Jak vypadá
. Zajímavosti a rady
Patří také mezi druhy, které jsou jedlé, ale je jen málo houbařů, kteří je sbírají. Dá se dokonce i pěstovat, jelikož se ale jeho plodnice velice rychle vyvíjejí a po utržení se z nich brzy stává inkoustová kaše, nedá se transportovat. Vzhledem k neobyčejné rychlosti růstu plodnic je nezbytný sběr dvakrát denně. Velmi mladé hnojníky lze skladovat při teplotě 3-4 °C po dobu šesti dnů, vyvinutější plodnice skladujeme maximálně tři dny. |
Hnojníky dostaly své jméno podle toho, že většina z nich (ne však všechny) roste na hnoji nebo velmi vydatně pohnojených místech. Klobouky jsou 5 - 10 cm vysoké a 3 - 6 cm široké, válcovité, pak zvoncovité až polorozložené, bílé, na středu poněkud naokrovělé, vláknitě šupinaté, naspodu s bílými, pak růžovými, nakonec v černou kaši se rozplývajícími lupeny a bílým, až 15 cm vysokým a 1 - 1,8 cm širokým třeněm nesoucím mizivý prstýnek. Výtrusy jsou černé.
Kde a kdy roste
Hnojník obecný roste místy velmi hojně od července do října převážně mimo les v trávě na zahradách, polích, travnatých okrajích cest apod., vždy na pohnojených místech.
Je jedlý. Hnojník obecný je podobný jedovatému hnojníku inkoustovému (Coprinus atramentarius), který se liší šedým až nahnědlým, většinou hladkým kloboukem. Z kulinářského hlediska je nejdůležitější používat hnojníky čerstvé. Pokud toužíte po tom si je usušit, musíte použít elektrickou sušičku, jinak se o to ani nepokoušejte. Z hnojníků je výborná polévka. Můžete jej kombinovat s bedlou vysokou (Lepiota procera) – zkuste tyto dvě houby udělat s cibulí a zahustit bramborou – je to vskutku lahodná kombinace.
