Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Před aplikací pijavice mi nebylo do smíchu, pak jsem ještě hodiny krvácel

  13:09aktualizováno  13:09
Rozhodně mi nebylo do smíchu. Po pravé ruce mi stála pětilitrová zavařovačka plná hladových pijavic, po levé velmi naturalistické obrázky z jednotlivých dokumentovaných terapií. Jenže kdo by odolal možnosti vyzkoušet si blahodárné účinky hemžících se a krev milujících tvorů na vlastní kůži.

Pijavky jsou kroužkovci, podobně jako třeba žížaly. Tady ale vzájemná podobnost těchto užitečných tvorů končí. | foto: sladka-pijavice.webnode.cz

Zuzana Sladká ze Stříbra se rozhodla využít volného času na mateřské dovolené se dvěma dětmi ke splnění svého nevšedního a dlouho odkládaného snu. Léčbě pijavicemi, tedy hirudologii, při které se na specifická místa těla klienta - vybraná podle jeho konkrétních obtíží - přikládají pijavice. Obvykle tři čtyři, maximálně deset.

Aby bylo jasné, o čem je řeč, měl jsem během našeho rozhovoru do paže zakousnutou alespoň jednu z těch jejích kroužkovaných krasavic. Vlastnímu zákroku předcházel poměrně dlouhý úvod: bylo zapotřebí zjistit, zda nepatřím do jedné z kontraindikovaných skupin, pro které je léčba pijavicemi tabu. Nízký krevní tlak, chudokrevnost ani alergie na hirudin mě naštěstí netrápí.

Co umí hirudoterapie?

V současnosti se považuje za alternativní léčebný přístup, při kterém jsou v závislosti na obtížích na tělo pacienta přikládány pijavice (lékařská, lékárenská nebo východní). Typickým příkladem medicínského využití je aplikace pijavic lékařských na rozsáhlé krevní sraženiny nebo trombózy, například v důsledku špatně se hojících zranění. Využívají se i v mikrochirurgii a plastické chirurgii.

Na operační sály a rekonvalescenční oddělení nemocnic pronikly pijavice v USA v sedmdesátých letech, ve Francii si na ně vzpomněli o deset let později. I Německo, respektive Spolkový úřad pro léčiva a medicínské produkty (BfArM) eviduje od 30. 7. 2004 pijavice jako „léčivo“, v případě české zdravotnické legislativy zatím hirudoterapie naráží na vzduchoprázdno.

Prakticky totiž neexistuje ustanovení, které by se vůči hirudoterapii v Čechách jakkoliv vymezovalo. A to ke škodě lékařů i pacientů, a ku prospěchu „šarlatánů a podvodníků“. Hirudoterapeutem se u nás obvykle může stát každý, kdo absolvuje dvoudenní kurz hirudologie, a tuto „živnost“ může provozovat stejně jako třeba masáže.

Pijavicím ovšem „nevoní“ ani kuřáci a pijáci kávy, což se ukazuje vzápětí. Paní Sladká odchytí pijavici do skleničky a přidrží mi ji na odhalené paži. „Někdy se přisaje ihned, jindy to chvilku trvá,“ vysvětluje, zatímco se pijavice pokouší dostat ven. Zakusuje se celkem neochotně až po pěti minutách. Bolestivý pocit se nedostavil. Pijavice totiž ihned po zakousnutí začíná do těla vpouštět analgetické utišující látky, takže prvních deset minut bylo „zakousnutí“ jen mírně svědivé. I to postupně ustalo docela.

Aplikace trvala přibližně 90 minut, ovšem teprve cca dvacet minut před koncem začala pijavice sát, což se pozná podle peristaltických, píďalkovitých pohybů jejího těla. „Po nakrmení někdy odpadnou samy, jindy je jim třeba pomoci,“ dodává Sladká. Malá ranka s jizvičkou ve tvaru písmene ypsilon se záhy zabarvila krví a následovalo tedy důkladné zalepení.

