VIDEO: Podívejte se na překážkový dostih selat. Budete jim fandit

  • 4
Nakoupí prasátka od renomovaných chovatelů, jezdí s nimi po výstavách po celých USA a nechají je závodit pro radost dětí. Tyto "překážkové dostihy" mají stoletou tradici a tisíce fanoušků. Organizátoři s sebou vozí kolem 20 prasátek, která se během několika závodů za den vystřídají, aby se nestresovala.

"Nechceme, aby byla unavená," říká dvacetiletý Alec Crisman, který pracuje pro firmu All-Alaskan Racing Pigs v oregonském Eugene, působící v oboru už 25 let. "Nebylo by to pro jejich život dobré. Chceme, aby to byla šťastná prasata."

Závodníci dožívají na farmách nebo jako domácí mazlíčci

"Překážkové dostihy" prasátek jsou populární hlavně na jihu a severozápadě USA a pořádají se na jaře a v létě především pro radost dětí. Tak rozzářené dětské oči, jak tomu bylo naposledy v oregonském Multnomahu, se nevidí často. A dospělí mezi sebou sázejí na jednotlivá prasátka jako na koňských dostizích. 

Překážkový dostih selátek

Prasátka jsou podle Aleca natolik inteligentní, že se nemusí ani trénovat. Dráhu dlouhou 50 metrů proběhnou jako blesk, respektive rychlostí 36 kilometrů za hodinu. A to ještě stihnou překonat několik překážek vysokých 60 centimetrů. 

Závody jsou populární i mezi turisty. V každém kole si to rozdají vždy čtyři prasátka, která podle organizátorů motivuje především vzrušení ze soutěže a vidina pamlsku na konci každého závodu.

Začne se tím, že organizátoři představí prasátka jedno po druhém divákům, kteří jim na místě vymýšlejí vtipná jména, aby to takzvaně nastartovalo děti.

"Když běžel v kinech film Černá labuť s Natálií Portmanovou, měli jsme jedno prasátko pojmenované Natalie Porkmanová. A divákům se to líbilo," vypráví nadšeně Alec, který s prasátky jezdí po výstavách po celých Státech včetně Oregonu a Kalifornie. Výstav je zhruba 200 v jedné sezoně.  

A když "prorostlé bůčky" dozávodí? "Jakmile prasátka vyrostou a jsou moc velká, prodáme je nejvyšší nabídce," konstatuje pragmaticky Alec. Prasátka tak končí na farmách nebo jako rodinní mazlíčci.

Trať závodu měří 60 metrů a prasátka se během dne při jednotlivých kolech střídají. Pořadatelé si dávají pozor, aby se neunavila a nestresovala.

Alec nezapomene na diváka, kterému se zalíbilo prase reagující na povely jako pes. Za pořadateli přišel na konci jednoho závodu a řekl jen "Chci to prase... Kolik...?".  Winstona mu prodali v přepočtu za necelé čtyři tisíce korun. O několik let později za nimi přišel člověk doprovázený obřím kancem. Řekl jen "Winstone, sedni!" A kanec si sedl, jak byl zvyklý. "Byl to Winston," vypráví nadšeně Alec.