Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Když chlap v kuchyni řekne ne, znamená to ne, chválí si úspěšná kuchařka

aktualizováno 
Profesionálním kuchyním vládnou kluci. Potkat tam kuchařku je asi tak běžné jako najít na procházce v lese lanýže. Avšak kuchaři shodně tvrdí, že mít v kuchyni kolegyni je fajn. Podobně vidí práci s muži i kreativní kuchařka sítě restaurací Ambiente, Jana Bilíková.

Jana Bilíková si dokáže strasti každodenní práce v restauraci užívat. | foto: Marek Kučera

A co kuchaři, kteří spolupráci s kuchařkou zažili? „Dokáže to změnit celou atmosféru, kuchaři jsou ohleduplnější, milejší a nemluví se tak sprostě,“ říká Radek David, šéfkuchař restaurací La Veranda a Babiččina zahrada.

Honza Všetečka, kreativní šéfkuchař Ambiente, zase dodává: „Když je kuchař dobrý, nezáleží na tom, jestli je to holka, nebo kluk. Sám holky v kuchyních moc obdivuju. Přemýšlejí úplně jinak a můžou tam vnést naprosto nový pohled. Ve Frantzénu vedla vývojovou kuchyň Lina a všichni kluci ji uznávali. Frajery z dvouhvězdy strčila do kapsy.“

Dobrou zkušenost ze „smíšené“ kuchyně má Jana Bilíková. „Pracovat s muži je pohodové. Sice občas utrousí ostřejší slovo, ale když muž řekne ne, tak to skutečně znamená ne a naopak. Což nepředstavitelně zjednodušuje vztahy, na rozdíl od ženských kolektivů,“ říká.

Jana Bilíková, kreativní kuchařka sítě restaurací Ambiente, napsala v blogu Jídlo a radost, jak se dívá na práci žen v restauračním byznysu.

Haló, haló, proč je holek málo?

Odpověď není úplně jednoznačná. Určitou rozpolcenost ostatně přiznává třeba i Dominique Crennová, šéfkuchařka dvouhvězdičkové michelinské restaurace v San Francisku: „Vždycky cítím, jak se ode mě očekává, že řeknu něco supermoudrého, čím bych udělala genderovou osvětu, povzbudila své kolegyně, zabodovala u feministek a zároveň neurazila kolegy kuchaře, které obdivuju a kamarádství s nimi bych za nic nevyměnila.“

Fotogalerie

Rozhodně jde o práci, která nepatří k nejlehčím. Dlouhou pracovní dobu a fyzickou námahu ženy zvládnou, ale většinou se už o něco hůře vyrovnávají s psychickou náročností a neustálým tlakem. A co si budeme povídat, ne každá z nás je stavěná na to, aby se cítila v pohodě ve smečce kluků a (v horším případě) věčně poslouchala debaty o autech, zadcích, svém zadku a počítačových hrách. To vše za doprovodu Kabátů nebo Michala Davida, občas i s bonusem v podobě živého zpěvu.

Pokud kuchyní hýbe testosteron a je až do stropu vytapetovaná egem a machismem, potřebují kuchařky sakra silnou vůli a nadhled. Takových míst však už naštěstí ubývá. A potom – v určitém věku zkrátka chcete založit rodinu, a to ani dnes nejde moc dohromady s pracovním vypětím, jaké tohle povolání obnáší.

Cukrářky vedou

Ještě relativně často slýcháme o cukrářkách, ale proč ne třeba o grilařkách? Rozdíl mezi teplou kuchyní a cukrárnou je skoro tak zásadní jako rozdíl mezi mužem a ženou. Při vaření jde hlavně o rychlost a kreativitu, experimentování a přizpůsobování se momentálnímu stavu zásob a jednotlivých surovin. Freestyle, improvizace a důraz na zvládnutí technik, to všechno bývá vlastní spíše klukům.

Příklady z Česka

V Česku se zatím ještě musíme ponořit dost hluboko do minulosti: Magdalena Dobromila Rettigová vydala svou legendární kuchařku už v roce 1826; neméně věhlasná je Kuchařská škola Marie B. Svobodové z roku 1894, která je dodnes velkou inspirací třeba pro La Degustation Bohême Bourgeoise. Znáte ale nějakou významnou českou šéfkuchařku, která by vedla svoji kuchyni?