Z dětství si nějaké ty na noze přisáté pijavice pamatuju, ale nikdy to takhle nekrvácelo.
Protože to nebyl jeden z těch správných druhů. Pijavic existuje více než 300 druhů, dravých i rostlinožravých, ale jen tři z nich se využívají v medicínské praxi. Je to pijavice lékařská, lékárenská a východní. Ostatní druhy, které v našich vodách nejsou zdaleka tak vzácné, nemají ty správné schopnosti, nebo parazitují na jiném hostiteli. Proto pijavice, se kterými se lze potkat běžně v rybníce, mohou málokdy „kousnout“. Jen pijavice lékařská, lékárenská a východní dokážou „proříznout“ svými čelistmi 1,5 mm silnou lidskou kůži, sát krev a současně do lidského těla dostat ty správné bioaktivní látky.

Fotogalerie

Jaké bioaktivní látky konkrétně a jak fungují?
Asi nejznámější je hirudin, sloučenina proteinové povahy zabraňující srážení krve. Aktivně brání tvorbě krevních sraženin a rozkládá je, vyvolává místní znecitlivění a roztahuje vlásečnice. Této látce vděčí pijavice za to, že ji po zakousnutí nevnímáte, a že poté, co se pustí, ještě hodiny z ranky krvácíte.

Dále například destabiláza, další z enzymů působících proti srážení krve, zajišťující, aby pijavici během sání „nevyschl přítok“. Prostaglandin zajišťuje regeneraci drobných cév, aby kvůli sání nedošlo k jejich zhroucení; současně reguluje hladinu cukru v krvi a krevní tlak. Bdelin má protizánětlivé účinky, histamin tlumí alergické reakce. Apyráza upravuje lepkavost krve, lipázy a esterázy zase rozkládají tuky.

Pijavice lékařské tyto látky nevytvářejí proto, aby pomáhaly lidem, ale aby si dokázaly zajistit a ideálně připravit kvalitní potravu. Aplikace pijavic ředí krev, brání tvorbě sraženin, zpevňuje stěny cév, reguluje a vyrovnává krevní tlak. Díky vylučovaným látkám mají aplikace antisklerotické účinky - tedy zpevňují cévní stěny a zvyšují jejich elasticitu, a současně do sebe se slinami pijavice dostáváte přírodní antibiotika.

Pijavice na vlastní kůži

Díky dávce protisrážlivého hirudinu, kterou jsem od pijavice do svých žil dostal, krvácela rána ještě poměrně dlouho, přibližně osm hodin. Malý otok s modřinou ale zmizel během tří následujících dnů.

pijavice, hirudologie
pijavice, hirudologie

Sama aplikace byla prakticky bezbolestná. A odpozorovaný praktický účinek? Z toho, co jsem dokázal objektivně poznat, to bylo upravení mého krevního tlaku. Subjektivně pro mě ale nebyl zanedbatelný ani i pocit „přílivu energie a aktivity“.

Jak ale pijavice tyto bioaktivní látky a schopnosti získaly?
Podobně jako jiné organismy se i pijavice během svého vývoje postupně přizpůsobovaly okolnímu prostředí. Krev jejich předchozích nedobrovolných hostitelů - volně žijících zvířat - byla hustá a trombotická, proto si ve svých tělech syntetizovaly enzymy, které ji pomáhaly krev zředit.

Zároveň se každá pijavice musela vyrovnat s bakteriemi v přijímané krvi a současně ji potřebovala ve svém těle uchovat co nejdéle čerstvou. Výsledkem je, že pijavice využívané dnes v medicínské praxi vlastně fungují jako živé „továrny“ na výrobu bioaktivních látek zušlechťujících krev hostitele. Udává se, že jich je kolem stopadesáti.

V praxi pak pravidelné přikládání pijavek ještě zvyšuje odolnost a pružnost cév. Sání pijavky totiž působí na narušené stěny cév podobně jako masáž.

