Některé nenápadně se tvářící rostliny jsou nebezpečné pro malé děti, jiné pro domácí zvířata. A protože potencionálního nepřítele je dobré znát a mít ho pod kontrolou, nabízíme vám jejich přehled:
Zamioculcas (Zamioculcas zamiifolia) je poměrně módní a krásná rostlina, jejíž pěstování zvládne i začátečník (více info o pěstování včetně videa zde). Ale zpozorněte, máte-li doma kočku: rostlina obsahuje jehličkovité krystaly oxalátu, které po požití způsobují ošklivé záněty sliznic.
Brambořík (Cyclamen persicum) má jedovatou především hlízu obsahující glykosid cyklamin. Ten po požití způsobuje silné křeče a žaludeční a střevní nevolnost.
Protože rostlina pochází z hor, postavte ji na chladné místo, ideálně jí vyhovuje teplota kolem 16 °C. Vyžaduje pravidelnou, ale opatrnou zálivku do misky, nikdy ne na hlízy. Jinak lehce způsobíte celkové uhnívání rostliny.
Hvězdník (Hippeastrum, druhy) je jedovatý celý, ale nejvíc nebezpečných alkaloidů je obsaženo ve velké cibuli. Otravy se projevují malátností a zvracením. Někdy bývá rostlina zaměňována s rovněž jedovatým amarylisem.
Kvete od ledna do dubna, na podzim usychá a zatahuje. Tehdy jí vyhovují chlad, klid a tma. Po Vánocích ho začněte zvolna zalévat a zvyšte teplotu (více zde).
Pryšce (Euphorbia), ať už venkovní či pokojové, jsou jedovaté. Z poraněných mléčnic okamžitě vytéká mléko obsahující alkaloid euforbin, který snadno podráždí pokožku, způsobuje puchýře, při zasažení očí zákal rohovky. Pěstování pryšců je snadné, ale máte-li malé děti, raději je vynechte.
Aglaonema (Aglaonema) Tato rostlina má po pozření účinky jako difenbachie, ale mírnější. Pitím studeného nápoje zabráníte otoku sliznic. Jako jedna z mála pokojovek snáší dobře zatemnění, a tak ji lze pěstovat i v tmavých prostorech. Dobře se jí daří v teple, je citlivá na průvan.
Alokázie (Alocazia amazonica) Většina jejích druhů je efektních a jedovatých. Po pozření dráždí sliznice, způsobují otoky, někdy i dávení a zvracení. Nejčastěji se pěstuje alokázie amazonská, s listy s bílou kresbou. Chce vysokou vzdušnou vlhkost, teplotu cca 20 °C a rašelinový substrát.
Difenbachie (Diffenbachia, různé ruhy) je asi nejznámější z nebezpečně jedovatých áronovitých rostlin, které obsahují krystaly šťavelanu vápenatého. Ty jsou i v tekutině, která se objevuje v horní části rostlin: dítě či zvíře je tedy může snadno olíznout. Výsledkem jsou podrážděné sliznice, kůže, zvracení, často je nutná hospitalizace.
Potos (Scindapsus) se pěstuje také v řadě druhů jako velmi nenáročná popínavá pokojovka, vyžaduje jen pravidelné rosení a zálivku. Náleží do čeledi áronovitých, případná konzumace má tedy stejné důsledky jako u difenbachie či alokázie. Ani ji nepěstujte poblíž ptačí klece, pozření listů by mohlo způsobit i uhynutí opeřence.
Syngónie (Syngonium podophyllum ) je plazivá liána, která tvoří dlouhé převislé výhony. Lze ji tedy pěstovat zavěšenou nebo ji nechat obrůstat kolem konstrukce. Pozření rostliny způsobuje otoky a podráždění sliznic, i když některé exempláře mají nebezpečné účinky minimální.
Oleandr (Nerium oleander) je obzvlášť nebezpečná rostlina, která se u nás často pěstuje v zimních zahradách jako přenosná rostlina. Jedovatý je úplně celý. Obsahuje nebezpečné glykosidy, které mohou i po pozření několika listů způsobit i smrt. Otrava se projevuje třesavkou, zvracením, závratěmi a srdeční arytmií.
Glorióza (Glorioza superba) skrývá ve své hlíze tzv. ocúnový jed, kvůli kterému tato exotická liánovitá kráska může způsobit ochrnutí, případně smrt. V Asii se jí prý trávily dvojice z nešťastné lásky. Na zimu celá rostlina zatahuje, hlízy vypustí nové výhonky opět s jarem. Pak jí dopřejte teplé stanoviště.
Kala (Zantedeschia aethiopica) bývá nejkrásnější koncem zimy, kdy se pyšní atraktivními květy. Aby na ně nasadila, potřebuje teplotu kolem 20 °C, na podzim a v zimě ji snižte na 10 °C. Obsahuje šťavel vápenatý a další jedy, které mohou způsobit otoky, žaludeční potíže a popálenou kůži.
