Honza Homola radí: Někdy zapomeňte na malíček. Kytarová škola 17. díl

  • 0
V dnešním díle kytarové školy vás připravím o jeden prst. Poslední dobou jsem si totiž u některých mých oblíbených kytaristů všiml, že v některých polohách vynechávají malíček a hra je pak taková zvláštně svižná a na pohled komfortní.

Když jsem se tím sám začal zabývat, zjistil jsem, že to doopravdy funguje. Zejména proto, že já osobně mám ruce jako lopaty a moje prsty mají místo špiček na konci bambule, které vedle sebe ve vysokých polohách jen těžko poskládám.

Není to pravidlo, ale je dobrý si v daném případě zahrát nějakou figuru tak i tak. Tedy s malíčkem i bez něj a pak možná pocítíte, co vám vyhovuje více.

Do ruky se vám dostane taková zvláštní svoboda, a to zejména vestoje.

Taky často říkám, že kytara je i pohledová záležitost, a to, jak vypadají ruce na hmatníku, je důležitá součást celkového vjemu.

Jan Homola

neboli Honza Homolka Tobolka (1976) je vzděláním loutkař a loutkovodič. Živí se jako grafik a je kytaristou skupiny Wohnout.

Někdy se zaposlouchám do úžasných tónů některých hráčů a vidím, jak jejich ruce ladně kloužou po strunách. Je to trochu vlastně jako balet, kdy prsty jsou jakoby nohy tanečníků. A naopak když vidím různě pokroucené a křečovité pohyby, kazí mi to celkový dojem a zavírám oči.

Tohle všechno je hodně subjektivní, takže to berte spíš jen jako doporučení, vyzkoušet si zkrátka někdy hrát tak, jako byste použití malíčku měli zakázané.

Jak cvičit na elektrickou kytaru i jak si ji vybrat, se dočtete v rozhovoru s Janem Homolou u první lekce jeho kytarové školy zde.