Stejně mi nejde do hlavy, jak může taková vodní žížala prokousnout kůži.
Stačí se pozorně podívat, když se přisají na sklo: mají tři vyosené, zámkově uzavíratelné čelisti, vypadá to trochu jako znak Mercedesu. A na každé je 70 až 90 ostrých zoubků. Dobře to je vidět před vlastní aplikací, kdy už se těší na krmení. Jinak mají na obou koncích těla po jedné přísavce. Hlavová část s ústním aparátem je o něco menší než koncová přísavka.

Hirudoložka Zuzana Sladká

V roce 2014 absolvovala kurz hirudologie u firmy spolupracující s akreditovanými hirudology z Německa a stala se tak jednou z prvních osmi hirudologů u nás, kteří prošli odborným školením a mají certifikát způsobilosti a osvědčení povolující aplikace. Jako jediná z nich rozjíždí také vlastní chov pijavic lékařských.

Aplikací pijavic bez zaevidování se však u nás zabývá mnohem více lidí. „Je to díra v zákoně i na trhu, a o to těžší je něco vybojovat. Neděláte nic nelegálního, ale ani nic oficiálně povoleného,“ vysvětluje Sladká.

Ta po vyškolení nejprve získávala zkušenosti ve svém okolí, vlastní praxi oficiálně provozuje od počátku tohoto roku a jako hirudoložka pomáhá se zvládáním různých zdravotních problémů desítkám klientů. Uvažuje o možnosti studia na lékařské fakultě, nejprve chce ale dokončit inženýrské studium biologického zaměření. Letos se také přihlásila do projektu Rozjezdy 2016, který organizuje T-Mobile pro začínající podnikatele.

O spolupráci s ní momentálně projevilo zájem chirurgické oddělení jedné nejmenované nemocnice, jednání je ovšem kvůli neexistující llegislativě stále v počátcích. „Naše zákony se totiž nevyjadřují k tomu, jestli pijavice v české nemocnici může nebo nemůže být. Budu je tedy přinášet na každou aplikaci? Budou je oni moci mít v nějaké místnosti? Nikdo pochopitelně nechce udělat chybu a jednat protiprávně, ale pohybujeme se v legislativním vakuu,“ vysvětluje Sladká.

Ony poznají, že se blíží krmení? Chcete snad říct, že mě teď vidí?
Vidí. Mají pět párů očí, termoreceptory, kterými vnímají teplo, vynikající čich i chuť. Chybí jim jen sluch. Krmení však nejlépe poznají, když jsou v blízkosti krve a tepla.

Proč je vlastně u nás léčba přikládáním pijavic někdy označována za šarlatánství či podvod?
Přijde mi, že za šarlatánství se dneska považuje vše přírodní jen proto, že se leckdy špatně prokazuje, zda to tělu prospívá. Jednodušší je zajít do lékárny, spolknout tabletu a je po bolesti. Čímž ale vyřešíte pouze důsledek, nikoliv příčinu. Zatímco hirudoterapie zaznamenává pozitivní výsledky v řešení příčin a bez vedlejších nežádoucích účinků, což nelze vždy říci o medikamentech.

Bohužel se lidem při vyslovení slova „pijavice“ jako první obvykle vybaví špinavé a zabahněné rybníky. My se tento odpor snažíme zlomit důkazy, v jakých případech pijavky mohou pomoci. Máme i fotodokumentaci aplikací, kdy je například v případě křečových žil zlepšení patrné již po jednom měsíci.

Přikládání pijavic u křečových žil si ještě dokážu představit, ale co aplikace při léčbě hemoroidů? Ani si nechci představovat, kam je dáváte.
V tomto případě se přikládají jen v blízkém okolí, nikoliv přímo. Většinou stačí dvě až čtyři aplikace a hemoroidy se začnou vstřebávat. Člověk vám pochopitelně musí hodně důvěřovat a nestydět se. Mám zkušenost, že ženy stud překonají, ale muži jsou pravděpodobně více stydliví, takže klienty s tímto neduhem nemáme.

A co třeba aplikace pijaviček u zeleného zákalu?
Tam se dávají ty nejmenší. Tři měsíce staré a asi centimetr dlouhé, říká se jim nitky. Bát se nemusíte, ani to tolik nebolí jako od dospělých, a jizva se hojí líp.

