V gorilí školce v zoologické zahradě Wilhelma ve Stuttgartu Tano dostává šanci připravit se na život v normálně fungující skupině goril. Je totiž v každodenním kontaktu nejen s dalšími mláďaty, z nichž je pro něj největším kamarádem jen o něco málo starší sameček Okanda, ale i s přirozeně fungující skupinou goril (vše o Tanově cestě do Stuttgartu před třemi lety čtěte zde).
Tanova fotogalerie |
Podle Marianne Holtkötterové, kurátorky savců stuttgartské zoo, je Tano zdravý, silný - váží už 28 kilogramů, a také velmi čilý a hravý. Bikira s Richardem by na něj mohli být jako rodiče pyšní, protože při řešení nejrůznějších úkolů mezi ostatními gorilími mláďaty jednoznačně vyniká inteligencí.
„Moje německá kolegyně Tana vidí jako velice chytrého a šikovného. Dokazuje to zejména při řešení enrichmentových úkolů, které mu chovatelé předkládají. Například správně manipuluje různými mechanismy, takže se třeba umí dostat do plastové dózy zajištěné víčkem, nebo otevřít dveře zajištěné plastovými šrouby. Všechny tyto činnosti prý zvládá nejlépe ze všech mláďat umístěných ve školce, ale současně je velmi žárlivý, jakmile se chovatelé věnují jiné gorile než jemu,“ popisuje Tanovy úspěchy mezi ostatními mláďaty v německé gorilí školce Vít Lukáš, kurátor primátů Zoo Praha.
Tano se má ve školce jako v bavlnce, sám řádí jako drak
Němečtí chovatelé dávají Tanovi třikrát denně mléko, kromě toho dostává ovoce, zeleninu, jogurty, listy a semena. „Do kelímku s jogurtem nestrká prsty, aby si je náhodou neušpinil, ale používá k tomu větvičku jako lžíci. Při krmení také velmi rád pozoruje stříbrohřbetého samce Kiba v sousední expozici, tehdy se doslova nalepí na sklo a nespustí z něj oči,“ říká Lukáš.
Tanovou nejoblíbenější hračkou je kolotoč, který ve Stuttgartu mají v oblibě nejen mláďata, ale i dospělé gorily. Velmi rád si také obléká oblečení, ve kterém pak běhá po školce a pyšně ho ukazuje ostatním. S tím také souvisí jedna z jeho nejoblíbenějších her, hra na duchy. Tehdy si přes hlavu přetáhne prostěradlo, nebo ručník, a poté se poslepu snaží najít cestu, takže naráží do stěn i jiných částí expozice, a každému nárazu se prý velmi směje.
Tanovy ošetřovatelky si s ním také užijí své. Zkoumá jim make-up, dokonce jim velmi rád vytrhává vlasy a poté s touto trofejí vítězoslavně utíká. Když si stáhnou vlasy gumičkou, aby jim nemohl škubat volné prameny, krade jim je. Pak si dá gumičku kolem paže a velmi hlasitě se směje na všechny strany. „Že ho gumičky doslova fascinují, dokládá i to, že prý s chutí leze ošetřovatelkám na záda, tahá je za gumičku od podprsenky a baví se tím, že ji pouští zpět,“ usmívá se kurátor.
Podobně jako Kiburi a Nuru v Praze i Tano zbožňuje pobyt ve venkovním výběhu v letním období. Dělá salta, sbírá jetel, je plný energie a vypadá to, že se nikdy neunaví. Případně jen tak sedí a pozoruje včely a nebo malé návštěvníky, zejména děti z mateřských školek.
Ostatní mláďata ze speciální gorilí školky má Tano rád a vedle svého největšího kamaráda Okandy usíná téměř každý večer, často se při tom ze spaní dokonce usmívá. A když je unavený, cucá si při usínání palec, podobně jako to dělají i lidská batolata.
