Země původu
Německo
Zařazení
FCI sk.II - pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcarští salašničtí psi
Standard č. 145
Historie
Na přelomu třicátých a čtyřicátých let 19. století zkřížil Heinrich Essig, městský radní v Leonbergu u Stuttgartu, černobílou fenu novofoundlandského psa s Barrym, psem z hospicu v klášteře v Grand St. Bernhard. Později byl přimísen ještě pyrenejský horský pes. Výsledkem křížení byli velicí psi s převážně dlouhou, bílou srstí. Essig se pokoušel vyšlechtit psy, kteří by vzhledem připomínali lvy, erbovní zvíře ve znaku města Leonberg. První psi skutečně nazývaní „Leonbergeři“ přišli na svět v roce 1846. Spojovali v sobě výborné vlastnosti původních plemen. Koncem 19. století byl již v Bádensku - Württembersku leonberger nejoblíbenějším psem sedláků, ceněna byla zejména jeho ostražitost při hlídání a také tažná síla. V průběhu obou světových válek ve 20. století značně poklesl počet chovaných leonbergerů. V současnosti je leonberger chován jako výborný rodinný pes, který splňuje všechny požadavky moderního života.
Povaha a chování
Jako rodinný pes je při dnešních životních podmínkách leonberger příjemný společník, kterého lze bez potíží vzít kamkoliv a který je známý svou výjimečně přátelskou povahou vůči dětem. Není ani bázlivý, ani agresivní.
Vzhled
Vzhledem k původnímu využití je leonberger velký, robustní a svalnatý, přesto však elegantní pes. Je charakteristický vyváženou stavbou a sebevědomým klidem, také ovšem poměrně živým temperamentem. Zejména psi (samci) jsou mohutní a silní.
Průměrný věk
10 - 11 let
Péče
Leonberger je poměrně mohutné a spíše těžší plemeno. Velkou pozornost je třeba věnovat jeho výživě v období růstu. Krmení dospělého psa je méně náročné. Leonberger vyžaduje své hmotnosti odpovídající pohyb. Srst je třeba pravidelně česat a to zvláště v období línání. Plemeno může být ustájeno v kotci i v bytě.
Chovatelský klub
Klub chovatelů psů leonbergerů ČR