A nemůže se během aplikace přemístit? Třeba zalézt pod oční víčko?
Při aplikaci se používá malá sklenička velikosti panáku nebo odstřižená injekční stříkačka, do které se pijavka vloží. Dělá se to proto, aby měla omezený pohyb a na kůži přesně vymezený prostor. Nehrozí tedy její přemístění, maximálně se nebude chtít přisát vůbec.

Kdo vás tyhle „finty“ naučil?
Na něco jsem přišla sama, něco jsem si nastudovala, nejvíc mi ale dal pražský kurz a zkušenosti chovatele pijavic lékařských ze Slovenska. Pochopit pijavku je snadné, horší je pochopit lidské tělo, jaké jsou důležité body určené k aplikaci. Nefunguje to tak, že si koupíte pijavice a jako laik si je přiložíte kamkoliv. Potřebujte znát alespoň základy humánní medicíny.

A když se sejde víc nemocí u jednoho klienta, je to složitější. Když jde jen o jeden problém, řekněme astma, bronchitidu, tak je to jednoduché jako kuchařka. Víte co, kam a kolik. Pokud přijde někdo s nespecifickým problémem, přikládají se hlavně na játra a slezinu, což je první krok k nastartování imunitního systému. Aby se tělo „rozproudilo“ a začalo reagovat.

Paní Sladká má ke svým hladovým chovancům vřelý vztah. Mimochodem, právě to hodně pomáhá překonat ostych či obavy klientů.
Krevní sraženiny a otoky, dna i nehojící se otevřené rány. Tady všude mohou aplikace pijavic pomoci.
pijavice, hirudologie

Každou aplikaci si hirudoložka dokumentuje, aby mohla stavět na svých praktických zkušenostech.

Jak se na vás dívají lékaři? Jste pro ně šarlatán, konkurence či kolega?
Zatím nevím o žádné vyloženě negativní reakci. Mnozí lékaři tuto metodu odsoudí ihned, aniž znají podrobnosti, pro mnohé jsou ale pijavky zajímavé a věřím, že se pro medicínu mohou stát i dobrým pomocníkem. Již teď se projevuje zájem ze strany lékařů, hlavně v oboru chirurgie. Je však podstatné vyřešit legislativu, ani pro lékaře není snadné začít pijavky využívat.

Uplatnění mohou najít hlavně v plastické mikrochirurgii, ale také na post-trauma chirurgii, protože pijavky dobře odsávají otoky a krevní sraženiny. V Evropě nebo ve Spojených státech je jejich využití v tomto směru zcela běžné.

Chutná jí nějaká krev víc, třeba v závislosti na věku?
Pokud máte sladkou krev, chutnáte jim více. Taky je důležitý osobní pach, i vůně mýdla či voňavky. To nemají rády. Podobně jako pikantní jídla nebo česnek. Jinak je zvláštní, že pokud je člověk opravdu nemocný, tak se pijavka nakrmí a sama odpadne třeba za 15 minut. Takže s věkem to nesouvisí. Jen na děti se nesmí aplikovat, jenom ve zvlášť výjimečných případech.

A kolik krve do sebe dostanou? A kolik jí pak ze mě ještě vyteče?
To nelze přesně určit. Každá pijavka je jiná, každý člověk je jiný. Někdo má vyšší srážlivost, někdo nižší. Proto se také nesmí používat u lidí, kteří užívají léky na ředění krve, kde je velké riziko dlouhodobého krvácení po aplikaci. Samotné krvácení se nedá zastavit, protože v krvi dochází k takzvané blokaci trombocytů zajišťující srážlivost. Rozhodně by se lidé ani neměli snažit krvácení zastavit, je nezbytnou součástí hirudoterapie. Pokud je masivnější, pomůže tlakový obvaz.