Tano i Okanda se učí odkoukat gorilí chování
„Naši kolegové potvrzují, že uměle odchovávaným mláďatům nestačí pouze pozorovat přirozeně fungující gorily, aby se naučila správnému sociálnímu chování. Proto se Tano s Okandou od září loňského roku na živo seznamují se členy klasické fungující gorilí skupiny - postupně jsou připouštěni vždy k jedné z goril, která je na toto seznamování oddělena od ostatních. Oba jsou stále ještě nejistí a nevědí, jak se mají v přítomnosti dospělé gorily chovat,“ vysvětluje Vít Lukáš, že péče o odstavená gorilí mláďata není jednoduchá.
Například o pár měsíců starší sameček Okanda, který žil první půlrok svého života v rodinné skupině, si chce často hrát s dospělými jedinci a provokuje je k tomu. Tano si naopak hraje pouze s jedním mladým samcem, od dospělých goril si drží odstup a pouze je se zájmem pozoruje.
„Když se ho Okanda snaží přizvat ke hře s jednou z dospělých samic, Tano má bohužel pocit, že ho musí bránit a rozbíhá se proti samici, někdy dokonce s hlasitým řevem. „Zatím tedy nemá k dospělým zvířatům žádný respekt, což je velmi důležitý aspekt chování, kterému se ještě musí naučit,“ říká Lukáš.
Letos se má Tano i se svým kamarádem Okandou přesunout do gorilí skupiny v Mnichově. „Tam budou mít šanci učit se správnému gorilímu chování ještě mnohem intenzivněji a efektivněji,“ vysvětluje důvod jejich přesunu pražský kurátor.
Jaký mají Tano s Okandou denní program?Denní program Tana i jeho kamaráda Okandy má dobře vysledovaný paní Alena Páralová, obdivovatelka pražské gorilí skupiny, která za Tanem do Struttgartu velice často jezdí: „Při otevření pavilonu v devět hodin ráno je vidět, že kluci už si hrají, ať už spolu, nebo každý sám. Mají otevřený průlez do venkovního výběhu, kam Tano rád zalézá, protože ho velmi zajímá vše, co jezdí okolo. Třeba malé pracovní traktory s radlicí, nebo kárky. Jakmile zaslechne nějaký takový zvuk, když jsou všichni venku, vyleze až na pletivo, drží se na něm ve výšce a div mu oči nevypadnou. Před desátou Tano s Okandou odcházejí do většího výběhu sousední gorilí rodiny, kde na ně již čeká buď starší gorila Undi (44), nebo Undi s Mimi (52). Undi klukům moc nevadí, neboť si v poklidu jí, případně si lehne a pozoruje okolí. Kdežto okolo Mimi oba krouží, chtějí se k ní trošku přiblížit a čichnout si, ale Mimi na ně vzhledem ke svému věku už nemá náladu a odhání je. Jindy zase bývá ve výběhu s Tanem a Okandou samice Undi spolu s desetiletou samicí Tuanou, která na konci roku 2014 porodila své první mládě. Je velice hodná, kluci ji také trochu pronásledují, ale ona od nich okamžitě odchází. Zhruba po dvou hodinách seznamování se Tano s Okandou vrací zpět do svého výběhu, kde mají rozházenou zeleninu a potom většinou spí. Tano bývá hodně zadumaný, protože mívá ze seznamování s gorilami hodně dojmů a často o tom přemýšlí tak, až z toho usne ještě vsedě. Když se odpoledne všichni vrátí z venkovního výběhu, opět najdou ve své expozici nějaké dobroty, případně plastovou lahev s oříšky a podobně. Kolem půl páté dostanou lahvičku a jdou do svých ložnic spát.“ Výše uvedená samice Undi se narodila v Africe pravděpodobně v roce 1971, do ZOO Wilhelma přišla v roce 1973. Také samice Mimi se narodila v Africe, zřejmě v roce 1963, do Wilhelmy přišla roku 1965; má 11 potomků, 18 vnoučat a 18 pravnoučat. Tuana se narodila roku 2005, do Wilhelmy přišla v roce 2013. |
