Mezi první činnosti, které by měl majitel zatopeného domu udělat, patří fotodokumentace škod pro pojišťovnu. Likvidátor se nemusí do ohrožené oblasti dostavit hned, budete tak mít důkazy pro vyrovnání škod. Stejně tak se nedoporučuje ukvapeně vyhazovat poškozené věci.
To vše je možné provádět ještě v době, kdy není možné začít s vyčerpáváním sklepů a vysušování a dalšími opravami domu.
Jak dokladovat škody pojišťovně |
Mezi další zásady patří nespěchat překotně s čerpáním vody v oblastech, kde se voda držela příliš dlouho, vyhledat pomoc statika a mít dost trpělivosti při vysušování.
Teprve po vyčerpání vody a odstranění nánosů bahna by měly přijít na řadu nejdůležitější kroky: obnovení a kontrola přípojek elektřiny a plynu. Pak se zkontroluje kanalizace a studna, prostě vše, co je potřeba k základnímu životu. Až potom je možné zabývat se detaily, například zda bude možné zachránit zatopené elektrospotřebiče.
Dodržujte základní hygienická pravidla
Při pohybu v zaplavených oblastech si nikdo nemůže být jistý, zda není voda kontaminovaná. Hygienici proto doporučují utírat si ruce do jednorázových utěrek a kapesníků.
Neměli byste jíst zaplavené potraviny s výjimkou hermeticky balených v plechu nebo skle. Pozor ale na poškozené konzervy, ty raději vyhoďte. Stejně tak se zbavte i chlazených nebo mražených potravin.
praktický hygienický manuál ministerstva zdravotnictví ČR |
Vodu čerpejte až po opadnutí záplavy
Problém oblastí, které byly delší dobu zatopeny zbytky stojící vody, spočívá v tom, že hodně stoupá hladina spodní vody. I když voda v konkrétním objektu už opadne, tlak spodní vody pod úrovní terénu je tak vysoký, že hrozí průsaky do sklepa.
Na to, jak zjistit výši hladiny spodní vody, existuje jednoduchý návod. Například zahradním vrtákem si udělat sondu vedle domu, třeba až metr pod úroveň základů. Pokud víte, že při zakládání domu v této hloubce podzemní voda nebyla a nyní dosahuje až po základy, je vhodné počkat, dokud neklesne.
Při rychlém vyčerpání od okolní vody v úrovni podlahy sklepa vzniká vztlak. A protože podlahy suterénních místností nejsou na takový vztlak navrhovány, může se podlahy prolomit a sklep opět zatopit. Voda navíc začne vtékat do sklepa i tam, kde prostupuje zdivem potrubí či různé kabely. Prostupy totiž nebývají proti tlaku vody utěsněny.
Pokud byla porušena kanalizace, pak proniká voda z okolního prostředí také klozety nebo umyvadly, které jsou pod úrovní okolního terénu. Proto je nutné vodu odčerpávat z podzemních prostor velmi obezřetně.
Během čerpání nezapomínejte na průběžnou kontrolu, zda do objektu voda opět nevtéká. To znamená odčerpat asi deset až dvacet centimetrů vody (čím větší sklep, tím menší snížení hladiny) a pak čerpání přerušit a sledovat, zda hladina znovu nestoupá.
U zdí starších domů, ať už jsou z cihel či kamene, může při náhlém snížení hladiny voda prosakovat stěnou a vyplavovat spojovací materiál, v mezních případech dokonce stěnu i prolomit.
Pro vyčerpání není třeba spoléhat se na pomoc hasičů. "Vystačí se s běžným kalovým čerpadlem, které má schopnost nasávat i bahno, většina z nich má dopravní výšku kolem osmi metrů, což bohatě stačí pro většinu rodinných domů. Stojí kolem tisícikoruny," tvrdí Vojtěch Šimůnek z internetového obchodu Profi-čerpadla.cz.
Do oprav se nepouštějte bez statika
Kdo vidí evidentní praskliny, už tuší, že návrat do vlastního bude komplikovaný nebo zcela nemožný, mnohé domy však i po vyčerpání vody vypadají neporušeně. Kontakt na statika lze získat prostřednictvím České komory autorizovaných inženýrů a techniků. I dům, kde se najdou na první pohled poškozené zdi, nemusí být vždy k odpisu.