Při aplikaci pijavek na záda trvá krvácení průměrně 5 hodin. Pokud byly pijavky aplikovány v oblasti břicha, může to být i 10 až 12 hodin, u zmíněných hemoroidů pak krvácení trvalo i 18 hodin. Vše je individuální. Rozhodně ale není potřeba mít strach ani z pijavek, ani z vykrvácení.

Ve středověku se pijavice používaly snad na téměř každý neduh. Proč tedy jejich dávný věhlas postupně upadl v zapomnění?
Za to vlastně mohla právě jejich popularita. Vymizely proto, že jejich aplikace byla natolik oblíbená, že se z přírody téměř vytratily, lidé je vysbírali. Dalším důvodem byl rozvoj lékařství. K dispozici už byly jiné a účinné metody léčení.

Ten model středověké aplikace byl stejný, jako se používá dnes?
To ne. Ve středověku to často vypadalo tak, že měli jednu velkou káď plnou pijavic. Byly to jejich „ozdravné lázně“, ve kterých se prostě lidé koupali společně s pijavicemi. Bohužel této lázně ale nevyužíval jen jeden člověk. Lidé si tehdy neuvědomovali, že je nelze znovu aplikovat dalším lidem, tak do sebe touto cestou dostávali jak škodlivé látky, tak krev druhých lidí. Částečně i proto tak často umírali třeba už ve třiceti letech, přestože se „léčili“ pijavicemi.

Říkala jste, že je lidé vysbírali. Skutečně dnes už u nás ve volné přírodě na pijavici lékařskou nikde nenarazím?
Při troše štěstí na ni můžete narazit na pár místech na Jižní Moravě. Ale skutečně výjimečně a jen na jednotlivé kusy. Jinak se v Evropě hojně vyskytuje například ve Francii. U nás jsou pijavice lékařské na Červeném seznamu ohrožených druhů a z přírody je rozhodně nesmíte odebírat, protože jsou zákonem chráněné.

Dobře, když se nesmí brát z přírody, odkud jsou tedy ty vaše?
Dnes se pijavice chovají laboratorně. Je to klasický umělý chov, kde už během pěti měsíců odchováte nové pijavice. Já je mám prozatím z německé a slovenské farmy, chystáme se však i na vlastní chov „prvních českých pijavic“. Uvažujeme i o možnosti křížení druhů z obou farem, zda by byly výkonnější.

Kolik si jich takhle objednáváte a na kolik jedna pijavka lékařská přijde?
Objednávám kolem jednoho tisíce kusů, prodávají se tak rok až rok a půl staré exempláře. Ty mladší je potřeba na čas odložit, musí být tři měsíce v karanténě. Pro vlastní chov ale pořizujeme ty starší. Ceny jsou poměrně stabilní a pohybují se většinou okolo 150 korun za kus.

„Jednorázovka“

Tu samou pijavici nelze po čase přiložit dalšímu pacientovi jednoduše proto, že si v trávícím traktu uchovávají krev předchozího pacienta. Když ji stráví, třeba i částečně, tak se opět zmenší. Po pěti měsících od první aplikace si ji můžete přiložit znovu, protože během té doby je schopna dotvořit bioaktivní látky. Dříve ne. Ale nikomu jinému ji už dát nemůžete.

Má to ovšem i jiná rizika. V případě, že si ji aplikujete během zánětu v těle a chcete si ji aplikovat po pěti měsících znovu, je velká pravděpodobnost, že vám i po pěti měsících vrátí do těla předchozí zánět. Může dojít i k vyvolání alergické reakce u ranky po pijavici. Proto se jednoznačně doporučuje používat pijavice jednorázově.

Tím pádem je pořízení tisícovky pijavek zatraceně velká investice.
To rozhodně je. A to bychom jich do začátku chtěli mít na farmě kolem pěti tisíc kusů. Už teď je o ně ale takový zájem, že přemýšlíme o vyšších počtech, uvidíme. Léčbu a velké plány jednoduše komplikuje fakt, že je nelze aplikovat opakovaně.

