Podle právě zveřejněné studie (více zde) pozorovali odborníci z Norska, Rakouska a Kanady v letech 2008 až 2012 celkem 26 medvědic pohybujících se na švédském území. Monitorovat je mohli díky GPS obojkům. (Podobně se u nás monitorovali divočáci, více zde.)
Šestnácti z nich se podařilo svá mláďata uchránit, deseti ne. Medvědice o svá mláďata přišly kvůli zvyku mnoha zvířecích samců, kteří cizí mládě usmrtí. Jednak se tak zbaví potomka svého konkurenta, hlavně ale mohou samici využít ke zplození vlastních mláďat, protože ta se poté rychleji vrátí do říje. (Takzvaná infanticida se týká řady savců. Dokonce divokých koní, čtěte například zde, goril či šimpanzů.)
Medvědice mění místo pobytu s mláďaty vědomě
Medvědice, které se naučily využívat blízkosti lidí k ochraně svých mláďat před nevyzpytatelnými samci, o mláďata nepřišly. Vybraly si totiž obydlí vzdálená v průměru pouhých 783 metrů od lidí, jejichž pach je pak pro medvědí nozdry poměrně citelný a vzhledem ke zkušenostem s lidmi nepříjemný. Těm, které s mláďaty žily až ve vzdálenosti větší než 1 070 metrů, samci medvíďata sežrali.
Ve Skandinávii je obecným jevem, že medvědi tu mají před lidmi a jejich puškami respekt. V případě přílišné blízkosti lidských obydlí se tak samci zřejmě raději vzdali šance na páření. Chování medvědic je proto zřejmě naprosto vědomé. Svědčí o tom i fakt, že když medvíďata povyrostou a je čas učit je obstarávat si potravu, odvádějí své ratolesti naopak od lidské civilizace poměrně daleko.
V tu chvíli už je pro ně i jejich potomky větší hrozbou člověk, který by proti nim případně mohl zasáhnout, kdyby mu medvědí rodina způsobila nějaké škody.
