Jak se vyznat v gorilách: východní i západní mají několik poddruhů

Hrubé dělení gorily rozlišuje na východní a západní populaci rozdělenou 900 kilometrů širokým pásem konžského lesa. Každý z těchto druhů ale má několik dalších samostatných populací, které někteří odborníci dokonce považují za poddruhy.

Po projektu Odhalení se gorily z Prahy stávají součástí projektu Pomáháme gorilám, který bude přispívat k záchraně goril ve volné přírodě. | foto: Khalil Baalbaki

Pro vědu byla gorila objevena v roce 1847. Jednalo se o příslušníka západních nížinných populací - dnes je známe pod vědeckým názvem Gorilla gorilla gorilla (SAVAGE & WYMAN 1847). V současnosti jsou gorily rozšířeny v rovníkové Africe ve dvou oblastech, které jsou odděleny asi 900 km širokým pásem konžského deštného lesa, na jižním břehu systému řek Kongo a Ubangi.

DNA východní a západní populace se liší

Západní populace obývají šest států, od Kamerunu na jih po Angolu, a dále několik okrsků v Nigérii. Vyskytují se od hladiny moře po nadmořskou výšku 1600 m n. m.. Jejich prostředím jsou tu nížinné a submontánní deštné lesy.

Východní populace obývají montánní a submontánní lesní pásmo v Ugandě (Bwindi), Rwandě (Virunga) a Demokratické republice Kongo.

Příslušníky východních a západních populací lze zcela jasně rozlišit jak podle vnějších morfologických znaků, tak podle DNA. Z analýzy různých druhů DNA vyplývá, že západní a východní gorily jsou od sebe izolovány po dobu zhruba 1-3 milionů let. Analýza jaderné DNA naznačuje, že doba izolace je pravděpodobně kratší (dokonce ještě kratší, než je tomu u obou druhů šimpanzů) a činí zřejmě méně než 1 milion let.

Přesto je každá jednotlivá západní gorila jednoznačně odlišná od jakékoliv gorily východní. Z těchto důvodů dnes převládá názor, že gorily východní a západní představují dva různé druhy. Těm pak náleží dle pravidel vědeckého názvosloví jména Gorilla beringei (MATSCHIE 1903) a Gorilla gorilla (SAVAGE & WYMAN 1847).

V rámci těchto dvou druhů dnes můžeme rozlišit několik populací, které jsou často považovány za samostatné poddruhy.

Gorily východní

Gorila horská (Gorilla beringei beringei Matschie 1903) žije v horských mlžných lesích v pohraniční oblasti Rwandy, Ugandy a Demokratického Konga (pohoří Virunga), v areálu o rozloze 450 km². Pro tento biotop je typický extrémně bujný podrost, což je umožněno tím, že korunový zápoj není tak jednolitý jako v níže položených lesích. Gorily zde žijí ve výškách do 3 400 m n. m., občas se zatoulají i výše.

Populace čítá dnes posledních asi 380 jedinců. Pozorování goril horských, která prováděl George Schaller, představují jedny z prvních etologických výzkumů lidoopů ve volné přírodě. Práce Diany Fosseyové pak trvale ovlivnila vnímání goril veřejností a díky ní i dalším badatelům jsou dnes gorily horské jednou z nejlépe poznaných populací.

Znaky

Je největším žijícím lidoopem. Čelistní oblouky široké, ramenní kost poměrně krátká, klíční kost dlouhá, nozdry hranaté a nahoře jasně ohraničené, menší polštářek nad ústy. Srst rovnoměrně dlouhá. Černý obličej a hruď. Malé boltce. Hmotnost samců 140-200 kg (občas až 225 kg), samic do 100 kg.

Gorila bwindská (Gorilla beringei bwindi) je vědecky dosud nepopsaný, i když jinak dlouho známý poddruh z Bwindi Impenetrable Forest v Ugandě. Zde žije na území o rozloze 215 km² populace asi 320 jedinců. Bwindi je dnes nejjednodušeji dostupným místem, kde může i běžný turista pozorovat gorily v přírodě. Rozdíly mezi gorilami z Bwindi a gorilami horskými jsou tak malé, že jsou mnoha zoology považovány za jeden poddruh. Z toho potom vychází i dnes nejběžněji uváděná početnost goril "horských" v přírodě - 700 jedinců. Ani jeden z horských poddruhů dnes zřejmě nenajdeme v chovech v lidské péči.

Bwindské gorily se od goril z Virungy neliší mitochondriální DNA, ale liší se morfologicky (jsou menší, štíhlejší, mají poměrně dlouhé paže i chodidla a menší zuby). Další odlišnost spočívá v obývaném biotopu. Bwindské gorily se zdržují v nižších nadmořských výškách, a tedy v poněkud teplejších klimatických podmínkách.

Gorila východní (Gorilla beringei graueri) obývá nížinné až horské deštné lesy východně od hranic Ugandy, v ostrůvkovitém areálu o celkové rozloze zhruba 21 600 km². Jedná se o pět oddělených území: Národní park Kahuzi-Biega; Národní park Maiko; Itombwe Forest; Tayna a North Kivu Mbohe.

