Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Burmilla je pes, kterého nemusíte venčit, tvrdí chovatelka koček

  11:27
Burmilla je kočka pro lidi, kteří jsou připraveni žít s ní a ne vedle ní. Pokud hledáte kočku, se kterou budete život doslova sdílet, burmilla vás dostane.

Burmilly mají velké a výrazně zelené oči. | foto: www.burmilla.snadno.eu

Burmilla (čtěte barmilla) je v první řadě kočka velmi společenská a v zásadě se o ní dá říct, že ji může chovat takřka kdokoliv, kdo jí věnuje čas a pozornost. 

Burmilla je totiž vysloveně fixovaná na společnost, lidskou či zvířecí, východiskem proto může být i pořízení dvou burmill. "Plemeno se hodí i pro mladou rodinu s dětmi, protože zvláště k dětem je burmilla hodně tolerantní a celkově přizpůsobivá," vysvětluje Venclíková.

Typický kočkopes

"Burmilla je jakýsi stupeň mezi kočkou a psem: postará se sama o sebe a nemusíte ji venčit. Pobavíte se s ní ale jako se psem a je i stejně kontaktní, dokáže chodit na vodítku a může se naučit aportovat. Užijete si s ní například také agility i spoustu legrace," říká chovatelka Lena Venclíková, která přivezla před deseti lety do Čech vůbec první burmillu a nyní jich chová deset.

Burmilla ve stříbrné
Burmilla

Burmilly se plně účastní rodinného života a jak říká sama chovatelka doslova "zkontrolují každý nákup". Jsou hodně zvědavé a zvídavé, návštěva pro ně představuje výzvu. Rozhodně nejsou netykavky, každého si musí "očuchat".

Jsou to smečková zvířata, velmi nekonfliktní a klidně se snesou jak s kočkou jiného plemene, tak se psem. Všude si hledají parťáky, jsou nerady samy. Společenskost je jejich nejvýraznějším rysem. Kromě toho jsou také velmi noblesní a elegantní; a protože to o sobě moc dobře vědí, rády se předvádějí.

Svérázný kočičí smysl pro humor

"Burmilly jsou opravdu nesmírně inteligentní a chytré kočky. Mají skutečný smysl pro humor a rády provádějí drobné žertíky," upozorňuje se smíchem Venclíková. A nabízí spoustu variant, co burmilly zvládají páchat: mohou se vám schovat pod hromadu haraburdí nebo zalézt do stoupaček a vyděsit vás k smrti, ale samy se tím budou nesmírně bavit.

Burmilly existují v mnoha barevných odstínech, vždy jsou však stříté nebo
Burmilla s kotětem

Od svých přátel chovatelů zná Venclíková příhodu, jak na hotelu museli demontovat toaletní mísu, aby se dostali k jejich burmille uvízlé ve stoupačkách -všichni ji zachraňovali v domnění, že je chuděrka polomrtvá strachy. Jak se nakonec ukázalo, ona jediná se přitom celou tu dobu výborně bavila.

O historii plemene

Burmilla byla vyšlechtěna v Anglii v roce 1981; vznikla původně náhodným zkřížením barmské kočky a kocoura perské činčily. Koťata z tohoto vrhu byla natolik okouzlující, že se nové plemeno začalo dále chovat. Název pochází z kombinace názvů obou plemen: BURMese (barmská kočka) a chincILLA (perská činčila).

Burmilla se chová ve stříbrné a zlaté variantě v kombinaci se všemi barvami. Zlatá varianta byla uznána teprve nedávno, takže se bude moci oficiálně vystavovat až od ledna 2012 a velkou zásluhu na tom mají čeští chovatelé.

Burmilla je kočka menší velikosti s krátkou, velmi jemnou srstí a velkýma zelenýma očima. Jedná se o velice zdravé plemeno, netrpí na žádné specifické zdravotní potíže.

Čeští chovatelé burmill se sdružují v burmilla clubu, který dnes eviduje 15 chovatelských stanic a na jehož stránkách najdete všechny potřebné informace o chovu burmill. 

Sama Venclíková má za sebou velmi podobnou zkušenost. Když si domů přivezla dvě nové kočky, chtěla se pochlubit kamarádce chovatelce. Jedna z koček jim při tom chlubení proklouzla dveřmi dolů do sklepa a zalezla pod schody, kde se skladují všechny ty tolik potřebné věci, které už deset let nikdo nepotřeboval. Vysvobodit ji znamenalo odtáhnout mrazák, přerovnat hladu prken a dlaždic, probojovat se přes staré květináče a kila prachu.

"Naše počáteční ´potichu, ať ji nevyplašíš´ se postupem času změnilo na ´jen jestli ještě žije´ a ´rychle než stresem zkolabuje´. Hnala nás představa vyděšené chudinky, která v rachotu padajícího haraburdí marně čeká na záchranu. Jak jsme zjistily o chvíli později, jediné vyděšené jsme byly my. Kočka byla sice špinavá, zaprášená, ale očividně spokojená, jak se tahle hra povedla. Celou dobu předla a naprosto v klidu nás nechala odklidit i poslední kousky. Pak se zvedla, přišla a skočila nám do náruče s tím, že teď piká ona a my se máme jít schovat," vzpomíná Venclíková.

Burmilly jsou také velmi aktivní plemeno, které ocení možnost pobytu na zahradě v dobře zabezpečeném výběhu, ovšem není to nezbytné. Rozhodně ale není vhodné nechávat burmilly chodit venku volně po okolí. "Jsou hodně důvěřivé, od každého čekají jen to dobré a už by se vám nemusely vrátit domů," varuje zkušená chovatelka.

Autoři:


Olivova dětská léčebna, o.p.s.
lékař/ka

Olivova dětská léčebna, o.p.s.
Hl. m. Praha, Středočeský kraj



mobilní verze
© Copyright 1999–2014 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.