Kdo je David Maixner
Trenér reprezentace Největší úspěchy v domácích soutěžích: Největší úspěchy v mezinárodních soutěžích: Počet reprezentačních startů na MS: 4x |
O průběhu mistrovství vydává autentické svědectví trenér reprezentace David Maixner.
Neobvyklé termíny
Bojovali jsme s neobvyklým termínem konání závodu. Jsme zvyklí jezdit na konci května, kdy je u nás pstruhová sezóna v plném proudu. Ovšem letos to bylo až poslední zářijový víkend, tedy už prakticky po sezóně. Tu letošní navíc velmi narušily letními přívaly, které nám dost krátily přípravu a hlavně posunuly všechny závody do jednoho souvislého pruhu. A mezi tím shonem jsme chystali také potřebné vybavení. Jediným pozitivem posunutého termínu byl dostatek času na zajištění veškeré podpory ze strany Rady ČRS (Český rybářský svaz) a sponzorů.
Do Andorry o týden dřív
Do Andorry jsme vyrazili s týdenním předstihem. Chtěli jsme vidět závody, které se na stejné vodě odehrávaly před námi. Zajímali jsme se hlavně o sektory, které měly být téměř shodné. Závody se odehrávaly na řece Rio Valira. Je to balvanitá horská řeka s velmi silným průtokem o šířce 15-20 metrů sevřená vysokými ochrannými zdmi proti povodním.
Silný proud nebyl při pohledu z okolních cest ležících 2-3 metry nad řekou tak patrný a dosti klamal. Ovšem při sestupu přímo na břeh jsme zjistili, že řeka uhání neskutečnou rychlostí. Dá se to srovnat s řekami u nás při jarním tání. Voda byla poměrně čistá, pouze se slabým nádechem vápencových částic.
Na přípravu do Španělska
Připravovat jsme se odjeli do Španělska na přehradu u Caspe, je to jen pár hodin cesty z Andorry. Tady jsme si za vlastní platili ubytování ve dvou chatkách a pustili se do příprav. Původně jsme chtěli zůstat v Andoře, ale ceny ubytování tam byly poměrně vysoké a bylo zbytečné plýtvat těžce zajištěnými financemi. Na Ebru jsme získali výborné zázemí a hlavně klid.
Vybalování nebylo jen tak...
Přípravy nástrah probíhaly téměř nepřetržitě po čtyři dny. Museli jsme vzhledem k podmínkám v místě závodu předělat spoustu nástrah a podstatně víc je zatížit. Vyrobit spoustu hlaviček, neboť se dalo očekávat velké trhání v kamenech. Připravovali jsme i ohromné množství gumových nástrah, které nás loni vytáhly na špici.
Vše je jinak, začínáme opět od nuly
Sotva jsme dorazili na místo závodu, zjistili jsme, že se voda velmi změnila. V horách totiž silně zapršelo a řeka se citelně zvedla a zakalila. No paráda. Takže další příprava navíc. Na druhý den jsme si zakoupili povolenky a vyrazili neoficiálně trénovat mimo úseky.
Takový hrčák byl ve všech sektorech
Mně osobně se voda velmi líbila. Po několika hodech jsem ale zjistil, že to nebude vůbec jednoduché. Ryby ve vodě totiž byly, ale vůbec ne tam, kde by je každý zkušenější rybář očekával. Krásné pstruhové partie byly úplně vymetené a ryby byly v silném proudu nalepené za menšími kameny úplně u dna. Chvilku trvalo, než jsme na to přišli. Ale po tomto zjištění se jich pár podařilo několik ulovit. Byli to krásně zbarvení a vysocí potočáci ve velikostech 25-40 cm. Zdolat třicítku potoka v takovém proudu byl docela slušný zážitek.
Pstruzi byli při chuti
PřívlačPřívlač je rybolovnou technikou určenou výhradně pro lov dravých ryb. Spočívá ve vedení umělé nástrahy tak, aby imitovala pohyb živočicha, který slouží jako potrava příslušné dravé rybě. |
Jen poloviční sektory
Ráno nás čekal oficiální trénink, ovšem už na závodních tratích a za přítomnosti ostatních států. Doufám, že se povede zrušit toto ustanovení mezinárodních řádů a tréninky budou mimo závodní tratě. Věděli jsme, že organizátoři nějaké ryby před závodem přisadí, ale množství to bylo velmi zanedbatelné.
