Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Jím všechno, ale přepálený tuk mi páchne, říká šéfkuchař Jaroslav Sapík

aktualizováno 
Jí v podstatě všechno, hady i brouky, nesnědl by leda něco zkaženého. Ale vadí mu, když hned ve dveřích ucítí puch přepáleného omastku. „Okamžitě tak poznám, že všechno smaží ve fritézách, ve kterých nemění olej,“ říká proslulý kuchař propagující českou kuchyni Jaroslav Sapík v týdeníku 5plus2.

Kuchař Jaroslav Sapík | foto: Pavel Hanuška

„Stačí se podívat do kuchyně, jak to tam vypadá. Dobrý kuchař nepustí mezi hosty nic špatného. Mně vadí i to, když někdo říká, že vše umí. Já si to nedovolím, pořád se učím a čerpám od mladých,“ tvrdí.

Týdeník 5plus2

Každý pátek zdarma

5plus2

Čtení o zajímavých lidech, událostech a nevšedních akcích v regionech.

A dodává radu pro novomanžele, kteří ještě nejsou v kuchyni tak zkušení: „Rozhodně se nebojte. Pokud jídlo vyloženě nespálíte a nepřekořeníte, tak se většinou jíst dá. Začněte ale přesto spíše jednoduchými recepty, třeba hovězí pečení. Stačí cibulový základ, pak přidejte maso, které můžete i prošpikovat, duste do měkka. Vznikne výborný cibulový sos, k tomu podávejte rýži. Je to vynikající pokrm a není na tom co zkazit. Z toho základu pak můžete udělat třeba i roštěnky. Nebo přidáte kyselé okurky, orestujete a máte znojemskou pečeni,“ prozrazuje tajemství klasické české kuchyně.

Vaše restaurace v obci Klokočná je už léta vyhlášená. Co se vám v kuchyni nesmí ani mihnout, abyste vařil opravdu podle svého gusta?
Téměř vůbec nepoužívám mikrovlnou troubu, jen v nouzovém případě. Nenajdete u nás polotovary, vše je čerstvé. Nepoužívám chemii a dochucovadla, i když bez pár základních se člověk neobejde. Základem jsou čerstvé a kvalitní suroviny, takže worchester nebo kvalitní sojovka, která přitom není ani moc drahá. Pepř a další koření si rád sám semelu.

Nedržíme se ortodoxně jídelníčku, a když chce někdo to či ono a zeptá se, tak mu to rádi připravíme. Na té české návsi by byla škoda mít ve stálém menu žraločí ploutve. Občas si ale na čtyři dny pozvu kuchaře z Gibraltaru nebo Francie či Rakouska a on pak vaří svá národní jídla, je to takové zpestření pro hosty.

A váš recept na kvalitní českou hospodu?
Dobrá česká jídla lze připravit i v hospodě čtvrté cenové skupiny. Je potřeba jeden kuchař, jeden sporák, jedna lednice. Ráno nakoupí suroviny, připraví dva druhy jídel, napíše ceduli, všechno prodá a je hotovo. Ráno jde nakoupit znovu. To je podle mě cesta. Restaurace, kde mají 70 jídel, jsou na nic. Vše mají někde zmražené, není to tedy čerstvé.

Jenže někdy ani výborné jídlo a kvalitní servis nedokážou uspokojit určitý typ hosta – prudiče. S takovými jste se určitě také setkal
Občas i takoví lidé přijdou. Mně vadí ti, kteří hrozně spěchají. Přijdou, objednávají, jedí a pak platí v hrozném tempu. Takový člověk si dá čtyři chody a chce být za půl hodiny na odchodu. Podle mě je posezení v restauraci společenská záležitost. A pak jsou také hosté, kteří už mezi dveřmi přijdou s problémem – třeba ti, co od začátku vše kritizují. A existují dokonce i tací, kteří vše negují, za týden se vrátí a zase je všechno špatně.

Chodíte zkouknout konkurenci?
Ti mají trochu jiný styl, chodí se tam kecat u piva. V hospodě se scházejí hasiči a další spolky, řeší se opravy chodníků a veškerý chod obce. Snažím se tam přijít aspoň jednou za týden, jinak nevíte, co se v obci děje.

Dojem z restaurace může pokazit i nevstřícný personál...
Vařit pro lidi je týmová práce. Pěkných restaurací jsou dnes stovky, ale gró jsou lidé, to je srdce firmy. Může být sebelepší kuchař, ale když se číšník špatně tváří nebo vám něco třeba vylije a nic za to nenabídne, to pak hostům třeba i chutná, ale příště už dost možná nepřijdou. Nebo když host chodí častěji, tak by si měl číšník pamatovat, co pil, co má ráda jeho paní, co chutná dětem – aby se cítili, jako když patří do rodiny.