Statik by měl v první řadě najít příčinu vzniku prasklin. Tam, kde dům poškodily kolemplující zbytky sousedovy stodoly, je možné praskliny opravit například injektáží.
Horší problémy ale působí podloží. U podemletých štěrkopísků je možné zvolit tryskovou injektáž, je ale tak drahá, že je možná levnější postavit dům znovu. Nejhorší jsou ale spraše, které se povodní změní v bláto vysychající až několik let. Dům si pak nepravidelně sedá a nikdo předem neřekne, zda se nerozpadne třeba až za několik let.
Uzavřený plyn mohou pustit jen lidé z plynárny
Pokud záchranáři, hasiči, majitel či plynárenská společnost v rámci evakuace uzavřeli hlavní uzávěr plynu v domě, může jej opětovně otevřít pouze pověřený pracovník plynárenské společnosti. Jestliže rozvody zemního plynu byly po celou dobu pod tlakem, mohou být po očištění armatur a přístupného potrubí opět zprovozněny. Avšak pouze v případě, že nebyly poškozeny spotřebiče, zejména jejich elektrické bezpečnostní prvky a čerpadla (například uvnitř kotlů).
Pokud nejsou starší spotřebiče vybaveny jištěním podporovaným elektrickými prvky (třeba průtokové ohřívače) můžete je po očištění zprovoznit sami. Vždy je však lepší nechat je zkontrolovat odborníky.
Byla-li narušena statika domu, je nutné zkontrolovat stav a možné deformace plynových rozvodů, stav a umístění spotřebičů, případně jejich posun. Podle míry poškození byste měli přivolat revizního technika, který rozhodne o případných opravách.
Elektrické rozvody musí změřit odborník
Kontrolu elektřiny by měl provádět pouze odborník. Bez proměření nezapínejte hlavní vypínač objektu, ale ani elektrospotřebiče, které byly zaplavené vodou, počínaje elektroventily přes pračky, kotle až po ohřívače s elektrickými součástmi. Všechno musí prověřit odborná firma. Voda totiž obsahuje i jemné kaly, takže vám většinou nepostačí spotřebiče pouze vysušit. Budou se muset rozebrat, řádně vyčistit, proměřit odborníkem a teprve potom zprovoznit.
5. Kanalizaci zkontrolujete sami
Kanalizaci můžete zkontrolovat i sami. Postačí, když voda bude potrubím odtékat a nevrací se. Pro podrobnější kontrolu použijte například slabý roztok vápenného mléka nebo světlé malířské barvy, který nalijte do umyvadla či do WC, které je nejdál od domovní čisticí šachty. V ní pak uvidíte množství protékající vody a její zabarvení.
Jestliže to vypadá na poškození kanalizace, nezbude nic jiného, než si pozvat odborníky a nechat si kanalizaci prohlédnout kamerou. Majitel domu by měl otevřít a prohlédnout všechny šachty a čisticí tvarovky a zanesené potrubí vyčistit. Čištění a propláchnutí se týká i všech uzávěrů zpětného vzdutí, jako jsou zpětné klapky, šoupátka a podobně.
Vodovodní trubky vydenzifikujte
Vnitřní rozvody vody po očištění jejich přístupných částí a dezinfekci armatur můžete začít okamžitě používat pod podmínkou, že vodovod zůstal celou dobu pod přetlakem čisté pitné vody. Pokud ale byl poškozen či byly přerušeny dodávky (to se týká především vlastních studní), musíte vodovod vypustit, dezinfekovat a dokonale propláchnout. Na dezinfekci můžete použít například savo či vodní roztok chlornanu sodného v koncentraci minimálně 0,5 miligramu na litr, který by měl působit nejméně jednu hodinu a pak rozvody dokonale propláchnout.
Při podezření na netěsnost potrubí je vhodné provést tlakovou zkoušku vodovodu alespoň provozním tlakem. Před tlakovou zkouškou se vodovod naplní vodou, uzavře se hlavní uzávěr i všechny výtoky a přívody do nádržkových splachovačů a podobně. Na některý výtok se připojí tlakoměr o rozsahu 0 až 1,5 MPa. V průběhu zkoušky nesmí tlak po dobu jedné hodiny poklesnout o víc než 0,02 MPa, případné netěsnosti je nutné opravit a pak zkoušku opakovat.
