Ještě donedávna si Moja tvořila velká hnízda z dřevité vlny, nyní se jí zalíbily hadříky nejstarší samice Nadii a bere jí je. Poslední dobou spí vedle Chelewy.
Jak se Moja měla na konci prosince (tedy po měsíci v Cabárcenu) najdete v článku Moja přibrala tři kila a dobrala antikoncepci.
V Cabárcenu je teď kolem nuly a překvapivě i sněžilo, ale gorily se bez problémů zabaví. Celodenní pobyt v pavilonu jim totiž chovatelé zpestřují nejrůznějšími úkoly. Testují na nich schopnosti goril řešit neobvyklé situace. A Moja si umí poradit.
Ve výškách je Moja ve svém živlu i ve Španělsku
Při hledání skrýší s pamlsky se Moja rozhodně nenechá zahanbit zbytkem cabárcenské gorilí skupiny a zúročuje všechno, co se naučila v Praze.
Mnozí pamatují, jak se v Praze snažila skákat z nejvyššího parkosu a utrhnout převislou zeleň na ochozu. Směrem vzhůru metala i klacky a nutno říci, že často úspěšně. Aby se dostala do výšky, používala Moja v Praze i košíky, více zde. Dokázala se vyšplhat i po betonové zdi a zkoumat zavěšenou kameru. Jednou dokonce se samicí Shindou lezla ve výběhu vysoko na stromy, skákala z nich dolů a nezabránil jí v tom ani elektrický ohradník.
Není tedy divu, že Mojinou nejoblíbenější zábavou jsou i v Cabárcenu skoky a šphání ve výškách. Brzy objevila, jak se dostat na pamlsky umístěné vysoko na zdech pavilonu. Ty jsou asi nejzajímavější formou zdejšího enrichmentu (= obohacení životního prostředí zvířat tak, aby to maximálně vyplnilo jejich volný čas – pozn. red.): ve zdech jsou porůznu otvory, do kterých chovatelé vloží klacek a na něj pomocí bambusové tyče zavěšují kelímky a látkové uzlíčky s pochutinami, opatřené provazovou smyčkou. Po příchodu do pavilonu je hledá celá skupina.
Moja nejdřív likviduje suché dobroty, na které bez problémů dosáhne a těžší skrýše si nechává na později. Dobře ví, že ostatní ze skupiny nejsou soutěživí, a i ty hůře dosažitelné poklady pro ni tedy stejně zbydou.
Nejdříve se k nim pokouší dostat rukou z lanoví, na kterém mistrně udržuje rovnováhu. Když to nejde, opatří si dlouhou větev a tou šmátrá tak dlouho po zdi, až se jí odměnu podaří shodit, jak je také patrné z videa. Chovatelé ji v žertu podezírají, že si vzala příklad z jejich bambusové tyče, kterou potravu zavěšují.
Moja je přemýšlivá, trpělivá a pomalu si zvyká
Moja je velmi trpělivá. Přestože někdy její snažení trvá celý den, nevzdává ho. Při jednom z posledních pokusů jí po shození kelímku sebrala burský oříšek Chelewa, ale ani to Moju nerozladilo. A vlastně na tom vydělala, protože za svou snahu dostala od chovatelů celý pomeranč.
Moja ale mívá i chvilky rozjímání, ve kterých možná vzpomíná na svou pražskou rodinu. Občas totiž bývá po ránu nesvá a přikládá si obě tlapy na uši stejně, jako to dělává její matka Kijivu. Chovatelé si myslí, že je to tím, že se probouzí na místě, které ještě zcela nepovažuje za svůj domov. Ale hned po snídani dostane dobrou náladu a začíná si hledat zábavu, u které vydrží celý den.
