"Po letech modelaření jsem zatoužil vytvořit něco modelářsky zábavného, ale zároveň užitečného. Při pravidelném klopýtání za sekačkou na zahradě jsem snil o sekačce, za kterou se běhat prostě nemusí. Byl to sen, ve kterém si sedím v zahradním křesílku, sekačka seká a jen v pohodlí dvěma prsty určuji, co a kde. A pokud by si ještě sama vysypala koš s posekanou trávou...," vzpomíná na inspiraci modelář.
První generace vznikala na koleně
První sekačka vznikla předěláním běžné benzinové sekačky. "Postupoval jsem metodou pokusu a omylu. Pojezd vpřed a vzad jsem vyřešil elektropohonem se šnekořetězovou převodovkou, zatáčení pak klasickým natáčením kol přední nápravy," popisuje.
Jako zdroj energie využil dynamo poháněné přes řemínek spalovacím motorem a akumulátor. Později přibyl ještě samovýsypný koš posekané trávy.
Tato červená sekačka se ale stala spíše soustrojím než jednoduchým náčiním, byť velmi zábavným. Avšak pracovala a plnila sen vcelku dokonale. "Jenže při práci na ní jsem měl další nápady, které ale nešly na klasickou sekačku naroubovat. A to je pro modeláře výzvou," vzpomíná. Začal přemýšlet nad vlastní koncepcí, kde by mohl udělat vše podle sebe.
Zvolil to, co se často využívá v robotice - tříkolový podvozek s volným předním kolem a nezávislou trakcí obou kol zadní dělené nápravy. Tím si ale trochu zkomplikoval situaci. Musel vyrobit úplně nové šasi jako hlavní nosný prvek integrující všechny komponenty stroje.
Než vyrobil skelet, musel domyslet všechna technická řešení, šasi se nakonec vyrábělo až na závěr.
Nejdříve modelář řešil problém volby a zpřevodování trakčních motorů s koly podvozku. Jako další přišla na řadu problematika alternátoru jako zdroje trakční energie a způsob jeho zástavby. A možnost nastavování výšky stroje pro různou výšku sekání a spoustu dalších detailů.
Z čeho se skládá silová část
Srdce stroje tvoří benzinový čtyřtaktní jednoválec Briggs&Stratton Sprint 40 upravený zástavbou alternátoru vlastní výroby. Tento motor má delší vývod klikové hřídele, což vytváří mezi dnem motoru a žacím nožem prostor právě pro alternátor. "Použil jsem jednofázový alternátor z motocyklu. Rotor zůstal originální, stator jsem převinul tak, aby výkon postačil i pro trakce i dobíjení akumulátorů," vysvětluje modelář.
Startování motoru zůstalo klasické, šňůrou. "Společně se zapnutím hlavního vypínače je to jediný úkol, který se dělá bez dálkového ovládání," chlubí se Barejška. "A ještě jsem vymyslel možnost, jak skokově snížit otáčky na volnoběh. To se hodí při vysypávání koše, aby tlak vzduchu trávu nerozfoukal po půlce zahrady," doplňuje. Aby toho dosáhl, vložil modelářské servo do systému táhel škrticí klapky.
Tři olověné akumulátory
Mozek stroje tvoří elektrická výstroj kompletně umístěná v hermetické schránce na šasi stroje. Tři uzavřené Pb akumulátory 6 V, usměrňovač a regulátor alternátoru seřízený pro napětí 21,7 V, stabilizátor 5 V jako zdroj napětí řídicí elektroniky, stabilizátor 17,5 V jako zdroj napětí pro trakční motory s regulátory.
Dále pak RC vybavení obsahující šestikanálový přijímač v pásmu 2,4 GHz , dva stejnosměrné regulátory 18 A, vypínač pro zhasínání motoru a mikroprocesorem řízený ovladač mechanismu výsypného koše se světelnou indikací naplnění koše.
Výkonové prvky jsou umístěny na společném chladiči tvořícím součást schránky. Ve stěně schránky je ještě umístěna zásuvka s krytím IP 67 pro připojení výsypného koše. Elektrická vedení vnější instalace jsou provedena v kovových ohebných chráničkách.
Tělo se laminovalo
Tělo stroje i samovýsypný koš je vyrobeno technologií laminování do negativních forem. Výsledný materiál je sendvičový epoxidový laminát, kdy mezi vnějšími vrstvami skelného laminátu je dva milimetry silné jádro pěnového materiálu. Některé části jsou vyztuženy použitím uhlíkových tkanin a jediným nosným kovovým prvkem je pomocná hliníková vzpěra mezi ramenem předního kola a motorem.
Negativní formy se vyráběly na kopytech. "Nedělenou formu šasi jsem laminoval polyesterovou pryskyřicí a do vlastního dílu šasi jsem zalaminoval veškeré upevňovací prvky jako matky pro motor a alternátor či hliníkovou objímku uložení předního kola. A nakonec jsem udělal nástřik kvalitní tuženou barvou. Běžné barvy ve sprejích totiž nejsou tužené a neobstojí v případném styku s benzinem," vysvětluje.
Posloužila i převodovka ze stěračů
Pohyb zajišťují dva nezávislé trakční motory se šnekovou převodovkou, původně určené jako pohon stěračů osobního automobilu. Jejich konstrukce je velmi robustní a elektricky naddimenzovaná, takže pro ně není problém pracovat s vyšším napětím a přenášet svůj krouticí moment na kola podvozku v terénu.
Maximální rychlost sekačky je asi metr za sekundu. Zatáčení se řeší pomocí nezávislé trakce pravé a levé strany, kdy přední kolo přirozeně reaguje na změny podélných momentů.
Tuto přirozenou reakci zatáčení umožňuje vhodně zvolená geometrie vidlice kola otáčející se v uložení s axiálními ložisky. Jejich pouzdro dovoluje seřizování výšky přední části stroje nad terénem. Seřízení výšky zadní části pak je umožněno výškově posuvným upevněním trakčních motorů.
Koš je ze tří částí
Jedna je nosná, pevná a dvě pohyblivé, otevírající se směrem do stran a vzhůru podobně jako křídla ptáků. Aby se koš dobře plnil posekanou trávou, je vybaven průduchy dovolující průchod proudu vzduchu. Uvnitř je i fotoelektrické čidlo naplnění koše.
Vlastní otevírání a zavírání tohoto "žaludku" provádí elektrický šroubový servopohon vlastní konstrukce vybavený koncovými magnetickými spínači. Celý koš lze jednoduše odejmout a případně nahradit klasickým vhodného typu.
"Sekačka mi slouží už druhou sezonu bez potřeby dalších úprav či oprav a pro mne je to krásně splněný sen a hlavně nádherný pocit, že jsem to dokázal a vše funguje, jak má. A navíc, myslím si, ta sekačka i pěkně vypadá," shrnuje Václav Barejška.
Další informace najdete v časopise RC cars 10/2010.