Mezi modeláři nemá Mini na růžích ustláno. Většina automodelářského sportu se totiž odehrává kolem autodrah a nadšenci okouzlení původním "dospělým" Mini přenášející svou vášeň ke značce do modelářství bývají často vytlačováni mimo střed dění.
Přitom se toto anglické vozítko stalo součástí výrobního programu řady automodelářských firem. Auta se vyráběla nejen jako plastikové kity, statické (vitrínové) modely v různých měřítkách, ale také jako modely pro autodráhy a RC modely.
Jedním z nejznámějších výrobců, která má RC Mini Cooper ve výrobním programu, je japonská Tamiya. Model Mini uvedla na trh poprvé v roce 1994. Zřejmě první RC model Mini byl uveden na trh pod výrobním číslem 58149. Byla to civilní verze Mini, který byl, jak je u modelů Tamiya zvykem, věrnou maketou včetně plastových doplňků.
Bezprostředně po uvedení prvního modelu Mini se objevila jeho soutěžní varianta, maketa vozu, se kterým v roce 1994 Timo Mäkinen s Paulem Eastrem vyhráli Historic Rally Monte Carlo. Model tohoto soutěžního auta uvedla Tamiya na trh v roce 1995 pod výrobním číslem 58163. Byl také osazen na podvozku M-01 a proti civilní verzi byl doplněn soutěžními polepy a přední rampou se čtyřmi pomocnými reflektory. Model najdete například ve sbírce RCA Velká Hleďsebe, baště nadšenců těchto modelů.
S atypickým podvozkem
Vzhledem k rozměrům skutečného Mini Cooperu nebylo možné model osadit na některý z již vyráběných podvozků, aniž by se porušilo měřítko 1 : 10. A tak vzniklo zároveň i nové šasi s označením M-01.
Bylo asi prvním představitelem takzvaných Mini Chassis, tedy podvozků pro malá auta, která svými rozměry v měřítku 1 : 10 neodpovídají rozvoru náprav 260 mm a šířce 190 mm. Šasi M-01 bylo v základní verzi konstruováno s rozvorem 210 mm a šířkou 160 mm.
Malým rozměrům šasi odpovídala i kola, jejichž pneumatiky o vnějším průměru 55 mm jsou osazeny na ráfcích s vnějším průměrem 42 mm.
Pohání se přední náprava
Šasi M-01 má poháněnu pouze přední nápravu. Na středové vaně jsou uloženy pohonné zdroje, serva řízení, původní mechanický regulátor rychlosti a přijímač (obdobně jako klasické podvozky TA-01 až TA-03 a FF-01 v té době produkované firmou Tamiya).
Na vanu jsou připevněny přední a zadní skříň, ta slouží v podstatě pouze jako držák ramen nepoháněné nápravy. V přední skříni je uložen motor (standardně RS-540) a převody hnané nápravy včetně diferenciálu.
Přední náprava je zároveň řiditelná. Nápravy řešené klasickými lichoběžníkově zavěšenými rameny využívají pro pérování pouze jeden tlumič pro každou nápravu. Tlumič je uložen horizontálně a je připevněn mezi pákami spodních kyvných ramen. Řešení pérování je jednoduché a celkem funkční.
Nezapomíná se ani na tuning
Setkání MINI10-11. 7. 2010 se bude v pivovaru Chodovar (Chodová Planá nedaleko Mariánských Lázní) konat celorepublikové setkání "velkých" Mini. V rámci této akce se bude pořádat i setkání nadšenců s modely RC Mini. |
Základní převod s motorovým pastorkem s dvaceti zuby měl převodový poměr 5,48 : 1, ale do modelu bylo možné osadit i pastorky s osmnácti a šestnácti zuby. Tím se převod změnil na 6,09 : 1, respektive 6,85 : 1., takže model jel i s malými koly skoro stejně rychle jako standardní desetina.
Pro další zrychlení dodávala Tamiya speciální motor pro M-Chassis pod označením Acto-Tuned M-Special s proměnným časováním. Měl zkrácené tělo a točil přibližně 19 000 ot./min. Model ale lze osadit téměř libovolným motorem řady 540, s ohledem na konstrukci podvozku je třeba výkon volit s rozumem.
Jako smysluplný tuning lze označit i výměnu stávajících os a kardanů za univerzální poloosy s kloubem (číslo 53205, pasují i do nových M-Chassis). Vzhledem k univerzálnosti diferenciálu (jeden z mála typizovaných dílů v tomto modelu) je možné osadit místo planetového diferenciálu diferenciál kuličkový (53267).
Objevují se také duralové páky řízení či rychlouzávěr držáku baterií. V seznamu tuningových dílů jsou i odlehčené šrouby, uhlíkové hřídele do převodovky, stabilizátory přední a zadní nápravy, tvrzené osy ramen a další běžné díly. Obecně ale platí, že tuning je třeba řešit s rozvahou, protože ne každá úprava má efekt úměrný pořizovací ceně.
Pro závody i sběratele
Je pravda, že podvozky M-01 nepředstavují žádnou převratnou techniku pro závody a pro řadu modelářů jsou modely na M-Chassis spíš předmětem sběratelské vášněale. Přesto si svoje příznivce našly a v řadě států se stále jezdí závody vypsané právě pro M-Chassis.
Tyto podvozky navíc odstartovaly novou éru další kategorie RC modelů. S jejich uvedením na trh totiž vznikly další nové firmy, které se zabývají výhradně doplňky pro tyto podvozky. Začínají se objevovat další a další karoserie více či méně zajímavých modelů. Objevují se další typy disků, totéž platí i pro pneumatiky. Pro M-Chassis byly totiž původně k dispozici pouze dva typy pneumatik, a to hladké Slicky a profilové Radialy v různých tvrdostech.
Další zajímavosti ze světa modelů i automodelářů najdete v únorovém čísle měsíčníku RC Cars.
Jak vznikl Mini4. dubna 1959 spatřilo poprvé světlo světa "vozítko", které vzniklo na základě požadavku tehdejšího světového a hlavně anglického trhu na malé praktické auto do města. Pro anglické značky Austin a Morris (pod těmito značkami se Mini později vyráběl) navrhl hlavní konstruktér, Brit řeckého původu Alec Issigonis, převratný způsob konstrukce tohoto bezesporu revolučního vozu. Typ konstrukce vše vepředu (to znamená motor, náhon předních kol i převodovka, včetně umístění motoru napříč) bylo převratné, do té doby dosud neprodukované řešení, které dávalo mnohem více prostoru pro osádku a umožňovalo co nejmenší rozměry vozu. Auta byla vyráběna ve všemožných variantách, od běžného osobního vozu přes provedení Pick-up nebo Van či Clubman k využití pro komerční účely. |