Jak vypadá
. Zajímavosti a rady
Svým jasným zbarvením je již zdaleka viditelný, takže je požitkem jej sbírat. Dalším kladem této houby je fakt, že ze všech hřibovitých hub vykazuje nejnižší obsah těžkých kovů. |
Lidové názvy: bezpráce, borovák, borovinka, doupenka, doupnáček, hradečanka, husí pupek, jalovčík, kačenka, koženka, kožešník, kožužnička, linduška, máselka, mulička, ořechůvka, pastéřka, pepřák, písečník, růžička, skořičník, šafráník, šenkýřka, ševčík, verunka, voříšek, zaječák, židák...Klobouky jsou 4 – 10 cm široké, v mládí polokulovité, pak sklenuté až rozložené, jen za mokra lehce slizké, jinak suché, sametově plstnaté až jemně šupinkaté, okrové nebo žlutohnědavé, naspodu s velmi drobnými, pepřově hnědými až olivovými póry a žlutookrovým, 4 – 9 cm dlouhým a 1 – 3 cm širokým třeněm; hnědavě žlutá dužnina na řezu slabě modrá.
Kde a kdy roste
Hřib strakoš roste místy hojně až velmi hojně koncem léta až na podzim (srpen – listopad) v jehličnatých a smíšených lesích, hlavně pod borovicemi, ale i smrky, v písčitých borech a na rašeliništích.
Je jedlý. Z hlediska uchovávání je nejlepší jej usušit. Je dobré jej přidávat do směsí s jinými houbami – hodí se i do omáček, polévek, pod maso i na všechna ostatní sídla.
