příjemným poznáním pro tvůrce pořadu po první návštěvě malejovické zahrady bylo, že byť je prostor upraven jen částečně, nic v něm není zásadně špatně. Lidé kolem sdružení i nadačního fondu Klíček dokázali díky velkému pochopení pro hosty hospice zahradu budovat přesně tak, jak bylo potřeba. Vsadili na dřevo a prvky působící uklidňujícím dojmem, které vypadají, jako by byly v zahradě odjakživa.
Na zahradní architektce Ditě Landovské tedy bylo, aby především nastavila dlouhodobý koncept, v němž se bude pokračovat postupně podle možností. Není potřeba udělat všechno naráz, lze začít i malými, postupnými krůčky, což platí v kterékoliv zahradě. Jen musí být jasné, kam zahrada směřuje.
V Malejovicích, kde pozemek navazuje na volnou krajinu, se architektka rozhodla vyzdvihnout „obyčejné“ věci: louku, vítr a výhled do krajiny, a pracovat právě s nimi. A vysadit nové stromy, které rozbijí zatím plochý prostor. Jako dominantu tvůrci po dohodě s majiteli zvolili dub, který bude do zahrady lákat a bude krásně ladit s krajinou.
Vize do budoucna je tedy jasná; vytvořit takovou zahradu, aby se v ní člověk cítil sám sebou, ať už si tam sedne s knížkou, nebo chce jen v klidu odpočívat a cítit se v bezpečí.
I postupně budovaná zahrada vyroste do krásy
Jelikož by uprostřed pozemku měla vyrůst nová stavba hospicu, zaměřili se tvůrci pořadu prozatím na okrajové části pozemku, kterých se stavba nedotkne. V plánu jsou nové bezbariérové cesty, zasklený altán nebo takzvaný pomněnkový les. Vlastní zahradu pak rozdělí na aktivní zónu a klidnou zónu s výhledy do krajiny.
Hmyzí domečkyDo zahrady se tvůrci rozhodli zakomponovat i designové a současně funkční prvky v podobě hmyzích domečků, které poskytnou útočiště místní fauně, prohlédněte si je na úvodním videu.  S dotvořením a výrobou pomáhali i hosté hospicu: domečky ve tvaru hexagonu, které se dají spojovat, naplnili přírodními materiály jako jsou stébla slámy, dřevěné špalíky, šišky či seno. (O hmyzích domečcích více zde.) |
Za aktivní účasti komunity kolem hospicu se začalo budováním „babiččiny zahrádky“ u zdi přilehlého hřbitova, kam se vysázely stínomilné rostliny v anglickém stylu. Ty respektují tradiční ráz místa i fakt, že jde o pozemek na vesnici v sousedství kostelíku.
K zahradě na venkově patří i bylinková zahrádka, takže si architektka vzala do parády i stávající záhon šalvěje a rozhodla se k němu přidat další bylinky, které najdou své uplatnění v kuchyni. Místo vybrala i kvůli slunci, které sem svítí celý den a bylinky ho ke zdárnému růstu potřebují.
S dalšími pracemi si budou muset zakladatelé hospicu, manželé Královcovi, poradit postupně sami, dle svých fyzických i finančních možností. Což vůbec nevadí. Nejdůležitější totiž je jakoukoliv zahradu budovat tak, abyste se v ní cítili co nejlépe. A hlavně už od začátku s jasnou vizí, jak by měla jednou vypadat, ať už bude realizace trvat jakkoliv dlouho.
O dětském hospicu Klíček v Malejovicích a jeho zakladatelce Markétě Královcové se více dozvíte ve videu a dočtete v článku zde:
9. května 2016 |
