Jak si svépomocí udělat elektrické podlahové vytápění

Stačí 340 metrů drátu, dva tepelné okruhy, lepidlo, jeden den práce a máte elektrické podlahové vytápění v místnosti o rozloze 60 metrů čtverečních hotové. Pak už jen přestěrkovat a místnost je připravena pro pokládání podlahy.

Zavítali jsme na stavbu nízkoenergetického domu. Jeho majitel a současně stavitel se rozhodl využít pro vytápění tepelné čerpadlo. Navíc položil v hale, v koupelnách a na toaletě elektrické podlahové vytápění. To bude sloužit jako rezerva pro případ, že by se tepelné čerpadlo rozbilo, a také pro přitápění při zvlášť silných mrazech. Položení elektrického podlahového topení zvládne každý šikovný kutil sám. Stačí se pouze řídit základními pravidly.

Elektrické podlahové vytápění

Tento topný systém nabízí vysoký komfort, úsporný a spolehlivý provoz s dlouhou životností, zachování volné podlahové plochy a absenci nejrůznějších topných těles, radiátorů a rozvodů topného média. Hlavní předností elektrického vytápění je však velmi snadná regulace teploty jednotlivých místností, a to nezávisle na sobě.

Kabelové okruhy a topné rohože
Oba systémy se od sebe v podstatě neliší. V obou případech se jedná o topný kabel, buď samostatný
(kabelový okruh), nebo přichycený k nosné tkanině (topná rohož).

Výhodou kabelových okruhů je vyšší flexibilita při montáži. Obzvlášť doporučujeme v členitých nebo nepravidelných místnostech. Výhodou je variabilita plošného příkonu a nižší pořizovací cena, nevýhodou je náročnější montáž (ruční vytváření smyček topného meandru, fixace kabelu k podkladu).

Výhodou topných rohoží je velmi snadná montáž se zárukou rovnoměrného rozložení výkonu do plochy. U rohoží zaplatíte více peněz za vyšší výrobní náklady (nosná tkanina, lepící pásky, výroba rohože).

Začátek i konec jednožilového kabelu je opatřen přívodními vodiči, tzv. studenými konci, které je nutno zapojit do připojovací krabice.

. Od kabelu k podlaze

- Kabelem se vytváří smyčky topného meandru (možno použít šablonu).
- Kabel se průběžně fixuje k podkladu (samolepící pásky, fixační hliníkový pásek GRUFAST, v našem případě flexibilní lepidlo).
- Hladkou stěrkou srovnáme povrch flexibilním tmelem na rovinu podlahy. Výška stěrky by měla překrýt položené kabely v co nejmenší vrstvě.
- U menších ploch (do 4 m²) můžeme klást dlažbu ihned po vystěrkování, u větších ploch
po 24 hodinách.

Podlahová sonda

Nad topný prvek (mezi smyčky topného kabelu), co nejblíže k nášlapné vrstvě, se umisťuje podlahová sonda. Tato sonda umožňuje udržovat nastavenou teplotu podlahy a brání tak jejímu přetápění. Další funkcí podlahové sondy je regulování náběhu teploty u nové podlahy s poloakumulačním systémem.

Regulátor teploty

Na naší stavbě jsme použili regulátory teploty se sondou pro podlahové hlavní vytápění Aube TH132-AF. Digitální termostat s Fuzzy-logikou s možností funkce podlaha + prostor nebo jen podlaha.

Pravidla pro správné položení topného kabelu

Tepelný okruh se pokládá min. 50 mm od obvodových stěn, neinstaluje se pod pevně zabudované nebo masivní předměty (vana, sprcha, WC, pračka, kuchyňská linka apod.). Topné kabely se nesmějí dotýkat ani křížit. U ručně vytvářených smyček musí být rozteč kabelu min. 50 mm. Plochy větší než 20 m² nebo s úhlopříčkou delší než 7 m je nutné rozdělit dilatační spárou. Dilatační spára se provádí také v místě kontaktu se svislou konstrukcí, a to po celém obvodu topné plochy. Topný prvek nesmí procházet přes dilatační spáry.

Izolace podlahy je velice důležitá. Majitel nemovitosti pokládal elektrické podlahové topení na 3,5cm vrstvu anhymentu. (To je litý samonivelační potěr na bázi síranu vápenatého používaný výhradně pro lité podlahy. Jako pojivo se pro anhyment používá anhydrit nebo α-sádra. Dalšími složkami anhymentu jsou písek, voda a přísady.) Pod touto vrstvou podlahy izoluje celý dům 15cm vrstva polystyrenu.

Pozor! Systém je možno uvést do provozu až po 28 dnech po betonování (zrání betonu). Teplota podlahy se zvyšuje postupně.

. podlahové versus klasické topení

Topná tělesa, která jsou umístěná na stěnách místnosti, vypouštějí teplý vzduch. Ten stoupá a kumuluje se u stropu. Tam se po krátké době ochladí a pak klesá dolů. U podlahy tedy bude nejchladněji, běžně okolo 18 °C, v polovině výšky běžné místnosti pak teplota dosáhne požadovaných zhruba 21-22 °C a nejvyšší bude u stropu, asi 26 °C. Relativní chladno u podlahy a ve výšce sedící postavy může uživatele nutit k dalšímu zvyšování teploty, což se přirozeně projeví na výši provozních nákladů. Zcela jinak je tomu u podlahového vytápění. K jeho výhodám určitě patří průměrná teplota v místnosti. Ta je o asi dva až čtyři °C nižší, což vede k energetickým úsporám okolo deseti až dvaceti procent. Tím, že se pohybujeme v té části místnosti, kde je tepleji (nohy v teple, hlava v chladu), cítíme se příjemněji při nižší prostorové teplotě. A tím opět šetříme. Podlahové vytápění předává větší část své "energie“ sáláním, čímž nedochází k takovému proudění vzduchu jako u konvekčního vytápění. K výhodám patří i nižší prašnost, vyšší hygiena a vhodnost pro alergiky.