Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


VIDEO: Své koně miluji, dělám pro ně to nejlepší, říká Václav Vydra

aktualizováno 
Herec Václav Vydra byl nařčen, že trápí koně tím, že je nenechá okovat. On ale tvrdí, že se jim snaží vytvořit přirozené podmínky k životu, aby je kovat nemusel. Jiní zase nedají na podkovy dopustit. Navštívili jsme zastánce obou metod, abyste si sami udělali obrázek.

Společnost i dnes pohlíží na koně jako na hospodářské zvíře, které má člověku sloužit. A chov koní, se zhruba 75 tisíci zvířaty, už u nás dávno není zanedbatelnou komoditou. Jen na dotacích k nim plynou desítky milionů ročně.

"Kůň se nenarodil s železnými podkovami, ani se sedlem nebo s uzdou v hubě, přesto se staly jeho jakoby samozřejmou součástí. Člověk koně vytrhl z jeho přirozeného prostředí, ve kterém se vyvíjel miliony let, a od té doby po staletí dělá vše, aby si ho co nejvíce přizpůsobil svým potřebám," konstatuje Václav Vydra.

Koně se kovají po staletí, není důvod to měnit

Jenže v posledních desetiletích je možné ve světě i u nás sledovat i trend, kdy majitelé na koně pohlížejí jako na partnera, kterému se snaží vyjít maximálně vstříc v jeho přirozených potřebách. A k tomu patří i osvobození kopyt od podkov.

Fotogalerie

Přes svůj neochvějný postoj, že podkovy ke koni patří jako poklice na hrnec, s tím nemá problém ani podkovář Libor Štencl, bývalý profesionální žokej. "Proč to koveš, říkám těm, kteří jezdí rekreačně a jejich kůň nemá takovou zátěž, aby si mohl kopyta neúměrně obrousit. Pak je stačí několikrát do roka správně upravit a je to," taková je jeho praktická zkušenost.

Jen poukazuje na to, že zdaleka ne všichni koně mohou chodit bez podkov: tažní či závodní koně by si kopyta podle něj, vítěze Velké pardubické z roku 1993, obrousili moc. "Pak je to tlačí, a to je trápení. Je to individuální, podle konkrétního koně a podmínek, ve kterých kůň žije. Když kůň chodí bosý a má přizpůsobený terén, aby kopyta pracovala optimálně, tak si narostlou rohovinu obrušuje sám. Jen je potřeba čtyřikrát pětkrát do roka udělat korekturu kopyta," vysvětluje.

Idealistická představa Václava Vydry, že by měl každý kůň žít v prostředí, které je pro něj co nejpřirozenější, je podle Štencla v současnosti neuskutečnitelná.

Například na Toulcově dvoře v pražské Hostivaři pan Štencl překovává huculy, kteří pracují v průměru čtyři hodiny denně a místní terén jim bosonohost bohužel nedovoluje, zhruba jednou za šest až osm týdnů. "Kopyto se pod podkovou neopotřebovává samo, takže narůstá. Musí se sundat a srovnat ořezáním do správného tvaru. Důležité jsou i správné úhly, aby kůň stál dobře, jinak trpí šlachy a klouby," vysvětluje, co je nutné při péči o kopyta při výměně podkovy ohlídat.

Po sundání ochozené podkovy je nutné odstranit narostlou rohovinu, která se pod...
Když se přebytečná rohovina z přerostlého kopyta odstraní, ostré hrany se ještě
Drážka a otvory v podkově, kam se přitlučou speciální hřebíky, kopíruje tzv.
Přečnívající části podkovářských hřebíků po nasazení nové podkovy podkovář

Vyměnit se přitom musí jen ochozená podkova. "Když se na koni jezdí málo nebo po měkkém, dají se neochozené podkovy použít znovu," popisuje podkovář. Kopyto se také musí vyčistit, aby se tam nedržely kamínky, ostré okraje se začistí pilníkem. "Prostě péče podobná jako o nehty," usmívá se Štencl. Speciální péči o kopyta, v případě jakýchkoliv problémů, by nechal odborníkům: "Máme spousty dobrých kovářů, kteří si umějí poradit, i když má kůň s kopyty nějaké problémy."

Bosonohé hnutí za lepší život koní se týká těch, kdo mají koně pro radost

"Bosonožců", jak se neokovaným koním v hantýrce říká, už potkáte po republice spousty, hlavně v zájmových chovech jednotlivců. Není to ale jednoduché ani náhodou. Svým miláčkům totiž musí vytvořit co nejpřirozenější podmínky k životu.