Cukrařina je pravý opak: tady vede přesnost a měření. Dá se více plánovat, protože většina cukrářských surovin má víceméně stálé vlastnosti. Holky jsou tu ve svém živlu, jelikož v cukrařině přirozeně uplatní svou preciznost, přesnost a cit pro vzhled a detaily.

Nic z toho však není žádné dogma. Vždyť mezi nejlepšími cukráři je nejeden muž a ženy se pomalu, ale jistě objevují i „na mase“ nebo výdeji.

Jak respektive poměr mezi muži a ženami trochu vylepšit? Řešením rozhodně nejsou kvóty a nucené nabírání kuchařek. Naprosto se ale ztotožňuji s radou šéfkuchařky JRDN Ami Cisneros: „Holky, vařte lépe a rychleji. Nikdo nemůže ignorovat talent, nikdo nemůže přehlížet tvrdou práci.“

A skutečně, ve světě si získává respekt stále více šéfkuchařek. Ukazují, že to jde, a motivují tak další holky, aby se nebály obléci rondon. A jelikož se trendem stává větší péče o zaměstnance restaurací a vytváření přátelštější atmosféry v kuchyních, všechno nasvědčuje tomu, že budeme u sporáků vídat čím dál více culíků. Tedy těch holčičích.

Když chlap řekne ne, tak to znamená ne

Nemůžu mluvit za ostatní holky, ale já jsem si práci s kluky v kuchyni užívala. Je to obrovská zkušenost, která vás posune. Naučí vás to nebrat si nic osobně a umět si ze všeho udělat legraci. Vaším mateřským jazykem se po nějaké době stane silně ironický humor, obohacený o kuchařský slang a (přiznávám) sprostá slova.

Pochopíte, že na rozdíl od holčičího světa tady ne znamená ne a ano je opravdu ano. Muži věci nekomplikují a s ničím se nepatlají. Co si myslí, to vám také řeknou. Není divu. Když je člověk v jednom kole, fakt mu nezbývá energie na empatii a opatrné našlapování kolem.

A že vás občas někdo plácne po zadku? To není projev sexismu. Když to budete sledovat pozorně, brzy si všimnete, že se kluci daleko častěji plácají mezi sebou. Trávit na pár metrech čtverečních třináct i více hodin je totiž občas blázinec. A další věc: nosit náušnice, náramky, rozpuštěné vlasy a chodit zmalovaná jak hanácká truhla je možná fajn do klubu, ale ne ke sporáku. Tady jde čistě o účelnost a praktičnost.

A pozor: protože nejde chtít rovnoprávnost jen tam, kde se vám to líbí, připravte se na to, že i vy budete opalovat prasečí nožičky, loupat králičí uši, drhnout sporáky, nosit zboží – a sdílet společnou šatnu.

Výhodou je, že se při převlékání přestanete stydět, že vás snad někdo uvidí, protože tady to nebude jeden člověk, ale rovnou deset lidí. Ale co je nejdůležitější, uvědomíte si, že řešením není fňukat, ale makat. Z princezny se tak stane zocelená holka, kterou nerozhodí, že ji kolegové mimoděk říkají kámo nebo vole. Moc dobře totiž ví, jak jsou rádi, že ji tam mají.

Takže? Jděte do toho. Jednoznačně. Garantuji vám, že tolik legrace nikde jinde nezažijete.

Ve světě jich přibývá

Ve Francii jsou holky v kuchyni už vcelku běžná záležitost a nějaké rozdíly víceméně nikdo neřeší. Velmi uznávaná je třeba Anne-Sophie Picová, šéfkuchařka tříhvězdy. I v Londýně je situace relativně dobrá, ve špičkových restauracích si každou sedmou zástěru obleče žena.

Možná vás překvapí, že i drsný Gordon Ramsay má ve svých podnicích na vedoucích pozicích holky. Příkladem jsou šéfkuchařka restaurace Savoy Grill Kim Woodwardová, Clare Smythová, první britská šéfkuchařka, která získala tři michelinské hvězdy, nebo Stephanie Couplandová, která byla zástupkyní šéfkuchaře v Ramseyho restauraci Pétrus.

Od roku 2012 se u příležitosti vyhlašování padesáti nejlepších restaurací světa podle žebříčku San Pellegrino uděluje i cena pro nejlepší světovou šéfkuchařku (plus zvláštní ocenění pro děvčata v Asii).

Původní článek byl psán pro blog Jídlo a radost sítě restaurací Ambiente a byl redakčně upraven.

Autor:


Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.