Není divu, že bývá koprofágie, tedy požírání exkrementů, tématem mnohých diskuzí mezi pejskaři. Pes je totiž skutečně schopen pozřít cizí výkaly, případně i ty své. A někteří to dělají opravdu s vášní.
„V žádném případě to ale není v pořádku a je vhodné snažit se najít příčinu a odstranit ji,“ upozorňuje veterinární lékařka Michaela Riedlová. Normální je toto chování například u králíků či morčat, kteří si pojídáním výkalů doplňují důležité výživové elementy. Pokud jim v tom zabráníte, začnou chřadnout. U psa to ale není na místě nikdy.
Hrozbou může být dokonce i tetanus
V domácnostech s kočkou bývají logicky snadno dostupné exkrementy kočičí. Mnozí psi jsou pak přistiženi, když si nesou kočičí hovínko obalené stelivem do svého pelechu, jiní jsou takoví fajnšmekři, že čekají přímo u zdroje a tu cennost nenechají na stelivo ani dopadnout. „V takových případech je nutné zamezit přístupu psa k toaletě, případně instalovat toaletu krytou s dvířky, kam se větší pes nedostane,“ radí veterinární lékařka Michaela Riedlová.
Máte-li u domu zahradu, kde se váš pes venčí, vlastní kočku mít ani nemusíte. „K nám se kočky na zahradu toulají a vždycky tam bohužel něco nechají,“ říká majitelka téměř dvouletého stafordšírského bulteriéra Shadowa z úvodního snímku. Její fešák patří bohužel k těm, kterého tyto kočičí pozůstatky lákají. I když už to dělá výrazně méně, stejně je s nimi tak dvakrát týdně přistižen.
Oblíbené jsou i koňské výkaly, které jsou výsadou psů pohybujících se na koňských farmách. „Problém je, pokud se jedná o štěně právě měnící mléčný chrup za trvalý. Hrozí totiž přestup bakterií způsobujících tetanus z koňské stolice do organismu psa přes dásně narušené právě se vyměňujícími zuby,“ varuje Riedlová s tím, že důsledkem může být rozvoj příznaků tetanu u postiženého štěněte. Proto doporučuje taková štěňata včas očkovat.
Kromě výše zmíněného možného přenosu bakterií tetanu spočívá velké riziko také v přenosu různých infekčních a parazitárních onemocnění. „Na prvním místě jsou parazité všeho druhu, jednobuněční i mnohobuněční. Může jít o giardie, škrkavky nebo tasemnice. Proto je třeba psy, kteří koprofágií trpí, odčervovat mnohem častěji, ideálně alespoň jednou za tři měsíce,“ radí veterinářka.
Jaké jsou příčiny koprofágie u psů?
Ty mohou být buď zdravotní, nebo se jedná o poruchu chování. „Než začnete psa trestat, je třeba vyloučit všechny možné zdravotní příčiny,“ radí veterinární lékařka. Zdravotní příčinou přitom může být parazitoza, nutričně nevyvážená krmná dávka, cukrovka, některé hormonální poruchy (například snížená funkce štítné žlázy) či podávání některých léků, například steroidů.
„Jako první je třeba zvážit změnu krmení: jinou značku granulí, případně úplnou změny struktury krmné dávky, často pomůže přechod ze suché stravy na vařenou s doplňky. Po poradě s veterinárním lékařem lze uvažovat i o tom, že by mohly pomoci i trávicí enzymy,“ doporučuje Michaela Riedlová.
Z hlediska poruch chování jich může být příčinou koprofágie celá řada. „Může jít o izolaci zvířete, nebo naopak psy žijící v přeplněných klecích či na malém prostoru. Příčinou bývá i strach z přehnaného trestu u týraných zvířat. A psi s nedostatkem pozornosti se někdy snaží ji tímto chováním získat,“ upozorňuje na možné spouštěče tohoto nevhodného chování veterinární lékařka.
Léčba spočívá v odhalení primární příčiny a jejím odstranění, na procházkách mějte takového psa stále pod dohledem. Důležitý je i důsledný výcvik a naučení základním povelům, díky kterým psa nasměrujete tak, aby nalezený exkrement co nejrychleji opustil. Pokud poslechne, zaslouží odměnu.
