Divoká lesní zvěř dokáže napáchat hlavně v zimě na zahradě velké škody. I proto si ji chráníme ploty. Šárka a Pavel Motlovi ovšem na takovou hru nikdy nepřistoupili a zvířecí návštěvy neodhánějí. Přestože se zabydleli v těsné blízkosti hlubokého lesa pod Orlickými horami.
Inspiraci přinesla dovolená v divočině
O životě na venkově u lesa, vlastně téměř na samotě a v přírodě, snili manželé Motlovi řadu let. Ona toužila po zahrádce, jemu se pro změnu zalíbil na dovolené život v kanadské divočině. A tak se dali do hledání parcely, ideálně starého sadu, kde by mohli své sny zrealizovat.
Posezení pod pergolou zpříjemňuje hustý porost vistárie a popínavé hortenzie
"Už jsem měl pozemek vyhlédnutý na jiném místě, když téměř dojednaný obchod překazila náhoda. A my se najednou ocitli tady v Jahodově s nabídkou na odkoupení rozlehlé podmáčené zahrady za bývalou hospodou," vzpomíná rodák z nedaleké vsi.
Může se hoditToužíte po bydlení mimo ruch města? Pestrá nabídka nemovitostí na Reality.iDNES.cz. |
"Stačila jediná společná návštěva, abychom poznali, že tady budeme doma a že nám tu bude dobře," pokračuje Pavel. Navíc zjistil, že ve zmíněné hospodě u Seidlů se kdysi na jedné z tancovaček seznámil jeho dědeček s babičkou. A bylo rozhodnuto.
Museli najít dřeviny, které zvěři nechutnají
Rozhodli se pro moderní kanadskou dřevostavbu: domek útulný, úsporný a také levný, s obkladem místo omítky. Před 16 lety, kdy se stavbou začínali, jich ještě moc k vidění nebylo. Ale za tu dobu, co ho užívají, se osvědčil a Motlovi na něj nedají dopustit.
Majitelé domu se maximálně snažili, aby nenásilně zapadl do přírodního prostředí
Zato představy o bezprostředním okolí domu doznaly v průběhu let významných změn, ačkoli si pořídili zcela vědomě parcelu o výměře pět tisíc metrů. To je hodně nadstandardní, ale ne pod horami.
"Na samém začátku jsem tvrdil, že veškeré travnaté plochy, které nebude možné posekat traktorem, je třeba zalít betonem," směje se Pavel. Postupně ale zjistil, že krátce zastřihovaný pažit má smysl udržovat jen těsně kolem domu. Ostatní trávu sečou jen párkrát za sezonu na seno.
Originální venkovní kuchyň se sporákem po babičce a pořádnou udírnou je doménou pána domu
Šárka se svého snu o pěkné zahrádce samozřejmě nevzdala, i když se jí mohla věnovat jen po práci a o víkendech. Vymluvit si nenechala ani skalku, a tak si sem z lesa za silnicí sama navozila kusy nádherného slepence, což je hrubozrnný pískovec. Ze země ho vyhrabaly spřátelené bratrské armády, když tu v roce 1968 zakopávaly do země své tanky. Šárka je vyrovnala na terénní vlnu kolem domu, tvořenou navážkou na podmáčený terén, a pustila se do sázení.
Od počátku vybírali jen nenáročné dřeviny, s ohledem na okolní zeleň. Podobně postupovali v případě trvalek, travin a dalších rostlin. "Hlavně jsme nechtěli nic, co by se sem nehodilo. Přece jen máme zahradu sevřenou ze dvou stran lesem," konstatuje Pavel.
Aby mohla osadit skalku u domu, musela majitelka nejprve vypozorovat, jakých dřevin se zvěř ani nedotkne
Přestože se po návratu z dovolené u moře dočkali nepříjemného překvapení, když našli naprosto všechno okousané od zvěře, plot ani potom na milost nevzali. Naopak začali sázet hlavně druhy, které zvěři moc nevoní, ačkoliv se zajíci a srnky promenují přímo pod okny.
Na slimáky jedině s mačetouProtože je zahrada vlhká, daří se tu obrovským nechutným slimákům. Pavel zjistil, že se stahují na čerstvě posekanou trávu, protože její dorůstající lístky jsou šťavnatější a křehčí než stará stéla. Takže vždy po několika dnech poseká kolem domu pruh o šíři traktoru a Šárka tam pak večer vyrazí. S baterkou na čele a s mačetou v ruce porcuje vypasené slizouny nemilosrdně na kusy přímo na zemi. |
Starý sad se vyplatí nezatratit
Ovocné stromy ve starém sadu, který s parcelou na začátku koupili, zachovali všechny. Snad jen dva museli porazit kvůli základům pro dům. Když nějaký strom uschne, hned na jeho místo vysadí nový. "Ovoce rodí jen každým druhým rokem, ale zato vydá na 200 litrů skvělého kalvádosu," směje se Pavel. Spousty plodů na zemi ještě požere zvěř, což opět nikomu nevadí. Úrodu oříšků z početných lískových keřů u cesty zase sklízejí pravidelně veverky a plši, které v zimě ještě přikrmují.
Vstup do domu tvoří otevřené venkovní zádveří, lemované bujnou zelení
Přijde vám to jako neuvěřitelná idyla? "Spousty našich známých si na začátku klepaly na čelo, jaké místo pro život jsme si zvolili. A dnes? Klidně by se přetrhli, aby si tu mohli koupit parcelu. Jenže to už není možné," konstatuje hostitel, spokojeně bydlící na samotě u lesa.
Více se o této a dalších zajímavých zahradách dočtete v únorovém čísle časopisu Knihovnička zahrada.
