Za novou kuchyni zaplatíte částky v řádech minimálně desetitisíců. O to větší škoda je, když ji vlastní nedbalostí (nebo nešikovností řemeslníků při montáži) zničíte. Necitlivé zacházení obvykle odnese nejdříve pracovní deska.
Kuchyně patří mezi mokré provozy, proto je třeba chránit všechna místa, která přijdou do styku s vodou. Na vodu jsou citlivé hlavně MDF desky. Díky uzavřenému povrchu jsou sice odolné při běžné práci v kuchyni, běda ale, když se neutěsní všechny plochy, kde by hrozilo zatečení.
Desky z masivu a kamene je zase třeba pravidelně impregnovat. Kamenné reagují s alkoholem, kyselinami a olejem, dřevěné jsou citlivé na vlhkost, musí se napouštět olejem a na deskách z umělého kamene mohou zůstat stopy po agresivních zbytcích potravin. A pak si vyberte!
MDF deska vydrží skoro vše
Laminované MDF desky dnes dospěly do stadia, že se za jejich design nestydí ani výrobci drahých designových kuchyní. V běžném kuchyňském provozu se velmi snadno udržují, a pokud do ní neseknete nožem nebo na ni nepostavíte pekáček rozpálený z trouby, nemáte šanci ji zničit. Veškerá údržba spočívá v setření vlhkou houbou.
Vyřezávání otvoru pro dřez kmitací pilou
Baterie vsazená do desky kvůli designu
Mají však jedno citlivé místo, a to místo řezu. V otvoru na dřez se odhalí struktura lisovaného materiálu a je třeba sem zamezit přístupu vody. Při instalaci dřezu hodně kontrolujte přesnost usazení na desku, aby se tam voda nemohla dostat. Dřezy většinou mívají na spodní straně těsnění a poctiví řemeslníci se ještě jistí silikonovým sanitárním tmelem.
Není příliš obvyklé, aby se stojánková baterie zabudovávala přímo do desky. Občas ale pro usazení přímo do dřezu není místo a řeší se to vyvrtáním otvoru pro tělo baterie přímo do MDF desky. V tomto případě je třeba postupovat stejně pečlivě jako při usazování dřezu. Kolem baterie bývá hodně vody, pokud by podtekla pod tělo baterie, je konec. Po čase materiál začne bobtnat a to znamená výdaj za novou desku. Stejně tak je třeba pravidelně kontrolovat i utěsnění napojení desky sestavené z více kusů u kuchyní například do tvaru L nebo U.
Ideální je vestavět baterii do kraje nerezového dřezu
Kámen je odolný, ale nasákavý
Pro kuchyňské použití se nejvíce prodávají kamenné pracovní desky ze žuly. "Občas v nabídce kuchyňských studií najdete i desky z mramoru, ale tento materiál je proti žule více pórovitý a tím pádem více náchylný k poškození," říká Vít Pražák z Kamenictví Zdeněk Tomek. Obecně lze podle něho pórovitost kamene odhadnout podle objemové hmotnosti materiálu - čím je větší, tím menší pórovitost a tím lépe pro náročný kuchyňský provoz.
Tato vlastnost je důležitá hlavně kvůli odolnosti vsakování olejů či kyselých látek do struktury materiálu. "Navíc ale záleží i na povrchové úpravě desky. Leštěné jsou odolnější než různé patinované úpravy," dodává.
Majitel kamenné desky se nemusí bát vlhkosti, zato si musí dát pozor na nasákavost kamene
I když patří kámen mezi nejodolnější materiály pro výrobu pracovní desky, je třeba ho pravidelně udržovat. "Záleží na konkrétním materiálu, ale zhruba jednou za půl roku se musí kámen impregnovat a majitel nové kuchyně by si měl s deskou koupit zároveň i impregnaci podle doporučení kameníka, který desku dodával. Záleží totiž vždy na složení konkrétního druhu kamene. Impregnací se na kameni vytvoří jakási paropropustná vrstva - dovnitř nepropustí kyseliny a oleje, zároveň ale kámen může dýchat," vysvětluje Vít Pražák.
