Poměrně velký dům s běžnou parcelou na kamenitém návrší při okraji jihočeských Bezdědovic manželé Ptáčkovi zdědili po dědečkovi, který koupil pozemek ještě před válkou, postavil tam chatu a vysadil spousty stromů.
Před osmnácti lety Ptáčkovi k původnímu dědictví přikoupili další parcelu a získali tak kromě většího životního prostoru a vytouženého klidu i svoji největší dnešní chloubu – starý lom. "Jenže nebyl vůbec vidět, jak byl zavalený odpadky. A někdy v 60. letech začali místní sypat do jámy – vykutané pracně ve skále na začátku minulého století – popel a odpadky. Od skla přes plasty až po staré televize či bojlery. Pak už po skládce běhaly jen slepice," popisuje majitel původní vzhled nově nabytého pozemku.
Lom se rozhodli vyčistit, přestože tušili, že je čeká neskutečně špinavá práce. Zajistili si silný bagr a nakoupili veliké drátěné sítě, aby mohl zavážku alespoň trochu roztřídit. Pár víkendů pak nedělali nic jiného, dokud se pod tunami rumu neobjevil původní lom s kolmo vylámanými stěnami.
"Mile nás překvapilo, že se do vyčištěné jámy natáhla okamžitě voda. Naštěstí je k ní z jedné strany pohodlný přístup, takže se tu v létě dá v téměř dvoumetrové hloubce příjemně osvěžit. A v zimě se zase na zamrzlé hladině báječně bruslí," usmívá se po zásluze dnes už naprosto spokojený majitel.
Jihočeský Pražák už se na chalupě zabydlel celoročně
Vladimír Ptáček má to štěstí, že má svobodné povolání. Vyrábí nádherné hudební nástroje a řadu let stěhoval svoji dílnu na léto z Prahy na jih a před zimou zase zpět. I přesto, že manželka sem může kvůli práci jezdit na chalupu jen na víkendy, se on rozhodl, že už Bezdědovice neopustí.
S životem v přírodě je nadmíru spokojený. "Je tu nádherně, navíc to mám z domu do dílny pár kroků. Často pak ráno vylezu na zápraží a libuji si, jak se mám." Nejraději ale vysedává u kamenného stolu nad lomem. "Zvlášť když slunce zapadá za obzor, kdy se tu schází i zvěř z lesa.
Plot jako nutná obrana proti slepicím
"Nechci zahradu příliš pěstěnou," přiznává pan Vladislav. I proto dává ve výsadbách přednost stromům, jež rostou v okolí, hlavně borovicím a smrčkům. "Preferuji les, zatímco dcera zahradnice nakupuje korejské obludy," stěžuje si naoko na nejrůznější exotické rostlinné speciality, které se do místní krajiny dvakrát nehodí.
Tak pro ně vyhradil spodní část pozemku, která je doménou 25leté dcery Elišky, zatímco o zeleň u domu pečuje manželka Zuzana. Ovšem Vladislavova část je největší – připomíná les s kapradím a louku plnou pestrého kvítí, ve kterém září fialové slzičky Panenky Marie a bělostné kopretiny. Na skále se jim daří náramně, zatímco trávy je pomálu, takže ji stačí jen občas posekat.
Rodina by uvítala, kdyby zahrada navazovala volně na les, ale oplocení se ukázalo jako nezbytné kvůli slepicím z okolí. "Denně jich tu hrabalo padesát až osmdesát," objasňuje majitel. Sousedé se jejich problémům s drůbeží smáli, ale jen do doby, než Ptáčkovi pozemek oplotili. "A slepice se najednou rozběhly do zahrad v sousedství a už za týden byly všechny podřezané," směje se vítěz klání.
Tuto a další zajímavé zahrady najdete v prosincovém čísle časopisu Knihovnička Zahrada.
