Mezi tuzemskými houbaři mají hřibovité houby jasný náskok před ostatními druhy. Zatímco mnohé chutné lupenaté druhy pokládají za prašivky, hřiby v kuchyni nepohrdne žádný kuchař. Zvlášť pokud se jedná o jeden ze čtyř druhů takzvaných pravých hřibů, mezi které se řadí hojný hřib smrkový a dubový a vzácnější hřib borový a bronzový.
Druhá výprava seriálu Na houby vás zavede do lesů na jihozápadě České republiky. Mykolog Josef Šutara patří mezi přední znalce našich hřibovitých hub, a tak není divu, že se Goldflam s Poláškem vypravili na svou sběračskou pouť právě s ním.
Hřiby jsou od ostatních hub jasně poznatelné díky rourkám pod kloboukem. Jejich nejčastěji rostoucí druhy bývají jedlé a chutné a obecně je mezi hřiby jen málo nebezpečných hub – ani obávaný satan vlastně není při správné úpravě nebezpečný. Nejčastější nepříjemnou záměnou tak pro nezkušené houbaře bývá nález hřibu žlučového, který naprosto znehodnotí svou odporně hořkou chutí jakýkoliv pokrm.
Hřib žlučový dokáže odpornou hořkou chutí znehodnotit každý pokrm.
Hledání začne pro naše průvodce úspěšně. Nejen, že najdou pěkné exempláře hojného hřibu hnědého, ale dojde i na majestátní hřib smrkový, na klouzky, mezi něž kupodivu patří i plstnatě vyhlížející hřib strakoš, či na mnohé druhy modrajících hřibů.
Zvídavý divák však v pořadu uvidí i některé druhy vzácných hřibů: krásou mezi nimi vyniká žlutočervený hřib královský, jehož nalezení považují i profesionální mykologové za velký svátek. Pozor však, tento hřib je v České republice chráněn zákonem a jeho plodnice se nesmějí pod vysokou pokutou sbírat.
Seriál můžete sledovat v sobotu dopoledne na ČT2, případně ve videoarchivu České televize.
