Jak vypadá
. Zajímavosti a rady
|
Tomuto hřibu od pradávna říká suchohřib, a to hlavně proto, že je nejlepší jej usušit. Nebývá tak často napadán larvami hmyzu jako většina jiných hřibů, avšak je třeba sbírat jen pěkné čisté plodnice. Chuť a vůni má vynikající a pro svou všestrannost je jedním z nejoblíbenějších druhů u nás.Klobouk je 4 – 18 cm široký, v jehličnatých lesích zbarven to kaštanově hnědé barvy, v listnatých lesích má světlejší barvu. Má lesklý vzhled a za vlhka na něm zůstávají skvrny. Třeň je 4,5 – 12,5 cm dlouhý a podobně zbarvený jako klobouk, bez síťky. Rourky jsou 1 – 2 cm dlouhé, světle žluté a po dotyku slabě modrají, což je jedním z hlavních určovacích znaků hřibu hnědého. Bílá dužnina má slabou houbovou vůni, na řezu rovněž modrá, ovšem zbarvení brzy vybledá. Výtrusný prach je světle hnědý.
Kde a kdy roste
Hřib hnědý můžeme najít ve všech typech lesů v mechu, jehličí, na odumřelých větvích stromů nebo na smrkových šiškách. U nás je to všeobecně rozšířená houba v nížinách i v horách, všude dost hojná. Je to velice proměnlivá houba.
Mladé plodnice můžeme uchovávat v panenském olivovém oleji nebo naložené ve víně či ovocném octě. Větší kusy je ovšem nejlepší rozkrájet a po odstranění příliš mokrých rourek, které by nedostatečně vyschly, usušit. Odstraněné rourky můžeme využít jinak.
Hřib hnědý je nejlépe sbírat za sucha. Klobouky otřeme utěrkou a než jej začneme zpracovávat, necháme je oschnout. Tenké řezy můžeme dokonce požívat za syrova a věřte – je to opravdu lahůdka. Ať máme hřib hnědý čerstvý či usušený, můžeme jej mnohostranně využít do polévek, omáček, k dušenému masu a do jiných jídel.