Pohled na závodiště, na němž je patrná velikost sektorů
Pro ranní trénink byly vytyčeny závodní sektory a my zjistili, že každý závodník bude mít sektor dlouhý zhruba 10 metrů, což je neskutečně málo při šíři toku a rychlosti proudění vody. A všichni závodníci (nejen my) brzy přišli na to, že při tak silném proudu ve svém krátkém sektoru nelze udržet cokoliv. Řády FIPSu nařizují šířku jednotlivých úseků alespoň 20 metrů. Ovšem od pořadatelů jsme jako vysvětlení dostali odpověď, že Andorra je malá země a její možnosti jsou omezené. A bylo po řečnění.
Na poradě kapitánů jury nakonec oznámila své rozhodnutí, že ryba zaseknutá v sektoru závodníka bude uznána i při zdolávání až do poloviny sousedního sektoru. Trochu alibistické, ale ne špatné - a hlavně pro všechny stejné.
Rybám neporučíš
Ráno jsme netrpělivě čekali na losování. Poprvé za několik let se podařilo nalosovat pro závodníky to, co by si přáli. Já měl A, Michal Tichý B, Jožka Foltýn C a Tom Tichý D. Já vstupoval do sektoru trochu s handicapem, o kterém věděli všichni. Na sektor A totiž už zbylo jen několik ryb při dosazování. Během závodu jsme zjistili, že ty se navíc sjely jen do pár míst, a kdo měl možnost se tam dostat, byl na koni. Závod jsme začali asi všichni stejně. Vsadili jsme na vyzkoušené nástrahy z tréninku, ty ale fungovaly jen chvilku.
Tomáš Tichý s Mírou Zvolánkem hledají recept na překonání silného proudu
Naši asistenti sledovali Bulhary, Italy, Portugalce a Chorvaty, jak na některých místech vyloženě řádí. My jsme jen paběrkovali, než jsme se dostali k příležitosti trochu se ukázat, bylo téměř po závodě.
Po prvním dnu jsme byli na osmém místě a myšlenky na obhajobu titulu byly ty tam. Pro druhý den jsme se rozhodli napodobit jižanské metody. Do toho jsme překopávali větší nástrahy do ještě silnějšího proudu, který nás kvůli nočnímu vydatnému dešti nejspíš ráno bude čekat.
Po příjezdu k řece jsme byli trochu překvapeni. Stav vody byl téměř stejný jako včera, takže pár hodin noční přípravy bylo zbytečných.
Rozhodčí pouští Michalovu ulovenou rybu
Hned po zahájení závodů jsem ale opět nasadil naše osvědčené nástrahy a chvilku trvalo, než jsem pochopil, že mi opět může ujet vlak. Do dalších kol jsme se tedy rozhodli definitivně změnit taktiku, v každém dalším kole to přineslo výborné výsledky.
"Jižani" přitom neprováděli nic zázračného. Dokázali držet své nástrahy za kameny a kamínky a neustále je zvedali a vyklesávali. Druhý den jsem dělal to samé. Velmi mi také pomohla natrénovaná přesnost dalekých hodů. Díky tomu mi zabralo několik ryb v blízkosti druhého břehu, což myslím bylo v mém sektoru rozhodující. Celý tým i přes sobotní nezdar makal na víc než 100 % a bylo to znát i na výsledku. Bedna z toho sice už nevyšla, ale konečné páté místo bylo v dané situaci velmi solidní.
Únava, nevyspání, stres
Musím přiznat, že po závodech ze mě všechno spadlo šíleným způsobem. Únava byla velká. Moc jsme toho nenaspali, byli jsme v neustálém pohybu, naběhali jsme v každém z deseti jednotlivých závodů spoustu rychlých sprintů v kamenitém terénu a o psychické zátěži ani nemluvím.
Každý věděl, že to nebude lehké, připravil se podle toho a makal ve stejném duchu pro celý tým. Proto jsem na všechny velmi hrdý. Byť jsme nebyli nejlepší, nikdo nepolevil a dělal vše tak jak má, až do poslední sekundy závodu. Je radost s takovými lidmi a kamarády pracovat.
| Týmy | Jednotlivci |
| 1. Itálie | 1. Andrea Ferro (Italie) |
| 2. Chorvatsko | 2. Nuno Duarte (Portugalsko) |
| 3. Bulharsko | 3. Giacomo Muin (Italie) |
| 4. Ukrajina | --- |
| 5. Česká republika | 13. David Maixner (ČR) |
| 19. Josef Foltýn (ČR) | |
| 23. Michal Tichý (ČR) | |
| 27. Tomáš Tichý (ČR) |
