VIDEO: Kiburi je gorilí sprinter a rváč. A to mu jsou teprve dva roky

  • 8
"Netrvalo to ani pět minut. Půl metru ode mne, jenom sklo nás dělilo, se prcek narodil! Brečela jsem tam, jako by to bylo moje první vnouče. Takový dojemný malý uzlíček..." popsala narození Kiburiho obdivovatelka pražských goril Dagmar Brančíková, která právě v tom okamžiku seděla u skla pavilonu mezi návštěvníky. Z uzlíčku už je ale pěkný rošťák.

Přestože gorilí samice obvykle rodí v noci, Kijivu své třetí mládě přivedla na svět v sobotu 24. dubna 2010 deset minut před jedenáctou dopoledne přímo před zraky užaslých víkendových návštěvníků. Celý porod se totiž seběhl tak rychle, že ošetřovatelé nestihli ani pavilon uzavřít. (Vše o porodu najdete zde). 

Kiburiho oslava

Pokud chcete být u toho, když bude Kiburi s rodinou ochutnávat narozeninový dort, navštivte v sobotu 21.4.  ve 14:30 Pavilon goril v Zoo Praha. 

Během dne si můžete vyzkoušet vyrobit přírodní dárky a hračky, které dostávají gorily.

V neděli 22. 4. od 14.30 hodin se zase můžete podívat  poslední komentované cvičení se slony indickými ve stávajícím pavilonu před jejich přestěhováním do jejich nového domova v horní části zoo.

"Byl to pro mě životní zážitek, nadosmrti na to nezapomenu," říká Brančíková. "Seděla jsem na pařezech u skla, když se gorily vrátily z výběhu, tentokrát se ale chovaly úplně jinak, než obvykle. Protože je můžeme pozorovat na internetu, znám je dobře a hned jsem poznala, že Kijivu bude rodit."

Kijivu během několika minut mládě očistila, za chvíli už bylo možné pozorovat, jak mládě pije. Postupně si je přišli prohlédnout i ostatní členové gorilí tlupy. Díky denní době a on-line kamerám v pavilonu goril jsme tehdy měli poprvé možnost pozorovat za denního světla celý průběh porodu i vzornou péči o gorilí mládě.

Genetické testy brzy umožnily určit pohlaví mláděte a měsíc po narození byl malý sameček pokřtěn na Kiburiho. Jméno Kiburi pochází ze svahilštiny a znamená Hrdý, kmotrem se stal Karel Gott.

Co všechno narození Kiburiho před dvěma lety přineslo

V té době bylo hlavní starostí Kiburiho jíst, spát a držet se mámy Kijivu. Ta si při péči o třetí mládě už počínala zcela sebejistě, tatam byla její nervozita, tolik patrná, když se starala o prvorozenou Moju. Její klid se nejspíš přenesl i na ostatní členy skupiny, a tak se Kiburi brzy stal tak trochu dítětem všech.

Fotogalerie Kiburiho

Kiburi, zatím nejmladší člen tlupy
Nejmladší Kiburi, okusující větvičky
Bráškové Tatu s Kiburim se teď při svých hrách musejí obejít bez Moji.
Samice Kijivu se s odchodem Moji rychle vyrovnala.

Shinda si ho poprvé půjčila hned čtyři dny po narození, dlouho nečekala ani Moja. Neuběhl ani měsíc a pod pečlivým dohledem mámy zkoušela Kiburiho chovat a nosit v náručí. Pro Moju to byla tak trochu náhrada za to, že díky jeho narození přišla o svou pěstounku Kambu, protože ta ihned převzala péči  o druhorozeného Tatua.

Moja to zpočátku nesla dost těžce a s mladším bratrem se ze žárlivosti několikrát poprala. Nové mládě ji ale brzy zaujalo natolik, že udělala další krok směrem k dospělosti a z rozjíveného gorilího mláděte se pomalu začala klubat budoucí skvělá máma. I Tatu si Kiburiho občas půjčil, jeho zájem se s tím Mojiným nedá srovnat. Moja tak získala díky Kiburimu nenahraditelné zkušenosti v zacházení s gorilím miminkem, které doufejme brzy využije. (Viz článek Gorilí samec Niky se poprvé pářil s Mojou.)

