Houbou, na kterou mohou být Francouzi pyšni a která je součástí tamních proslavených pokrmů, je lanýž perigordský. Tato tajemná houba žije v symbióze s kořeny některých stromů a v únoru pak vytváří plodnice vážící 30–60 g. Není snadné plodnice této houby nalézt, protože se nalézají 5–30 cm pod povrchem půdy a 1–1,20 m od paty stromu.
. Co o francouzských lanýžích nevíteJe to opravdový unikát. Říká se, že jeden gram lanýže stojí stejně jako jeden gram zlata. Za 50 g lanýže zaplatíte necelých 400 korun. Ke sběru lanýže jsou zapotřebí dobře vycvičení psi nebo prasnice. Mají lepší čich než člověk. |
Lanýže byly oblíbenou součástí stravy vesničanů, kteří vypozorovali, že se vyskytují v oblastech s vápenitými, kamenitými půdami v oblasti Provence, Burgundska a zejména Perigordu. Perigord, podle kterého dostala houba jméno, je krajina obývaná člověkem po staletí. Městečko Cromagnon leží uprostřed oblasti s lanýži.
Pěstování lanýžů se rozšiřuje v Evropě do Španělska, Švédska, Slovinska či Chorvatska. Mimo evropský kontinent pak na Nový Zéland, do Austrálie, USA a dokonce i do Číny. Světový trh spotřebuje 50x více lanýžů, než se nasbírá v samotné Francii. Ale Francouzští pěstitelé to nevzdávají a chtějí do roku 2010 vysadit nové stromky na ploše 300 ha.
Nejbizardnější na celém polopěstování je sběr lanýžů. Zvířetem, které má na lanýže přirozený čich, je prasnice. Je to proto, že lanýže obsahují určitý feromon, který prasnici přitahuje. Zejména starší prasnici ale lanýže natolik zachutnají, že o ně soutěží se sběračem a sběru potom spíše škodí.
Ke sběru se cvičí i psi, kteří navedou na místo, kde sběrač plodnici speciálním kladívkem vyrýpne. Odměnou pro psa není lanýž, o který ani nestojí, ale kousek masa.
Dále sběrače navádějí drobné mušky létající v hojném počtu nad místem, kde jsou lanýže. Sběrač se tak často obejde bez velkých zvířat.
