Muchomůrka jízlivá

Muchomůrka jízlivá | foto: www.houbar.cz

Muchomůrka jízlivá (Amanita virosa)

Jak vypadá

. Zajímavosti a rady

prewBílá barva je častou příčinou záměny těchto smrtelně jedovatých hub s jedlými pečárkami. Spousta houbařů má totiž zlozvyk odřezávat houby od země. Není potom divu, že dojde k nešťastnému omylu. Hlíza s pochvou bývají často ukryté hluboko pod zemí. Ovšem i při vytahování plodnice ze země se třeň může přetrhnout a hlíza zůstane v zemi. Proto při sběru lupenatých hub dbáme na to, abychom vytáhli ze země celou plodnici. Mnoho méně zdatných houbařů propaguje pověru, podle níž jsou jedovaté houby palčivé nebo hořké a nebývají napadeny larvami hmyzu. Nesmysl! Slimáci si často pochutnávají i na muchomůrce zelené, aniž by se jim něco stalo. Právě ty nejnebezpečnější houby mají výbornou chuť, což už zmátlo nemálo lidí. 

Klobouky jsou 4 - 8 cm široké, v mládí vyhrble vejčité, pak zvoncovité se zaobleným okrajem, v dospělosti hrbatě sklenuté, zcela hladké, za vlhka mírně lepkavé, později lesklé, mléčně bílé, na středu někdy smetanové, naspodu s bílými až bělavými, tenkými, dosti hustými, křehkými, na ostří lehce zoubkovanými lupeny a štíhlým, válcovitým, na bázi kulovitě ztlustlým, odstále vláknitě šupinatým, bílým, 10 - 15 cm dlouhým a 1 - 1,5 cm tlustým třeněm, který nese nahoře bílý, hladký, naspodu vláknitě šupinkatý prsten a na bázi čistě bílou, cípatou pochvu. Výtrusy jsou bezbarvé.

Kde a kdy roste

Muchomůrka jízlivá roste vzácně od července do září v jehličnatých a smíšených lesích, spíše ve vyšších polohách, zejména ve smrčinách.

Je smrtelně jedovatá!