Kiburi je mnohem šikovnější než byli Moja a Tatu

Kiburi dělal hned od narození rychlejší pokroky než jeho starší sourozenci. Nejspíš je to právě díky jejich vlivu. A díky klidu a harmonickým vztahům ve skupině. Ve třech měsících už začal lézt a o měsíc později už celkem sebejistě došel k mřížím, přes které gorily dostávají krmení.

Brzy začal i ochutnávat nejrůznější dobroty, nejdříve banán a dětskou výživu, za krátký čas už cpal do pusy vše, na co dosáhl. V pěti měsících začal šplhat po lanech a v roce vyměnil dětské batolení za bleskurychlé sprinty.

Kiburi s mámou Kijivu v létě 2011
Kiburi na podzim 2011
Kiburi na podzim 2011

Když začalo být jeho nejoblíbenější zábavou škádlení a rvačky, jeho nejbližším parťákem se stal Tatu. Oba kluci spolu dodnes dokážou trávit hodiny v honičkách a kotrmelcích, koušou se a smějí se s vyceněnými zuby. Občas z rozvernosti společně provokují i dospělé samice. A když dá Tatu přednost samostatným výzkumům nebo odpočinku u Kamby, Kiburi dokáže na kládách a lanech předvádět neuvěřitelné akrobatické kousky.

Kiburi je požehnáním pro Bikiru

Příchod nové gorilí samice Bikiry v době, kdy mu bylo osm měsíců, Kiburi snad ani nezaznamenal (více o příchodu Bikiry zde). V té době se ještě při jakémkoli rozruchu přitiskl na záda matky a vše sledoval z této bezpečné pozorovatelny. Přesto právě on hraje dnes v Bikiřině životě snad nejvýznamnější roli.

Bikira přišla do pražské skupiny, aby dostala šanci přivést na svět vlastní potomky a naučila se o ně starat. V listopadu 2011 porodila první mládě (více zde), a i když měla předtím možnost celý rok pozorovat péči Kijivu o Kiburiho, nestačilo to ještě na to, aby se i ona dokázala o novorozeně postarat a malý Tano teď vyrůstá v gorilí školce ve Stuttgartu (více o odjezdu Tana zde).

Kiburi se svojí starší sestrou Mojou (než odjela v listopadu loňského roku do
Kiburi se svojí starší sestrou Mojou (než odjela v listopadu loňského roku do

Malý Kiburi se starší sestrou Mojou, než odcestovala do Španělska.

Krátce poté odešla z pražské skupiny i Moja a připojila se ke gorilí skupině ve španělském přírodním parku Cabárceno (viz článek o odjezdu Moji), aby také měla šanci založit si rodinu. Na rozdíl od dospělých goril po ní Kiburi ani Tatu nijak výrazně netruchlili, v té době si bratři hodně vystačili sami. Ale když se po Mojině odchodu situace ve skupině uklidnila, byli to právě Tatu a hlavně Kiburi, kteří sehráli ve vývoji vztahů ve skupině důležitou roli.

Samice Bikira, která se stále ještě držela hodně stranou, se totiž čím dál častěji stávala středem jejich pozornosti. Tatu ji většinou zkoušel vyzývat ke hrám a několikrát se nechal svézt na zádech, pak se vrátil ke své osvědčené pěstounce Kambě. Zato zvědavý Kiburi se s Bikirou sbližoval víc a víc. A protože Bikira se o něj sice opatrně, ale vytrvale zajímala také, netrvalo příliš dlouho a ona poprvé vyzkoušela i vzít Kiburiho na záda.

Na rozdíl od divokého staršího bratra Kiburi umí být stále ještě miminkovsky jemný a něžný a Bikiře nejspíš právě toto vyhovuje. Postupně se naučila Kiburiho i obejmout, nedávno si od něj nechala i olizovat bradavky. Právě díky Kiburimu se tedy Bikira opravdu učí to, co si do Prahy přišla osvojit: správné zacházení s gorilím mládětem. A ostatní gorily už ji natolik vzaly za člena skupiny, že jí to s klidem dovolí. Vědí, že malý Kiburi je u Bikiry v bezpečí.