Muchomůrka jízlivá

Muchomůrka jízlivá | foto: profimedia.com

Muchomůrka jízlivá (Amanita virosa )

Muchomůrka jízlivá roste vzácně od července do září v jehličnatých a smíšených lesích.

Jak vypadá midi

Klobouky jsou 4-8 cm široké, v mládí vyhrble vejčité, pak zvoncovité se zaobleným okrajem, v dospělosti hrbatě sklenuté, zcela hladké, za vlhka mírně lepkavé, později lesklé, mléčně bílé, na středu někdy smetanové, naspodu s bílými až bělavými, tenkými, dosti hustými, křehkými, na ostří lehce zoubkovanými lupeny a štíhlým, válcovitým, na bázi kulovitě ztlustlým, odstále vláknitě šupinatým, bílým, 10-15 cm dlouhým a 1-1,5 cm tlustým třeněm, který nese nahoře bílý, hladký, naspodu vláknitě šupinkatý prsten a na bázi čistě bílou, cípatou pochvu. Výtrusy jsou bezbarvé.

Kde a kdy roste

Muchomůrka jízlivá roste vzácně od července do září v jehličnatých a smíšených lesích, spíše ve vyšších polohách, zejména ve smrčinách.
 
Je smrtelně jedovatá! Muchomůrka jízlivá je značně podobná některým bílým druhům pečárek (Agaricus), které se liší v dospělosti růžově až čokoládově zbarvenými lupeny a bází třeně vždy bez pochvy.