Když jsem se díky jedné ze sociálních sítí dozvěděl o akci Keltský telegraf, zaplavil mne pocit neuvěřitelného nadšení a uznání vůči pořadatelům. A musím uznat, že mne to stále nepustilo. Je to přeci tak jednoduché, přitom tak dokonalé. O strážních ohních, kterými se předávaly napříč rozlehlou zemí signály varující před nebezpečím, nebo informující o pohybu nepřátelských vojsk či příjezdu karavany kupců, jsme přeci všichni někdy v dějepisu slyšeli.
Vybavil se mi kopec u Velkých Bílovic, řečený Zímarka, který stojí na dohled od Pálavy. Dnes tu, obklopena vinohrady, stojí malá kaplička. Jak ale potvrdily vykopávky archeologů, tento kopec žil v myslích lidí už mnohem dřív. Za dávných časů Velké říše římské, v druhém století našeho letopočtu, tu totiž stála strážní věž, vybavená mohutnými kahany ve tvaru lvích hlav.
V případě pohybu "barbarů", což bylo za markomanských časů velmi často, zažehli římští legionáři oheň a varovali tak tábor celé legie ležící u Mušova. I když barbaři, přesněji řečeno naši předkové, teprve brodili řeku Moravu, o třicet kilometrů dál už Římané svolávali jednotlivé kohorty do zbraně. Kopec Zímarka a myšlenka ohňových signálů mne od té doby nepřestala fascinovat.
Už proto, že stejný kopec a shodnou komunikační metodu s úspěchem využívali o šest století později obyvatelé Velké Moravy. O dalších pět století později stejnou cestou běžela i zpráva o prohře vojsk Přemysla Otakara II. na Moravském poli. Nikdy jsem už ale nepřemýšlel nad tím, odkud pochází prapůvodní inspirace fikaných Římanů. A už vůbec mne nenapadlo, že by v současné době někdo zkoušel na tradici "putujících" ohňů navázat.
Odkaz putujícího světla
Pořadatelem a koordinátorem "znovuzprovoznění" telegrafu, kterému se říká keltský, se i letos stal Vlastimil Hela. Poprvé nápad v celém rozsahu realizoval v roce 2010. Tehdy se podařilo ohňostrůjným čertům obsadit řadu třinácti kopců: počínaje Velkou Javořinou na Moravě přes Vysočinu až k německým hranicím.
Keltský telegraf 2014Keltský telegraf se letos rozzáří v sobotu 22. března, vysílání z Velké javořiny začne v 19:30. Na většině stanovišť před vysíláním i po něm proběhne nějaký program nebo forma rituálu. Takže zájemcům o účast se vyplatí vyrazit na kopce už v podvečer. |
Plán Vlastimila Hely na světelné spojení byl přitom velmi prostý: "V osm večer na Javořině (970 m. n. m.) zapálím nějaký druh bezpečného ohňostroje nebo zprovozním nějaké jiné světlo, a jak doufám, signál uvidí na dalším kopci, u čtyřicet kilometrů vzdáleného hradu Buchlova. Odtud to půjde zase dál, až k Děčínskému Sněžníku (723 m. n. m.), k Valdemaru Grešíkovi. Podle odhadu by měla zpráva projít územím České republiky za nějaké dvě minuty."
A ono to fungovalo! Není tedy divu, že fascinace "propojení" světelným signálem, s jehož pomocí komunikovali naši předkové, se stala rázem velmi populární. O rok později se už k "čertům" hlásilo tolik lidí, že to vystačilo na obsazení 67 kopců. Trasa signálu už nebyla tak přímá, ale rozvětvila se ku Praze, do Jeseníků i do východních Čech. Letos je zatím registrováno 110 kopců a počítá se zhruba s účastí "hodně přes jeden tisíc lidí", jak prozradil Vlastimil Hela, kterého jsme se zeptali na podrobnosti:
Keltové, čerti, telegraf a ohňové signály - jak to jde všechno dohromady?
Keltové využívali kopců a na nich umístěných signálních ohňů pro přenos zpráv a jako výstrahu před hrozícím nebezpečím. Těm z nich, kteří měli tato stanoviště na starosti, se později začalo říkat čerti. Žili u vrcholů kopců, ve skalách a jeskyních a jejich činnost byla různorodá. Kromě zmíněné signalizace měli na starosti blízká pohřebiště i posvátné prostory. Sbírali byliny a léčili, prováděli různé rituály. Hlavně však v jejich blízkosti stále hořel oheň. Ten se pak v pohádkách stal symbolem pekla. Při prvním ročníku v roce 2010 bylo 13 kopců obsazeno novodobými čerty. Jejich poslání se podobalo tomu, které měli jejich dávní předchůdci, jenom v tom, že měli vytvořit světelný signál a ten poslat z kopce na kopec směrem od východu na západ naší země.
Kde se vzal tenhle mimořádný nápad? Co vás vedlo k jeho realizaci?
Nápad sám bych si nepřivlastňoval, pochází totiž od Holgerta Kalweita, německého badatele a spisovatele, mimo jiné autora Keltské knihy mrtvých z roku 2003. Ten tvrdí, že Kelti, nezávisle na tom, jak daleko od sebe jednotlivé kmeny žily, spolu udržovali čilou komunikaci. Jak? V jedné z hypotéz mluví o využívání signálních kopců pro přenos zpráv napříč celým Kelty obývaným prostorem. I díky tomuto propojení mělo prý keltské náboženství stejný směr, bohy i přístup k přírodě a vyhledávání posvátných míst v přírodě samotné. Sám projekt pak vznikl pod patronací časopisu Regenerace, který se keltským tradicím v symbolické podobě věnuje.
Skutečně signál doběhne z jednoho konce Česka na druhý? Za jak dlouho?
Signál na konec skutečně doběhne, v posledních letech mají jednotlivá stanoviště i přesně přidělený čas pro vysílání. Snažíme se tak předejít jistým výpadkům, které mohou například díky nepřízni počasí nastat. Pokud jde o to, jakou nejdelší komunikační trasu se podařilo zatím vytvořit, tak na to odpověď nemám. Ačkoliv se to možná zdá mnohým důležité, většinou brzy pochopí, že o tom to není. Prostě spontánně dochází k vzájemnému mystickému propojení účastníků keltského telegrafu. Jde o napojení přesahující běžný myšlenkový prostor dnešních lidí.
Jde jen o signál, anebo je možné předat i nějakou konkrétní zprávu?
Zatím se jen učíme vůbec navázat spojení, zprávy se neposílají.
Připojí se letos Slovensko? A co případně na druhé straně Němci?
Ano, letos je na Slovensku zaregistrováno pět stanovišť a nyní řešíme jejich napojení. Jedno stanoviště je přihlášeno i z Německa.
Mohou se čtenáři iDNES.cz také zapojit? Popsal byste , jak se člověk může stát čertem, vybrat si kopec, na co se má připravit?
Stačí mít chuť zapojit se a strávit magický večer někde na kopci, vystavený živlům. Loni bylo na některých kopcích i minus devatenáct stupňů, což letos asi nehrozí. Najít si svůj kopec a zaregistrovat se, nebo se k někomu přidat, můžete prostřednictvím stránek www.keltskytelegraf.cz. Najdete tam i rady, na co všechno se připravit, s čím počítat a pak už jen stačí sledovat pokyny organizátorů. Když si prohlédnete mapu Keltského telegrafu, tak ty žlutě značené pozice se momentálně snažíme obsadit. Začít můžete třeba tam.