Jak vysvětluje zkušený kopytář pan Langmajer, který se stará o kopyta celé řady bosých koní po republice: "Prvotní je, aby kůň měl použitelná kopyta a mohl chodit. Péče o kopyta nesmí jít na úkor pohodlí koně." Korekce kopyt jednou za tři měsíce u zdravého zvířete by podle něj měla stačit.

V Malčanech se snaží naplnit koncept tzv. aktivních stájí, kde se koně mohou...
Na statku v Malčanech se koně volně pohybují a jejich kopyta přicházejí do...
Na statku v Malčanech mají koně k dispozici volný výběh i rozsáhlé pastviny.

A dodává, že i neobutý kůň může udělat spoustu práce a je přizpůsobivý. "Při distančních závodech zvládne i bosý kůň ujít i 60 kilometrů za den, případně se mu dají v případě potřeby dokonce obout speciální boty." Největší přínos bosonohosti je pro koně podle něj v tom, že majitelé jim musí vytvořit co nejideálnější přirozené podmínky. A díky tomu mají tito koně šanci na lepší život.

Kdo si jednou pořídí koně, přebírá za něj zodpovědnost

Kůň bez podkov potřebuje trávit maximum času ve výběhu s různými povrchy, aby se kopyta přirozeně obrušovala. Měl by mít také možnost procházet vodou, jako v přírodě. Po většinu dne by měl mít přístup k potravě, jejíž složení a množství (zvlášť v případě jádra) ale musí mít majitel pod kontrolou. A pochopitelně mu mají dělat společnost další koně, protože přirozeně žijí ve stádu. Navíc kůň spí málo – uvádí se několik minut až čtyři hodiny denně – a je tedy stejně aktivní ve dne i v noci.

Podkovaní koně

+ přizpůsobí se potřebám člověka a danému režimu a využití (konvenční stáje, tažní či dostihoví koně)

- podkova může kopyto deformovat a způsobit zdravotní problémy

Přezutí "do nových podkov" a korekce kopyt je nutná jednou za měsíc až dva (podle růstu rohoviny a opotřebení podkov), provádí ji podkovář.

Bosonozí koně

+ bosé kopyto nic neomezuje v jeho přirozených funkcích

- člověk musí bosému koni vytvořit podmínky, které odpovídají jeho přirozeným potřebám

Nutnost korekce kopyt je velmi individuální, musí ji provádět zkušený kopytář. Někdy není nutná vůbec, někdy každé 3 týdny, jindy 4× až 6× do roka.

"Celodenní držení koní v samotkách boxů ve stáji, s minimální možností pohybu, mnohdy i bez výhledu ven, je pro mě nepřijatelné," vysvětluje Václav Vydra, proč spolu se svými společníky buduje na statku Malčany u Slap Institut celostní péče o koně. Je to nádherné klidné místo, doslova "na samotě na kopci". Je to totiž jediný komplex budov v okolí, který nezmizel pod hladinou slapské přehrady.

Rozjetá rekonstrukce je evidentní na první pohled, stejně jako to, že se tu vše podřizuje potřebám bosonohých koní: z jedné stodoly je volná stáj s přístřešky z obou stran, z druhé rehabilitační centrum pro léčbu kopyt s potřebnými gumovými povrchy. Jsou tu ustájeni jak zdraví koně soukromých majitelů, tak koně nemocní, jejichž majitelé z různých důvodů hledají alternativu konvenční veterinární léčby.

Ti zdraví mají všichni naprosto volný pohyb po stáji i po přilehlých zpevněných výbězích a cestách a přístup na pastviny. Cestou přitom musí překonávat různé povrchy i uměle vytvářený členitý terén včetně bazénku. Ten ještě projde po zimě úpravou, takže vody se teprve dočká. Koně umístění v rehabilitačním centru už měkce vypolstrovaný bazének určený na máčení kopyt používají.

"Pokud má kůň kopyta zdravá a podaří se vyladit jak denní režim podle jeho přirozených potřeb, tak vytvořit ideální podmínky i jeho kopytům, pak se neustále dorůstající rohovina kopyt při pohybu po různorodém terénu přirozeně obrušuje. Dorůstání a obrus jsou pak v rovnováze. Ideální totiž je, když koňské kopyto žádný zásah člověka nepotřebuje. O tom je přesvědčena i paní doktorka Strasserová, i kdy si to třeba její odpůrci nemyslí," naráží Václav Vydra na kontroverzní téma léčebné metody této německé veterinářky, které příznivce bosonohých koní rozděluje.