Kolik pijavic tak normálně během aplikace pacientům přikládáte?
To hodně záleží na tom, s jakými problémy přijdou a o jaké místo se jedná. Přitom ještě pozorujete případné alergické reakce. Obvykle se neaplikují více než čtyři pijavice, doporučené fyzické maximum je deset pijavic. To už je ale spíš extrém.

Navíc je to individuální. Na začátku se začíná s jednou nebo dvěma, je potřeba nejprve zjistit reakci. Pijavka vstřikuje bioaktivní látky a ty snižují tlak. Když má člověk opravdu nízký tlak, hraniční je 90/60, tak by mohl upadnout do bezvědomí. Takové případy ale patří mezi kontraindikace, při kterých pijavice nelze aplikovat. Po první aplikaci lze navyšovat počet, vždy se však zohledňuje i věk, stavba těla, důvod aplikace a další důležité parametry.

Teď už chápu, že při jednorázovém používání spotřebujete spoustu pijavic. Co s těmi nakrmenými, nasáklými cizí krví, po aplikaci děláte?
Musí se zlikvidovat jako biologický nebo infekční odpad. O tom, co to obnáší, nerada mluvím, protože je mám ráda. Musí se usmrtit lihem, ve smrtičce, podobně jako to dělají entomologové. Mně se to moc nelíbí a některým klientům taky ne, proto si je po aplikaci třeba berou domů, chovají si je pět měsíců a pak mi je zase přinesou, abych jim je aplikovala znovu. Nebo existuje možnost zaslání pijavek do Německa, kde je nechají dožít. Tato možnost mi je samozřejmě bližší.

Kdy je tedy možné bez obav použít pijavici opakovaně?
Jednorázově se užívají hlavně při akutních potížích, třeba zánětech. Existuje ale i možnost detoxikační kúry, která trvá přibližně 1,5 měsíce. Po této kůře se pijavky mohou aplikovat znovu. Záleží na klientovi, zda o ně projeví zájem a vezme si je domů, byť jen na dochování.

Jak pečovat o pijavky? V touze po krvi nesmí utéct

Potřebujete je chovat v oddělených prostorech, za stabilní teploty. Normálně v domácnosti je mít nelze, protože jsou citlivé na pachy a celkově náročné na čistotu. Mohou pak snadno uhynout. Neměly by také přijít do kontaktu s jiným zvířetem, třeba s kočkou. Jsou takovým bioindikátorem čistoty okolního prostředí i vody. Kdo si odtud tu „svoji“ pijavice odnese, musí se o ni starat podobně jako o akvarijní rybky, na farmě je chov jiný a celkově náročnější.

V obou případech je ale dobré zvolit správnou nádobu. Aby neutekly v případě, že by se rozhodly vydat se za potravou. Na suchu by navíc brzy zahynuly, proto je důležité jim zaopatřit opravdu správné akvárium. A pak už potřebují jen čistou vodu a krmení.

Vodu potřebují měnit zhruba každé tři až čtyři dny. „Svlékají se jako hadi, hrozí tedy zamotání pijavek do vlastní kůže. Když se mění častěji voda, eliminuje se riziko jejich uhynutí,“ vysvětluje Zuzana Sladká, že při větším počtu pijavek už je to celkem časově náročné. „Pijavky objednané z jiných farem vydrží klidně rok bez krmení, ale jakmile budeme chovat naše „české“ pijavice, bude nutné krmení ihned po vylíhnutí.“

Chov a rozmnožování v žádném případě není pro netrpělivé povahy. „Pijavky potřebují klid, specifické prostředí, ideální teplotu a v neposlední řadě i správný protějšek k rozmnožování,“ vysvětluje trpělivě hirudoložka Zuzana Sladká.

Rekord v dožití pijavice lékařské prý činí zhruba 27 let. „Zkoušela jsem hledat, kdo je v zahraničí chová a kterou má nejstarší. Našla jsem pána, který má jednu svou oblíbenou pijavku již třináct let a taky je pořádně velká. Té už bych se asi bála.“

Autoři: ,


Nuda, nebo zápřah?
Nuda, nebo zápřah?

Kolik kroužků má mít vaše dítě?

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.