Jak vypadá
. Zajímavosti a rady
|
Pokud se o lvovi říká, že je králem zvířat, potom je hřib smrkový králem houbařské říše. Je obdařen nejen vynikající chutí, ale už samotný pohled na něj vzbuzuje v nejednom houbaři zážitek přímo euforický. Šířka klobouku kolísá mezi 6 a 20 cm, zprvu je polokulovitý, později klenutý, v mládí i čistě bílý, většinou však zbarvený v široké škále odstínů hnědi. Na samém okraji je v mládí patrná bílá linka, jež se u ostatních "pravých" hřibů nevyskytuje. Třeň je 3 - 23 cm dlouhý, dole značně tlustý až hlízovitý, s jemnou síťkou, která je výraznější pod kloboukem. Póry jsou zprvu bílé, později se zbarvují do světle žluta. Dužnina je čistě bílá a stářím houby se nemění.
Kdy a kde roste
Roste v lesích, někdy i mimo les, hlavně pod smrky, ale i pod borovicemi, duby, buky, břízami, jednotlivě i ve skupinách, od pahorkatiny po hory, hojněji ve vyšších polohách, v jižních Čechách hojně. Hlavní růstové vlny tam přicházejí zpravidla v srpnu a v září a za příznivých podmínek je jeho výskyt až masový, zejména v malých smrčinách.
Hřib smrkový je kulinářsky velmi cenný a všestranně využitelný. Rozkrájený na jemné plátky je zřejmě nejdůležitější obchodní houbou na světě. Sušení je nejlepší způsob jeho uchovávání v domácnostech. Mladé plodnice můžeme dávat do čistého panenského olivového oleje, je však skutečně nejlépe nechat jej vyrůst do dospělosti a pak použít. Pokud jde o přípravu bílých houbových omáček, má konkurenci snad jen v čirůvce májovce.
