Hořec panonský (Gentiana pannonica)

Hořec panonský | foto: Irena Svobodová

ZÁKLADNÍ ÚDAJE:

. Víte, že...

Pro svůj hořký kořen, který se využíval v lidovém léčitelství byl Hořec panonský téměř vyhuben. Ještě před válkou byl masivně sbírán a používán k výrobě místních likérů.

Popis rostliny: Hořec je vytrvalá bylina, vysoká 40 – 90 cm, se silnou a dutou lodyhou. Lodyžní listy jsou přisedlé a kopinaté, přízemní řapíkaté a poněkud širší. Výrazně nachové květy vyrůstají v několika patrech ve svazečcích v paždí listů. Korunní lístky jsou srostlé do tvaru trubky a nesou drobné tečky, sloužící hmyzu jako naváděcí světla při hledání nektaru.

Stanoviště: Jeho hlavním stanovištěm jsou horské louky a pastviny, roste také v nivách horských potoků a v ledovcových karech.

Výskyt: Jediným místem mimo Alpy, kam se Hořec během doby ledové rozšířil, je Šumava. Ta tedy představuje jeho nejsevernější přirozený biotop. Občas se objeví i na několika málo místech v Krkonoších a v Hrubém Jeseníku, ale zde byl pravděpodobně vysazen.

Období květu: Kvete od července do září.

Léčivé účinky: Účinkuje proti nadýmání, zánětu žaludku a žaludeční slabosti. Obsahuje hlavně glykosidní hořčiny (nejvíc gentiopikrin a gentiamarin), dále silice, cukry, a třísloviny. Hořčiny a silice povzbuzují vylučování trávících šťáv a vstřebávání živin a zvyšují vylučování žluče. Alkoholický výtažek se dříve také používal při mdlobách, protože droga lehce zvyšuje krevní tlak.

Ohrožení: Rostlina patří mezi silně ohrožené druhy (C2) a ve stejné kategorii je chráněna i zákonem!