Hodí se vůbec do města, patří do bytu? Je to dokola omílaná otázka, často i první argument rodičů, když je dítě překvapí s přáním nového člena domácnosti. Ale pes může strávit nešťastný život kdekoliv, i venku u boudy, bez pohlazení, prožitku, byť na čerstvém vzduchu. Když je sám celý den na zahradě u domu, je to pro něj podobná nuda jako v prázdném bytě.
Nehledejte chlupy na společném bydlení
Úklidoví pedanti se musí připravit, že s příchodem psa do bytu budou mít ještě více práce, nebo vybrat rasu, která buď nemá srst, nebo celoročně nelíná.
Čtěte ve středu

Novinky pro letošní jaro v zahradní technice, bydlení bez bariér.
Naštěstí výrobci spotřebičů to dnes zohledňují a řada přístrojů má speciální nástavce, které si poradí s každým chlupem.
Uklízet po psovi budete muset i venku. Sbírání exkrementů je povinností každého majitele psa. Stejně tak je potřeba se připravit na fakt, že nekteří psí jedinci prostě mají sklon k ničení domácnosti. Destruktivní sklony u většiny odezní s psí pubertou, jiným to vydrží doživotně.
Problémy vznikají, když se pes nudí. Takže pořádná procházka, na níž se unaví – jednoduchý recept, který zmenší případné nepříjemnosti.
Když je psí počasí
Město znamená prach, za deště mazlavé bláto ze smogu, v zimním období chodníky a cesty posypané solí a ostrými kamínky. "Je dobré natírat tlapky mastí s včelím voskem. Nevhodné jsou naopak vzhledem k obsahu vody indulony. Speciální masti ochrání kůži i v létě při běhu po drsném ci rozpáleném povrchu," radí Draha Venclovská z obchodu pro psy Canis 5P.
Pro různé druhy srstí existuje vhodná kosmetika: šampony, kondicionéry, pro čištění očí a uší bylinkové preparáty. Každodenní péče se vyplatí, ale zhruba jednou za dva měsíce je rozumné svěřit úpravu srsti stříháním nebo trimováním odborníkům v některém ze psích salonů.
S dobrým vychováním
Při výchově je důležitá socializace, seznámení s různými prostředími, lidmi, dopravními prostředky, ostatními psy. S vychovaným psem máte větší jistotu, že vydrží v bytě bez štěkání, při procházce nebude pobíhat po silnici, počká na přechodu, neuloví cyklistu.
"Pro trénink městské poslušnosti je ideální věk šesti měsíců, záleží na ochotě majitelů a na jejich čase. S výcvikem je nejlepší začít poblíž bydliště, například v parku. Zvíře se jinak chová ve známém prostředí, méně si je jisté v neznámém lese, v němž si vás hlídá. Oproti dovednostem získaným na cvičáku denní městská praxe vyžaduje něco navíc," říká trenér Jakub Borovička.
"Psa si k sobě beru i na individuální celodenní výcvik, který trvá většinou 10 až 14 dní. Nemůžu říct, která plemena jsou ochotnější. Teriéři jsou tvrdohlaví, ale potížista se může objevit i v řadách labradorů. Majitel vybavený kompletní instruktáží by měl ve výcviku pokračovat dál při venčení. Pes se povely učí rychle, správně používat by je měli i lidé," dodává Jakub Borovička, který se o své žáky stará, i když jsou jejich majitelé na dovolené.
Jak přežít civizaci
Cukrovka, chronické záněty zažívacího traktu, vysoký krevní tlak, hormonální problémy, artritida, to není zpráva o špatném stavu populace, ale choroby, s nimiž se dnes trápí i psi.
"Nemocnost psů do značné míry kopíruje křivku lidských nemocí. Zhruba ve 30 procentech se jedná o nádorová onemocnění, dalších 30 procent zabírají dýchací potíže a nemoci oběhového systému, zbytek tvoří interní onemocnění a úrazy. Stejně jako u lidí lze při včasné diagnostice většinu z nich úspěšně vyléčit, nebo stabilizovat natolik, aby byla s určitým omezením zachována dostatečná kvalita života. Při pravidelné péči žijí městští psi mnohem déle než ti na venkově, kde často chybí osvěta. Nedá se říct, které plemeno je do města vhodnější, která rasa snáší líp znečištěné prostředí, nezáleží ani na velikosti psa. Různá plemena inklinují k určitým chorobám, ale předem se neobávejte, že se nemoc stoprocentně projeví," říká doktor Miloš Pánek z Veterinární kliniky Podolí.