Bylinkové spirályKnihu Království bylinek v permakulturní zahradě seženete se slevou na Knihy.iDNES.cz.  |
Spirála se jako prvek objevuje nejen v mnohých kulturách v umění i architektuře, v přírodě se s ní setkáváme ve formě srolovaných listů, úponků, semeníků, uspořádání semen kvetoucích rostlin, postavení listů, tvarů šnečích ulit či fascinujících schránek některých hlavonožců. Také z forem pohybu lze často vyčíst tvar spirály, ať už u vzdušných nebo vodních vírů nebo v astronomickém měřítku jako způsob uspořádání hmoty v galaxiích.
To je možná důvod, proč bylinkové spirály lidi svým způsobem fascinují. Ale to je jen vnější efekt (návod, jak budovat bylinkové záhony, najdete také zde).
Spirálou či vrchem vytvoříte bylinkám jedinečné mikroklima
Spirálovitou formou záhonu můžete vytvořit celou řadu mikroklimatických stanovišť. Vrcholek spirály obrácený k jihu je nejslunečnější, nejsušší a nejexponovanější místo jen na základě umístění, nezávisle na typu půdy. Nabízí ideální sluneční svit, srážková voda z něj může hned odtékat. Vrcholek je ale také nejvíce vystaven povětrnostním vlivům, tedy i větru a mrazu.
Pochůzná spirála nebo vrch |
Pod vrcholem už jsou o něco víc chráněná a relativně vlhčí stanoviště a na úpatí spirály najdete ta nejlépe chráněná a nejvyváženější. Mikroklima na úpatí spirály je totiž možno přirovnat k podmínkám u paty suché zídky nebo dokonce u domovní zdi: vyvýšená struktura v pozadí chrání před vysoušením větrem dalšími extrémními projevy počasí, navíc zadržuje teplo a vlhkost. A nemusí jít vyloženě o spirálu, stačí vybudovat jednoduchý bylinkový vrch.
Stačí se zamyslet. „Jak byste se sami cítili na návrší ve srovnání se skalním výběžkem, na vrcholu hory nebo ve chráněném koutku? Jaké stanoviště byste si vyhledali za silného větru? Je třeba se jen trochu vcítit do těchto situací, pak vám bude tento systém připadat logický a snadno pochopitelný,“ vybízí k logickému uvažování sourozenci Holzerovi, kteří v Rakousku permakulturně hospodaří, stejně jako jejich otec Sepp Holzer (více o permakultuře zde).
Nebuďte troškaři, vybudujte si pochůznou spirálu
Předjaří je na budování záhonů na zahradě ideální čas, navíc byla právě ustupující zima poměrně teplá, lépe se tedy likvidují plevele (více zde). Klidně se můžete pustit do vybudování pochůzné spirály, se kterou také pro bylinky získáte větší pěstební plochu, takže se vyplatí vzít si na pomoc i bagr.