Pro používání však platí i další zásady. Není vhodné nechat po dlouhou dobu na desce například skleničku s polorozlitým vínem, skvrny po krájení citronu, loužičky oleje, alkoholu nebo používat čističe obsahující kyselé látky. To všechno může narušit krásný vzhled přírodního kamene, protože může dojít k chemické reakci.
Čištění je pak daleko obtížnější a musí se použít další přípravky pro odstraňování skvrn. "My například používáme speciální přípravek, který funguje, zjednodušeně řečeno, na bázi sádry. Ta se po nanesení snaží do sebe nasát všechnu vlhkost a nečistoty. Je to ale pracné, pomalé a drahé, považoval bych to za opravdu krajní řešení. Víc se vyplatí prevence," varuje Filip Holec ze stejnojmenné společnosti Granit Holec, která je u nás tradičním zpracovatelem kamene.
Doporučuje také příliš to nepřehánět s čisticími prostředky. "Dnes už vlastně nekoupíte přípravek, který vám vyrobí obyčejnou mýdlovou vodu. Takže se často stává, že úpornou snahou o čistotu agresivním prostředkem hospodyňka zlikviduje i impregnaci," doplňuje.
U umělého kamene pozor na horkou vodu
O pracovních deskách z umělého kamene se tvrdí, že vydrží vše. Ano, jsou moderní, vyrábějí se v mnoha barevných odstínech a hodí se k technostylu současných kuchyní. Na rozdíl od klasického kamene jsou na dotek příjemně teplé, vydrží poměrně vysoké teploty, nějaké mouchy ale mají také.
"Podle mých zkušeností například radím zákazníkům, aby když do dřezu vlévají například horkou vodu z brambor, k tomu pustili studenou vodu z baterie. Aby to nebyl pro materiál tak velký teplotní šok," radí Ivona Knechtlová z kuchyňského studia Ateliér Pedro. Vlepený dřez by totiž v extrémním případě mohl prasknout.
Zároveň doporučuje pravidelně desku stírat a nenechávat na ní zbytky potravin: "Když na ní necháte týden zbytek vylitého rajského protlaku, skvrna tam zůstane. V lepším případě ji vyčistíte pomocí abrazivních čisticích prostředků, v tom horším se bude muset deska přebrousit. Což naštěstí u tohoto materiálu poměrně snadno lze a také to mnoho uživatelů jednou za několik let dělá."
Jak na masivní dřevo
Kupodivu i masivní pracovní desku můžete při slušném zacházení poměrně dlouho zachovat v kondici. Je třeba ale dodržovat základní pravidla. Například nad dveřmi myčky se doporučuje namontovat difuzní bariéru, třeba prodejce nábytku IKEA ji označuje jako FIXA. Jde o to, aby po otevření myčky pára nepůsobila přímo na dřevo.
Desku z masivu pravidelně napouštějte olejem
Lněný olej pro údržbu desek z masivu
Desku otírejte textilií navlhčenou ve vodě nebo saponátu, který neobsahuje abrazivní složky, pak osušte čistou textilií. Menší skvrny lze z desky odstranit houbičkou namočenou ve vodě či v jemném mýdlovém roztoku, v horším případě jemným brusným papírem. Ideální je dřevo pravidelně ošetřovat lněným olejem. V podstatě platí jediná zásada: voda tvrdému dřevu nevadí, pokud nepůsobí trvale.
Proto stejně jako u MDF desek je třeba dát důraz na zvýšenou opatrnost při montáži a utěsnění baterie, dřezu a lišt začišťujících spoj mezi pracovní deskou a zády kuchyně, aby voda nemohla zůstávat v neutěsněných štěrbinách v kritických místech.