Tím si hosta získáte. Číšníci a personál musí být citliví a trochu diplomati. Odhadnout, že někdo chce být hezky obsloužen, ale je mu nepříjemné mít obsluhu pořád za zády. Skvělé číšníky mají Italové, celý den pobíhají po lokále se skvělou náladou, jsou to šoumeni a kouzelníci na palce.

Jak se díváte na vývoj české gastronomie?
Spousta restaurací chtěla po roce 1989 vydělat na turistech a servírovala jim „tradiční česká jídla“, která se ale nedala jíst, jak je kuchaři šidili. Česká kuchyně tehdy i dnes může být pro turisty pohroma, pokud vlezou do blbé hospody.

Dám příklad. Navštívil jsem restaurace pod jedním z nejznámějších z českých hradů. Tam se třeba svíčková nedala vůbec jíst, a to to říkám ještě slušně. Tady byl problém, že lidé chtěli rychle zbohatnout, propadli prachům a někteří jsou takoví dodnes. Na úkor peněz se propletli s cestovkami, kterým za dodání turistů platili „desátky“ a bylo jim úplně jedno, co těm turistům vaří. Tady je máte, dejte mi za „kus“ 150 korun, dělejte si s nimi, co chcete. To bylo úplně normální. Svíčková pak byla nějaká „voda s mlékem“, maso hnus. Nebojovalo se o návrat zákazníka, turista odešel a už se nikdy nevrátil. Z 90 procent bylo jídlo fakt hnusné, šizené a vydrželo to ještě dlouho potom, co 90. léta skončila. Naštěstí dnes už šla v Česku gastronomie nahoru, zejména v Praze nebo i středních Čechách.

Celý rozhovor najdete v týdeníku 5plus2.

Autor:




Nejčtenější

Rozkrojte cibuli podélně napůl a oloupejte slupku.
VIDEO: Krájení cibule je pro amatéry stále problém. Jak na ni bez úrazu

Pro kuchařské profesionály je krájení cibule absolutní základ, který se učí už od prvního ročníku učňovské školy. Ale když zhlédnete některé domácí kuchtíky,...  celý článek

Vlci se štěňaty. V pražské zoo lze na vlastní oči pozorovat, jak probíhá...
Vlci v pražské zoo vychovávají pět vlčat. Boj o maso probíhá každý den

Pět dvouměsíčních vlčat se líně povaluje i navzájem škádlí před ústím nory, schovaným pohledům návštěvníků ležícími kmeny stromů. Zdánlivě se nic neděje, ale...  celý článek

Vícebarevný pudl
Ovčák, border kolie, pudl a spol. Šest nejinteligentnějších psích plemen

Inteligentní psí plemeno je pro páníčka jistě velkou radostí, ale může způsobovat i spoustu starostí. Inteligentní pes totiž potřebuje spoustu pozornosti a...  celý článek

Vysočina 1967 se vyrábí podle původní receptury.
Udírna má několik pater a recept je stále stejný. Jak se vyrábí Vysočina

V batohu si ji na výlet někdy nesl snad každý. Česká legenda mezi salámy – Vysočina – letos slaví kulaté výročí. Zažila prvního člověka na Měsíci, prvního...  celý článek

Další z rubriky

Rybenka domácí (Lepisma saccharina)
Rybenky milují vlhko a tmu. Zbavíte se jich i bez chemie

Drobný světloplachý hmyz, který možná občas zahlédnete v koupelně nebo v komoře, velkou paseku nenadělá. Pokud se ovšem nepřemnoží. Jak tomu zabránit? Pomoci...  celý článek

Ve vegetariánském řeznictví nenajdete běžné maso, ale jeho náhražky z rostlin.
Maso z rostlin ve vegetariánském řeznictví chutná jako to opravdové

To, že se některé masné výrobky jako buřty, salámy nebo párky mnohdy šidí a vyrábějí takřka bez masa, prokázal nejeden spotřebitelský test. Jsou ovšem „masa“,...  celý článek

Ctenolepisma longicaudata alias „papírová ryba“
Není rybenka jako rybenka. Ty z Nizozemska žerou celé archivy

Běžné domácí rybenky většinou žádnou škodu nenadělají, jejich exotický sourozenec už představuje větší nebezpečí. Alespoň pro archivy, sbírky knih, časopisů...  celý článek

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.