Stroje roztodivných tvarů a konstrukcí vyrobené z použitých součástek většinou vznikaly v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století, ale najdou se i kousky z let devadesátých.
Každopádně jsou dokladem obrovské kreativity a technické zdatnosti českých zahrádkářů. "Dokázali v podstatě ze šrotu vyrobit funkční stroj, který ale většinou nebyl příliš bezpečný ani úsporný," řekl k jejich výtvorům Václav Brom ze společnosti Mountfield.
Sbírka jako produkt prodejní akce
Ze zhruba deseti tisíc odevzdaných sekaček v rámci několikaleté prodejní akce si výše uvedený prodejce poté vybral nejzajímavější kusy. Ty si ponechali na jednotlivých prodejnách, kde je můžete vidět dodnes, ostatní odevzdaný "šrot" ekologicky zlikvidovali.
Většina amatérsky sestavených sekaček ke svému pohonu využívala staré motory z praček nebo jiné univerzální elektromotory, kolečka si jejich výrobci obvykle vypůjčovali z dětských kočárků. Základní charakteristikou všech těchto strojů je v porovnání s moderními sekačkami jejich velká váha. Velké riziko zranění elektrickým proudem nebo odletujícími, špatně uchycenými součástkami, bylo pro doma sestrojené sekačky ještě "bonusem" navíc.
Pravděpodobnost úrazu byla vysoká
Nebezpečnost kutilských výtvorů potvrzuje příklad jednoruční sekačky, která má rukojeť a šasi vyrobené ze dřeva, nože vznikly zbroušením plátků z pilky na železo a elektrické vedení s vypínačem pochází ze stolní lampičky. "Sekačku vyrobil můj děda přibližně v roce 1995, její motor pochází ze staré pračky. Je poměrně nebezpečná, zvláště za mokra, protože drát probíjel. Také mu jeden z nožů ulétl a zasekl se do zdi," prozradil Miroslav Klátil, když výtvor svého dědy přinesl.
Vážně zranění hrozilo i při použití naprostého unikátu ve sbírce: motorové kosy. "Jejímu majiteli z ní neustále odlétával nůž. Z rour ke kamnům si proto vyrobil chrániče, které si připevnil řemínky na holeně. Celé to pak vypadalo jako část rytířského brnění," popsal kuriózní, ale neodmyslitelnou, ochrannou pomůcku k této motorové kose Brom.
Další z podomácku vyrobených sekaček se dokonce může pochlubit třífázovým motorem na 380 voltů z odstředivky, jimiž se v minulosti vybavovaly společné prádelny ve velkých domech. Tento stroj má levé madlo záměrně uříznuté, protože podle původního majitele překáželo, když sekal u plotu zahrady.
Přes veškeré nebezpečí, které podomácku vyráběné sekačky přinášely, by je možná ocenil Edwin Beard Budding. Tento britský inženýr získal 31. srpna 1830 patent na první sekačku na trávu. Od té doby dostala mnoho nových "kabátů", ale žací systém zůstal i po 180 letech u tohoto typu sekaček v podstatě zachován.