Jak na budování spirályK vyznačení zaobleného půdorysu spirály použijte provázek přivázaný na kolík, který zapíchnete do středu budoucí spirály. Délka provázku by přitom měla být asi o 20 cm delší, než je plánovaný poloměr spirály. Půdorys si vyznačte pískem, zapíchnutím kolíků či položením menších kamenů. Pak odstraňte travní drn a cennou vrstvu ornice a uložte si je na dvě oddělené hromady, využijete je při výstavbě. Z formováním vlastní spirály pak začněte z jižní strany a jakmile začne růst do výšky, usazujte kameny na navršený a udusaný materiál. Kameny je nutné usazovat do zeminy tak, aby pevně seděly a neviklaly se, navíc by měla být jejich vrchní strana vždy mírně skloněná směrem dovnitř ke středu spirály Jako výplň středu spirály můžete použít i chudší spodní vrstvu půdy a travní drny, vždy vrchní stranou dolů, aby se pomalu rozložily a nevyrašily znovu. Máte-li třeba úlomky cihel nebo jiný neškodný stavební odpadový materiál, také jej můžete zabudovat dovnitř spirály. Abyste zajistili nutnou stabilitu spirály, udusávejte zeminu do té míry, jaká je potřebná pro stabilní konstrukci - je to vlastně modelování se zeminou a kameny. Poslední vrstvou, kterou musíte nasypat na spirálu, je humus. Lze ho rozprostřít rovnoměrně po celé spirále, nebo vytvořit stanoviště s různým podílem humusu. Chcete-li pěstovat rostliny obzvlášť náročné na živiny, můžete do jednotlivých vybraných míst zapracovat i trochu kompostu. Jakmile bude rozumné počasí, spirálu můžete osázet a podle potřeby zamulčovat. |
Bylinkové spirály se samozřejmě dají postavit v různých velikostech a provedeních: jak malé, s průměrem do tří metrů, tak i pochůzné. Přitom platí, že čím větší a vyšší je spirála, tím výraznější jsou samozřejmě i rozdíly v působení jednotlivých mikroklimatických stanovišť. Zatímco spirála vysoká jeden metr má jen minimální rozdíly mezi zastíněným a slunečným místem, dvoumetrová pochůzná spirála už nabízí více klimaticky odlišných stanovišť.
Nejrozšířenější jsou bylinkové spirály postavené ve stylu suché zídky. Tedy jako spirálovitě zatočená a ke středu se zvyšující suchá zídka, postupně plněná zeminou. Přitom platí, že s hranatějšími kameny snadněji vytvoříte stabilní zídku než s oblými.
Opravdu pořádná pochůzná spirála pro bylinky mívá průměr od 6 metrů a podle toho, kolik kamenů do ní zabudujete na zpevnění svahů, může její výška dosahovat 2 až 2,5 metru. Na spirále těchto rozměrů už se dá pěstovat takové množství kořeninových, čajových i léčivých bylinek, že byste měli mít i dostatečné sušené zásoby na zimu, vyrábět i likéry a tinktury a ještě obdarovávat příbuzné a známé.
Tyto spirály, po kterých se dá krásně chodit a pohodlně se o bylinky starat a sklízet je, se totiž kromě chodníčku osazují celé. Jako pěstební plochy tu slouží především místa mezi kameny na bočních svazích spirály. Vybudování spirály je sice poměrně jednoduché, ale vyplatí se pomoc malého bagru, už kvůli přesunům zeminy a manipulaci s balvany.
Když Holzerovi s pomocí bagru budovali pochůznou spirálu z úvodního snímku na jaře 2007 na Probsthofu, stačily jim na to zhruba 4 hodiny času, a to má výsledná spirála 6 metrů v průměru a je vysoká 2,3 metru. Pracovali výlučně s materiálem, který už na statku měli: využili kameny z původního zpevnění svahu, které už nepotřebovali, a jako materiál na výplň tělesa spirály využili to, co jim zůstalo z budování terasy ve svahu. Postup budování lze snadno vyčíst z autentických snímků ve fotogalerii.
Bylinkový vrch: postavíte jej ještě snadněji a rychleji a přitom je z něj stejný užitek.
Pokud by se vám přesto zdálo budování spirály zbytečně složité, nabízí se řešení ve formě bylinkového vrchu, jehož vybudování je ještě jednodušší. Prostě si vyznačíte vybrané místo, odstraníte travní drn a vrstvu humusu a dáte je zvlášť bokem, navršíte zeminu a do ní usadíte kameny. Stejně jako u bylinkové spirály můžete využít různé druhy zeminy, abyste vytvořili místa s půdou bohatší na živiny i s půdou chudší. Kameny přitom nemusíte „pasovat“ na sebe, takže můžete využít i kameny velmi nepravidelných tvarů.
Celou řadu dalších praktických rad, jak přirozeně zakomponovat pěstování bylinek do vaší zahrady a jak jim vytvořit co nejlepší podmínky najdete v knize Království bylinek v permakulturní zahradě od Claudie a Josefa Andrease Holzerových a Jense Kalkhofa, vydal www.alman.cz.
