Jak vypadá
. Zajímavosti a rady
|
Jejím hlavním poznávacím znakem je zvláštní zbarvení klobouku, připomínající mladou hovězinu. Když se vám po dostatečně dlouhém tréninku podaří její barvu zafixovat v podvědomí, máte vyhráno. Klobouky jsou 6 - 8 cm široké, v mládí polokulovité, později rozložené až vmáčklé, na okraji krátce rýhované, kalně masově červenavé až hnědavé, barevně jako rozmyté, naspodu s bílými lupeny a bílým až nažloutlým, dole zúženým, narezlým, 3 - 6 cm dlouhým a 1 - 2 cm širokým třeněm; chuť mírná, výtrusný prach bílý. Výtrusy jsou bezbarvé.
Kde a kdy roste
Holubinka mandlová roste celkem hojně v létě a na podzim (červen až říjen) v lesích listnatých, smíšených a jehličnatých, ale i v parcích, zejména pod duby, habry, břízami, borovicemi ap..
Je jedlá. Holubinka mandlová je dosti podobná též jedlé holubince celokrajné (Russula polychroma), která se liší červenohnědým, až do fialová zbarveným kloboukem a brzy žlutookrovými lupeny. Jinak s ní můžete v kuchyni všemožně čarovat – je naprosto všestranná. Hodí se do omáček, do směsí, můžete ji smažit i pražit. Také vyzkoušejte sušení – sušit lupenaté houby je výhodou hlavně v sezóně, která nebyla na hřiby zrovna bohatá.
