Horkovzdušná pistole je nenápadný pomocník. Přitom ve své podstatě nejde o nic světoborného, je to jen zdroj horkého vzduchu. Pomocí různých nástavců ale horký vzduch nasměrujete tak, aby plnil úlohy podle vašeho přání.
"Vybírejte ji hlavně podle příslušenství, které na ni můžete nasadit. Tím si významně můžete rozšířit počet oblastí využití," tvrdí Jan Čarný za společnosti Bosch.
Jeho slova potvrzuje i Martin Pavlík z hobbymarketu Bauhaus. "Většinou se s horkovzdušnou pistolí lidi seznámí tak, že si koupí nejjednodušší model za pár stovek když potřebují opálit třeba okna. A když zjistí, co všechno to umí, sáhnou třeba i po tom dražším Steinelu, ke kterému ale mohou nakoupit velké množství příslušenství," říká.
Výběr pistole
Co umí pistoleTeploty:
*) Druhy plastů:
|
Nejjednodušší horkovzdušné pistole mají obvykle tři výkonové stupně, které s množstvím foukaného vzduchu přidávají i teplotu. Ceny těchto variant se pohybují ve stokorunách od neznačkových výrobků, značky nabízejí stroje od tisícikoruny.
V praxi je tento jednoduchý systém vhodný pro veškeré práce, nabízí ale menší komfort. Je totiž třeba podle požadované teploty oddálit pistoli od místa, kde potřebujete pracovat. Tím se ale ošidíte o možnost nastavit pistoli zblízka a "podrobit materiál" velkému žáru soustředěnému do úzkého paprsku.
To nabízejí pistole, u kterých je možné nezávisle regulovat průtok vzduchu (obvykle po stupních do 500 litrů za minutu) a zvlášť teploty. Ideální je zvolit model, který má možnost regulovat teplotu plynule, to obvykle najdete na modelech s digitálním nastavením teploty. Tyto modely lze koupit za ceny kolem dvou tisíc korun.
Mívají i možnost foukat jen mírně teplý vzduch, to poslouží nejen při zchlazení pistole po intenzivní práci, ale i jako nástroj, kdy se nechceme vystavit přílišnému pnutí v ochlazujícím se materiálu. Pak je lepší zchlazovat ho pomalu díky podobné funkci.
Na malé ploše zjistěte, zda se krycí fólie nebude připékat.
Ohýbejte přes prkénko kvůli zachování stejného rádiusu po celé délce.
Takto vyrobíte třeba stojánek na jídelní lístek do restaurace.
Horkým vzduchem se řezaná hrana rozteče do hladkého povrchu.
Poslouží i jako zdroj vzduchového proudu třeba při rozmrazování lednice. "Vzduch špatně přenáší teplo. Do mrazáku tedy nemá cenu foukat malé množství horkého vzduchu, lepší účinnost bude mít větší proud chladnějšího vzduchu," vysvětluje Čarný.
Co umí nástavce
Zdálo by se, že je jedno, který výrobek koupíte. Některé značky ale mají průměr hubice odlišný od jiných, proto se při koupi vždy zajímejte, jaké příslušenství budete moci dokoupit (v případě, že byste ho mohli někdy potřebovat).
Různé druhy nástavců
Jako "etalon" se bere průměr, který souhlasí s osvědčenými výrobky německé značky Steinel – poznáte ho podle toho, že nástavce, které se nasadí na hubici, jsou pružné a mají výstupek, který pasuje do drážky na hubici pistole. Toto příslušenství pasuje do řady jiných u nás prodávaných značek.
TIPPři ohýbáni vodovodní trubky ji před nahřátím napěchujte pískem. |
Ale není problém koupit jakoukoliv jinou značku – pokud se přesvědčíte, že množství nástavců vyhovuje vaší potřebě. Budete potřebovat hlavně plochý nástavec na opalování starých laků, pak varianty s clonou proti praskání skla (při opalování laku na oknech), redukční trysku pro soustředění do úzkého bodu, tvarovanou reflektorovou trysku pro svařování a ohýbání plastových trubek, někomu by se hodila i patka pro svařování PVC krytiny, kde do horního otvoru vložíte PVC šňůru a spodní částí zároveň ohříváte okraje PVC podlahy.
Opravujeme nárazník. Krok za krokem
K prasklému nárazníku na autě přijdete, ani nevíte jak. Stačí, když na parkovišti někdo neopatrně zacouvá koulí do vašeho auta a neštěstí je na světě. Přitom nový nárazník může klidně stát pět až osm tisíc korun.
Většina aut má nasazeny nárazníky z ABS plastu, který lze jednoduše opravit. Problémy jsou u plastů s přidanými vlákny jiných materiálů. Tam se může stát, že se materiál bude jen škvařit, nebude se spojovat. Než ale vydávat peníze za nový nárazník, vyplatí se zkusit vyspravit ten starý. "Existuje orientační vodítko. Když bude lom hladký a lesklý, je velká pravděpodobnost, že materiál půjde svařit," radí Jan Čarný.
Na nárazníku jsme vyrobili prasklinu.
Seřízněte okraje praskliny do tvaru písmena V.
Platí zásada: jakýkoliv plast opravujete tím samým. Takže si ustřihněte z části nárazníku silnější proužky, budete je používat jako lepicí "šňůru".
Rozehřejte "šňůru" plastu i okolní materiál.
Řezákem zároveň rozehřátý materiál pěchujte do škvíry.
Svorkou si zafixujte nárazník tak, abyste slícovali obě části nárazníku k sobě. Pak si nastavte na pistoli teplotu vhodnou pro materiál nárazníku a snažte se proužek ustřihnutého plastu vpravit do mezery. Jde o to, aby se hmota nedostala jen do V-mezery na povrchu, pomocí řezáku průběžně vpravujte materiál i do celé hrany praskliny.
Seřízněte přebytečný materiál.
Takto vypadá výsledný polotovar.
Až materiál zchladne a získá mechanickou pevnost, můžete seříznout přebytečný materiál řezákem. Je to snazší, než velkou vrstvu materiálu brousit.
Pozor: To, že nárazník vypadá na první pohled pevně, neznamená, že by byl připraven na montáž. Trvá zhruba 24 hodin, než se ve struktuře plastu vytvoří nové vazby. S montáží počkejte tedy alespoň den, než celek získá původní pevnost.
Pak už jenom stačí vybrousit papírem na plasty.
Nakonec stačí přebrousit nárazník na konečné tmelení a stříkání lakem. Použijte jakýkoliv smirkový papír vhodný na plasty – od největší po nejjemnější hrubost.
