Každý předmět či tvar, včetně kamenů, keřů, stromů, a také jejich kompozice v této zahradě mají svůj zvláštní název v jazyce země vycházejícího slunce. Přitom veškeré poučky o zakládání zahrad v japonském stylu vytvořili Evropané, či spíše Američané, aby učinili tento fenomén ještě zajímavějším.
"Pravda je taková, že v Japonsku každý tvůrce vždy měl a má svůj osobitý styl a řídí se vlastní invencí. Velké zahrady téměř vždy bývaly součástí chrámů. Dokonce ani zde neexistuje škola, která by se tímto fenoménem zabývala," vysvětluje průvodce a majitel možná nejjaponštější zahrady mimo hranice této ostrovní země, který si přál zůstat v anonymitě.
Utajený, ničím nerušený ráj
Při procházce zahradou důsledně používá výraz "japonské aranžmá" a má to logické opodstatnění. "Japonskou zahradu je třeba hledat v Japonsku, u nás jsou to spíše jen pokusy o její napodobení. Tedy aranžmá. Samozřejmě různě zdařilá," říká, aniž by chtěl kohokoli hodnotit. Včetně sebe. Nutno ale uznat, že jeho zahrada je opravdový skvost, který obdivují i Japonci.
Když sem zavítá jakákoli delegace z východu, užasne nad rozlohou zahrady, která na naše poměry nijak výjimečná není. "Což ovšem Japonec nepochopí, protože má doma k dispozici maximálně stísněný dvorek, a i to už je velké štěstí," vysvětluje hostitel. "Také proto jsou v Japonsku k vidění spíše jen malá zelená zákoutí než ucelené zahrady. A i proto je výraz aranžmá na místě."
Typickou stupňovitou střechu domu zaregistrujete už při pohledu z ulice. Za vstupními vrátky se vám však odkryje technické zázemí domu s příjezdem do garáže, plocha vydlážděná cementovými kostkami, kousek trávníku, dřevěné loubí porostlé vistárií a česká skalka paní domu. Japonsky vyhlížejí snad jen kamenné želvy ve skalce.
Když se ale zmateni ohlédnete zpět, konečně spatříte typickou japonskou bránu a u ní nezbytnou nádobu s očistnou vodou, ve které se prohánějí drobné rybky. Stačí odšoupnout lehké dveře a ocitnete se v japonském ráji, kde rušivý výhled na domy "západního" střihu cloní vysoká zeď.
Export až z východu
Zvlněného chodníčku z kamenných šlapáků v moři drobných oblázků si majitel moc nevšímá. "Choďte si tu, jak se vám zlíbí," doporučuje. A dodává, že údržba této téměř bezúdržbové zahrady je vskutku minimální: "Jednoduše plochu občas umetu koštětem, případně z ní posbírám listí. Víc není třeba, kromě květnového zaštípnutí jehličnanů, což vlastně považuji za relax."
Zeleň je zastoupena vzrostlými, umně tvarovanými borovicemi a javory usazenými do tří ostrovů a v obvodových partiích uzavřeného dvora. Podrost tvoří bochanovité tisy, zimostrázy, azalky a zvonkovce (rod Enkianthus), které na podzim vybarvují listy do krásných rudých tónů.
Použité kameny pocházejí většinou ze Sedlčanska. Na tom největším jsou zřejmé stopy dávného opracování a majitel přiznává, že je to kámen obětní, vyzdvižený z původního místa se souhlasem veškerých úřadů.
Kameny vystupující od cest na vyvýšené terasy a krásně modelované, zelenavě zbarvené kusy u jezírka v atriu domu, které po dešti mění barvu, už jsou z Japonska. Stejně jako malé i velké keře, desítky a stovky let staré tvarované stromy, lampy či všemožné další artefakty v proskleném japonském pokoji, který má výhled takřka na všechny strany. Dokonce i velkolepá vyhřívaná bronzová vana na zadní terase absolvovala tisíce kilometrů dlouhou cestu.
Když budete tipovat, jak je zahrada stará, trefíte se jen těžko. Pravděpodobně vás překvapí, že vznikla před dvěma lety. Stavební práce ale začaly o něco dříve, protože řadu kamenů bylo třeba usadit společně se základy pro dům; jsou totiž jeho součástí.
Vždycky nejdřív hledejte to krásné
Tvarované stromy se sázely nakonec, a to v balech s původní jílovitou zemí, která je pro jejich vývoj nezbytná. Namítnete-li před majitelem, že keříky v zahradě mají s růstem zjevné potíže a na místě se jim příliš nedaří, případně je poškodila zima, majitel vám nečekaně odpoví: "Nejšťastnější je ten, kdo vidí krásné věci jako první a teprve pak objevuje nedostatky."