Výskyt gorily východní

Početnost goril východních byla v roce 1998 odhadována na 17 000 jedinců, od té doby zřejmě stavy v přírodě dramaticky poklesly, možná až na pouhých 4 000 jedinců. Hlavním důvodem, proč tyto gorily nelze dost dobře sčítat, je nejen špatná dostupnost terénu, ale i občanská válka, která zde již několik let zuří.

O gorilách východních toho víme z přírody poměrně málo - teprve v posledních letech probíhají pokusy o navyknutí těchto zvířat na přítomnost pozorovatelů, tak jak je to již po desítky let zavedeno u obou předchozích poddruhů. Tyto gorily jsou výjimečně chovány i v současnosti v zoologických zahradách, avšak nízký počet a stáří jedinců, kteří se nacházejí v lidské péči, vylučuje vytvoření životaschopného chovu. V Evropě můžeme dvě samice tohoto poddruhu vidět při návštěvě zoologické zahrady v Antwerpách.

znaky

Nemá tak velkou lebku. Užší mozkovna, čelistní oblouky nejsou tak rozšířené, ramenní je kost delší, klíční kost kratší; nozdry okrouhlé a nahoře ne jasně ohraničené, polštářek nad horním pyskem zřetelný.

Gorily západní

Všechny tři předcházející poddruhy goril patří k takzvanému "východnímu" druhu Gorilla beringei. Pro nás známější je druh západní (Gorilla gorilla), k němuž patří téměř všechny gorily, které žijí ve světových zoologických zahradách. Rozlišují se dva poddruhy.

Gorila nížinná (Gorilla gorilla gorilla) žije v nížinných lesích západní rovníkové Afriky v rozsáhlé oblasti o rozloze asi 445 000 km². O životě goril nížinných v přírodě jsme donedávna věděli nesrovnatelně méně než o jejich horských příbuzných z východní Afriky.

Díky probíhající habituaci (návyku) na přítomnost lidských pozorovatelů však dnes víme řadu zajímavých poznatků – gorily nížinné se ukázaly jako zvířata v mnohém odlišná od svých horských příbuzných.

Nezapomenutelným dojmem působí zejména pozorování z podmáčených lesních mýtin "baií" Národního parku Odzalla, kde tlupy goril vytrhávají bažinnou vegetaci, zatímco stojí po břicha ve vodě. Ještě před deseti lety byl počet goril nížinných v přírodě odhadován až na 100 000 jedinců. I toto číslo dnes již bohužel není pravdivé a početnost i tohoto poddruhu prudce poklesla, zřejmě o několik desítek tisíc jedinců.

Proti gorilám se spojilo několik činitelů, jejichž trvalý tlak nemohou jejich populace dlouhodobě vydržet. Již dlouho působícím faktorem je destrukce přirozeného prostředí - deštného lesa. K ní se přidal nadměrný lov a pytláctví - gorilí maso je považováno v zemích rovníkové Afriky za vybranou lahůdku.

Zatímco dříve patřilo jeho pojídání ke kultuře málo početných pralesních kmenů, které stěží mohly populace goril ohrozit, dnes se tento zvyk přenesl do velkých měst. Následky jsou katastrofální - roční spotřeba masa divoce žijících zvířat stoupla na tisíce tun.

Navíc v posledních letech zasáhla do života goril ničivá epidemie viru Ebola. V některých malých národních parcích způsobila téměř úplné vymizení goril. V letošním roce bohužel zasáhla i Národní park Odzalla, kde dnes žije největší volně žijící chráněná populace goril na světě. Prognózy jsou velmi pesimistické, skutečný rozsah ztrát dosud není znám.

znaky

Je větší než gorila nigerijská: největší délka lebky 296,1-304,1 mm, výška obličeje 146,2 mm, rozsazení očnic 136,4 mm.

Gorila nigerijská (Gorilla gorilla diehli) je dnes nejvzácnější taxon goril, rozšířený v několika ostrůvkovitých populacích v nížinných a podhorských listnatých lesích severně od řeky Cross (jihovýchodní Kamerun a přilehlá část Nigérie). Její areál není větší než 300 km².

Výskyt gorily nigerijské

Původní biotop gorily nigerijské byl silně poznamenán lidskou činností a velká část lesů zmizela. Proto není divu, že dnešní populace dosahuje celkového počtu nanejvýš 300 jedinců (185 v Kamerunu a 110 v Nigérii). Tento druh gorily se pravidelně objevuje na seznamu 25 nejohroženějších primátů planety, který každoročně vypracovává skupina odborníků na ochranu a výzkum primátů. V lidské péči se nachází pouze jedna samice v repatriační stanici Limbe.

znaky

Malá: max. délka lebky samce 283,2 mm, výška obličeje 139,5 mm, poměrně široký obličej – meziočnicová vzdálenost 176,4 mm