Když je člověk zoufalý, začne víc přemýšlet a hledat alternativy

Část majitelů bosonohých zvířat se pro svůj alternativní přístup rozhodla proto, že jejich kůň měl nějaké zdravotní problémy. Většinou jsou to lidé, pro něž se kůň stal partnerem pro volný čas, nehoní je ekonomická stránka věci. Ušetří za podkovy, ale kopytáře, který v případě potřeby koni kopyta odpovědně a odborně upraví, si čas od času musí pozvat stejně. V konvenčních stájích s daným režimem, který se řídí spíše podle potřeb člověka, ale provoz bez podkov většinou možný není.

Hiltrud Strasserová

Už během studia veterinární medicíny v Berlíně se soustředila speciálně na anatomii a fyziologii koňských kopyt. Během své třicetileté praxe pak vyvinula vlastní systém úpravy a nápravy nemocných kopyt tzv. ortopedickým strouháním.

Václav Vydra šel ještě dál. Pomoc pro vyřešení zdravotních problémů svých koní hledal a našel až v Německu, na klinice zmíněné veterinární lékařky Hiltrud Strasserové. Ta je přesvědčena, stejně jako její žáci, mezi které Václav Vydra patří, že organismus koně je nutné chápat jako jeden celek. A že spousta zdravotních problémů koní pochází z různých deformací kopyt způsobených držením koně v nevhodných podmínkách, podkovami, případně nesprávnou nebo nedostatečnou úpravou kopyt. U nás mají licenci na tento léčebný způsob úpravy kopyt prokazatelně zatím jen tři lidé; všichni se ho učili osobně u německé veterinářky a nikdo jiný by ho zásadně provádět neměl.

Zastánci konvenční veterinární medicíny naopak osočují doktorku Strasserovou z týrání koní. V diskusích na internetu totiž lze najít řadu odkazů na videa s kulhajícími koňmi, protože kopyta vystrouhaná podle metody Strasserové jsou citlivější, podle některých dokonce krvácejí. Vypadá to podobně, jako když v létě sundáte boty a zchoulostivělá chodidla vystavíte ostrým kamínkům.

Václav Vydra strouhá kopyta své klisny Nelly podle metody doktorky Strasserové.

Václav Vydra strouhá kopyta své klisny Nelly podle metody doktorky Strasserové.

"Pokud máte nějaký zdravotní problém týkající se nohou, také kulháte. To je přirozené, že si noha ulevuje. To přece neznamená, že se neuzdravuje, naopak. Kůň si zvyká na přirozený pohyb i terén, než se kopyto úplně uzdraví, což mnohdy trvá i delší dobu. V závislosti na tom, že konkrétní kopyto deformovala podkova také řadu let. Není přitom pravda, že by takto ošetřovaní koně kulhali dlouhodobě. Naopak, správným vystrouháním kopyta se jim uleví," vysvětluje Vydra, který je jedním ze tří vyškolených "strouhačů" u nás.

Jinak to ale vidí například Jitka Bartošová, odbornice na chování a životní pohodu zvířat z Výzkumného ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi. "Z veterinárního hlediska tu metodu posuzovat nemohu, nejsem odborník. Z pohledu etologa by ale zvíře nemělo dlouhodobě kulhat a pohyb by mu neměl způsobovat bolest, i když se tak děje v dobré víře ve zlepšení budoucího stavu. Člověk ví, že mu bolestivá rehabilitace přinese úlevu, kůň ne. A bolest či nepohodlí ho velmi stresují."

Odborné názory se různí. Laik se v nich vyzná jen těžko

Docentka Jana Mezerová, která vede v Heřmanově Městci veterinární kliniku zaměřenou především na léčbu chorob koní, byla po telefonu v otázce názoru na uvedenou léčebnou úpravu kopyt velmi radikální: "Metoda doktorky Strasserové je trápením zvířat. Nedivím se, že takto ošetřovaná zvířata poslouchají jezdce i bez sedla a uzdečky. Každý krok je totiž bolí tak, že se jezdci raději podvolí."

O odborný názor iDNES.cz požádal i veterinární lékařku Dominiku Švehlovou, která se profesně zajímá o různé metody úprav bosých kopyt včetně metody doktorky Strasserové: "Paní doktorka Strasserová léčí kopyta koní tak, že je upravuje do poměrně přesně daného tvaru, který se podobá tvaru kopytní kosti uvnitř kopyta. Jde tedy o udržení tvaru kopyt v určitých úhlech a udržení určité výšky zadní část kopyta, tedy patek. Údajně by měl odpovídat tvaru kopyt divokých koní. Jenže stejně jako nemají všichni lidé stejné tvary nohou, nemají ani koně různého vzezření a životních návyků stejné tvary kopyt."

