Popularita lovu ryb na dírkách u nás stále stoupá. Skoro by se až mohlo zdát, že se stáváme "dírkařským národem". K tomu, aby to byla skutečně pravda, by ovšem muselo ještě trochu přituhnout a hlavně být lov na dírkách umožněn na více než pár svazových revírech.
Na vodách Českého rybářského svazu je to Veslařský kanál Račice (Ústecký kraj), rybník Janovák (u Prahy), Petrůvka 1A a Lubina 4B (Moravskoslezský kraj) a několik revírů, kde se "dírkaření" příležitostně povoluje na vodách Moravského rybářského svazu.
Lov na těchto revírech bývá většinou upraven tak, že tloušťka ledu musí být minimálně 10 cm, použije se pouze jedna udice, vzdálenost lovících musí být minimálně pět metrů, průměr otvorů při lovu ryb pod ledem může být maximálně 25 cm. Výsledky nebývají valné, což si většina rybářů vynahrazuje na pestré paletě soukromých revírů, které dnes naleznete v každém kraji.
Jak to chodí v zahraničí
"Dírky" u nás pravděpodobně nikdy nebudou tak populární jako v Rusku, Kanadě či Švédsku a Finsku. V těchto tradičních dírkařských zemích je to samozřejmě ještě trochu jinak. Když se u Petrohradu odtrhl kus ledu od pobřeží, uvázlo na něm 200 rybářů, kteří byli do lovu a popíjení zabráni takovým způsobem, že si tohoto nedopatření všimli až pár set metrů od břehu a byli poté evakuováni helikoptérou.
Jeden z přítomných se takto proletěl zpět na pevnou zem již pošesté. V Kanadě a USA se zase v jednotlivých závodech v lovu na dírkách soutěží i o 150 000 dolarů.
Lov na dírkách v tuzemsku
U nás jsou dírky hlavně o veliké pohodě. Snad jen při lovu z lodi můžeme být v tak těsném kontaktu s kolegy jako při dírkách (pomíjím situaci, kdy kolegové čekají na záběr v bivaku). Není nadto si vyvrtat jámy v ledu pěkně kousek od sebe, natočit si židličky čelem k sobě a najednou sledovat celou partu kamarádů, jak se jim daří a tlachat při tom s nimi.
Na mnoha revírech se vrták na led půjčuje. Přesto se hodí mít vrták vlastní nebo z půjčovny.
Radek Filip s pěkně vybarveným duhákem zdolaným na tenkém ledu
Termosky s čajem a grogem kolují, ryby se tahají, plánují se výpravy příslušející do teplejší části roku a zima všechny semkne ještě víc dohromady. Pak někdo vytáhne velkou rybu, nebo třeba jen pstruha, který má v tlamce marmyšku, kterou před chvílí utrhl vedle sedící kolega a hned je zaděláno na zážitek, na který se nezapomíná. Samozřejmě i solitérské rybolovy mimo dav rybářů mají hodně do sebe.
Dírky nejsou jenom duháci
Lov na dírkách se u nás tradičně spojuje s lovem pstruhů duhových. Lovem "duháků" pod ledem je již dnes však mnoho rybářů "přejedeno" a nechává je chladným.
Majitelé soukromých revírů se jim snaží vyjít vstříc tím, že nasazují jiné ryby jako jsou siveni, zlaté formy duháků, jeseteři nebo třeba štiky či okouni. Právě třeba revíry se zajímavou populací štiky a okouna bývají vyhledávanou dírkařskou destinací.
Okouni mohou být pod ledem velmi aktivní, zejména na začátku sezony.
Ryby ideálně odháčkujeme přímo v dírce. Nikdy je nepokládáme na led.
Vyplatí se tak sledovat dění na "dírkařské scéně" a neustále shánět informace o tom, kde které ryby berou. Okouni mimochodem rádi berou hlavně na začátku zimy, potom jako kdyby se někam ztratili. Kapři místy začínají brát až na sklonku dírkařské sezony.
Na hodně revírech se vyskytuje i velké množství bílé ryby, kterou jsme schopni při zjemnění sestavy, lehkém zakrmení a předložení příslušných nástrah velmi efektivně lovit. A je to rovněž velký zážitek.
Používejte pestrou paletu nástrah
Na nástraze na dírkách záleží a na její prezentaci ještě víc. Nejčastěji se loví vertikální přívlačí nebo na plavanou. Ryby mají hodně času si naši nástrahu prohlédnout a také to dělají.
Dírkařské klasiky je tak nutné stále doplňovat o nové "šlágry". Přicházet na led s jedinou nástrahou bývá riskantní podnik. Vždy mějte záložní plán, kdyby vaše nástrahová jednička rybám nechutnala.
Plavaná je velmi úspěšnou technikou.
Smáčky jsou velmi populárními nástrahami nejen pro vertikální přívlač.
Součástí takového plánu mohou být přírodní i umělí červi, hnojáčci, rybičky (pokud jsou povoleny), krevety, kus makrely, různé druhy sýrů (niva, tavený, hermelín…), pstruhová a jiná těsta, pelety, twistery, smáčky, marmyšky, jiné vertikální vláčecí nástrahy a další nástrahy. K tomu se samozřejmě dá i krmit, ale v chladné vodě velmi střídmě.
Bezpečnost
Nikdy nezapomínejte na bezpečnost. Mějte na paměti, že studená voda je velmi zrádná. Náš život v ní může vyprchat velmi rychle. Vstupujte jenom na led, který je bezpečný.
Nejzásadnějším faktorem, který ovlivňuje bezpečí na ledě, je samozřejmě jeho tloušťka. Obecně se může člověk se značnou mírou obezřetnosti pohybovat po ledě, jenž má alespoň pět centimetrů.
Mrzne-li delší dobu v kuse a je-li led souměrný a má alespoň 10 cm, může se na něm člověk pohybovat velmi jistě. Při kvalitním 15centimetrovém ledu už můžete na led vjet se sněžným skútrem nebo čtyřkolkou. Led o tloušťce 20–30 cm by měl unést osobní automobil.
Ale pozor. Na tato čísla se lze spolehnout jenom za předpokladu rovnoměrného rozložení váhy a dobré kvality ledu. Zároveň si uvědomme, že navzdory tomu, co se nám snaží někteří lidé a vyhlášky namluvit, si za svůj život a míru rizika které chce snášet, zodpovídá každý dospělý člověk sám (pokud tím neohrožuje ostatní). Buďme proto opatrní, ale současně nezapomeňme, že doma u televize nebo u počítače se ještě moc ryb nechytilo.