A pokračuje v odborné polemice: "Podle mě jsou úhly, které má doktorka Strasserová za ideální a správné, příliš ostré. Ve srovnání s úhly kopyt divoce žijících i domácích koní, kteří normálně fungují bez podkovy, čili mají zdravá a funkční kopyta. Strouháním podle její metody se kopytům vlastně neustále snižují patky a odebírá se rohovina, která chrání vnitřní citlivé tkáně kopyta jako podrážka bot patu člověka. Koně jsou pak citliví a patky je krok co krok bolí."

Argumentuje i tím, že kopyta divokých koní žijících v přirozeně tvrdém prostředí jsou také tvrdá a mají chodidlo skoro dva centimetry silné, stejně jako stěnu. Takové kopyto pak skutečně chrání vnitřní struktury při pohybu po tvrdém povrchu. "Plocha kopyta koně, který váží zhruba 600 kg, je menší než plocha chodidla chlapa vážícícho 100 kg. Tak si představte, jak silné musí být "chodidlo" kopyta, aby koně při došlapu nebolely vnitřní citlivé struktury kopyta," srovnává Švehlová.

Pražstí koně Převalského, vypuštění do svého přirozeného prostředí v mongolské...

Jak jsou na tom tedy s péčí o kopyta divocí koně v přírodě? "Divokým koním Převalského, ani těm, kteří do divočiny přecházejí z naší zoo, samozřejmě ve stepi kopyta nikdo neupravuje. O to se postará příroda. U koní chovaných v zoo je to trochu jiné; je těžké jim vytvořit přesně takové podmínky, jaké mají v přírodě. Proto je někdy i u těchto divokých koní korekce kopyt nutná a dělá ji podkovář nebo veterinář," říká Jan Marek, kurátor chovu kopytníků v Zoo Praha. Tato potřeba je přitom u jednotlivých zvířat velmi individuální: některý kůň ji ani v zoo nepotřebuje vůbec, některý jednou za život, jiný každé dva roky.

Více info o vypouštění koní Převalského ze Zoo Praha do mongolských stepí najdete v článku Pražské klisny tráví zimu v Mongolsku s divokým hřebcem.

Že se koním blýská na lepší časy, protože se jim člověk snaží vytvořit co nejpřirozenější podmínky k životu, je patrné. Že nejzdravější koňské kopyto je to, se kterým se nemusí nic dělat, jak říká v audio záznamu i Václav Vydra, na tom by se snad také měli shodnout všichni. Jak se budou vyvíjet léčebné metody, které k ozdravění nemocných kopyt a nemocných koní povedou, ale evidentně ukáže teprve čas.





Nejčtenější

Když našli toulavou kočku Sandy, vážila přes 7 kilogramů.
Tak tlustá kočka se jen tak nevidí. Nedokáže se ani poškrábat

Kočka Sandy byla vlastně jen obyčejná toulavá kočka, kterou záchranáři nalezli v parku v Bromsgrove ve Velké Británii. Zaujala je však tím, jak byla velká a...  celý článek

Roztomilost malým mopsům zůstane a nudní rozhodně nejsou. Když ho dobře...
VIDEO: Jakého psa vybrat do města? Nabízíme pět tipů, navrhněte další

Ideální pes do městského bytu neexistuje. Respektive je to každý pes, který je správně socializovaný a vychovaný tak, aby nepůsobil problémy svému majiteli ani...  celý článek

Knihovna vznikla z nových bedýnek ze smrkového dřeva, natřené jsou vodou...
Proměna pokoje do mexického stylu. Svépomocí a s omezeným rozpočtem

Minimální náklady, zachování původního gauče na spaní a dobrý pocit z výsledku, to byly Lenčiny podmínky, když se jako majitelka jednopokojového bytu o...  celý článek

Další z rubriky

Jinou rodinu Stella nepoznala, za svou tedy považuje tu lidskou.
VIDEO: Mladá rodina si jako mazlíčka pořídila stromovou šelmu kynkažu

Pořídit si do rodiny s malým dítětem jako mazlíčka noční zvíře, to už musíte být opravdu přesvědčeni, že žádné psí či kočičí plemeno nemá šanci uspokojit vaši...  celý článek

Většinu času tráví mládě tamarínů bělovousých u matky na zádech nebo na břiše.
Malý tamarín má krásné bílé vousy a začíná slézat rodičům ze zad

Narození prvního mláděte tamarínů bělovousých v rámci českých a slovenských zoologických zahrad se v pražské Troji dočkali 16. června. Trvalo 9 let, než se...  celý článek

Buldog vás rozhodně z postele tahat nebude. Na procházku si v klidu počká.
VIDEO: Psí pohodáři, kteří vás neuženou, protože milují odpočinek

Kdo touží po klidném až líném společníkovi, měl by zapomenout na temperamentní plemena. Psích pohodářů, kteří se vydrží dlouhé hodiny jen tak povalovat, je...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.