S rozborem vody ve studni nespěchejte
Vyčerpávat vodu, pokud je ještě kolem ní i povrchová záplavová voda, nemá žádný smysl. Většina soukromých studní nemá předepsané utěsnění pláště studny proti vnikání znečištěné povrchové vody. Teprve až okolní záplavová voda opadne, můžete začít s odčerpáváním vody. První vyčerpání obvykle udělají obecní hasiči, to ovšem neznamená, že je studna čistá. Musí se dezinfikovat, spárovat a čistit podobně nebo ještě důkladněji než při běžném čištění (viz článek o čištění studní.)
Dezinfekce se používá daleko víc, voda se vypouští i vícekrát. Rozhodně se doporučuje nechat poklop studny pootevřený a lít do ní savo ve větších dávkách. Je možné vodu používat jako užitkovou, s rozborem je vhodné počkat i několik měsíců, až se ustálí situace se spodními vodami a prameny. V první fázi stačí udělat levnější "malý" bakteriologický rozbor, jen zjistit, zda je možné vodu pít.
K vysoušeči pořiďte i topidlo
Odčerpáním se dostane z domu voda, nikoli ale vlhkost. Přitom úplné vysušení je otázkou ne několika měsíců, ale i dvou nebo tří let. Doporučuje se použít profesionální vysoušeč a nasadit ho alespoň na 14 dní.
Tyto vysoušeče má většina rizikových obcí dnes už nakoupené a v případě nouze je schopna je půjčit. Tam, kde technika není k dispozici, je možné ji zapůjčit. Vzhledem k vysokým cenám (stojí mezi 40 a 80 tisíci korunami) je ale půjčovné vysoké, kolem 450 korun denně.
K profesionálnímu vysoušeči je vhodné nainstalovat i zdroj tepla. Při 15 stupních Celsia je podle odborníků výkon poloviční než při třiceti. Vysoušeče pracují v drtivém procentu případů na kondenzačním principu, čím větší je rozdíl mezi teplotou vlhkého vzduchu a teplotou kondenzačního tělíska, tím víc vody se vysráží.
Omítky otlučte nad hranici vody
Veškeré úpravy je nutné provést až po prohlídce domu statikem, který jako jediný dokáže určit míru poškození a rozsah případné opravy. Velkou pozornost byste měli věnovat především důkladné očistě všech koutů, rohů, soklíků a dalších špatně přístupných prostor. Po základním vyčištění je nutné všechny zasažené místnosti (podlahy a stěny) vydezinfikovat například savem a to až do výšky zaplavení.
Zvláště staré vápenné omítky je vhodné celé oklepat, a to z obou stran zdi. Zdivo pak mnohem lépe vysychá. Totéž se týká i fasády.
Je třeba si uvědomit, že vysoušení bývá časově poměrně dlouhý proces. Doba nutná pro vyschnutí je u každého domu individuální. Ovlivňuje ji nejen intenzita vysoušení, ale také počasí, šířka stěny a mnoho dalších faktorů. V každém případě se však toto období počítá na měsíce. I když zdivo vypadá na povrchu suché a má i odpovídající barvu, skutečně suché být nemusí. Vyplatí se proto pořídit si vlhkoměr a skutečnou vlhkost si ověřit.
Na zimu dům čeká provizorní zatepleníPůsobením nízkých teplot a mrazu se mokré stěny poruší a vzhledem k rozpínavosti ledu v nich vzniknou trhliny. Stěna se potrhá buď v celé tloušťce, nebo se mrazem oddělí její vnější vrstva. Vzniká tak riziko snížené únosnosti až úplného zřícení nosných konstrukcí domu. Mokré stěny také mají výrazně nižší izolační vlastnosti. Důsledkem je obtížné vytápění či nedotápění místností. Na chladném povrchu špatně izolovaných konstrukcí bude docházet ke kondenzaci vodní páry stejně jako na vnitřních stěnách. Tím se zpomalí vysoušení konstrukcí. Řešením je provizorní zateplení promočených částí staveb přes zimní období tak, aby se zvýšila teplota na vnějším povrchu mokrých zdí při nejnižších teplotách nad nulu a zároveň se, pokud možno, zvýšila teplota na vnitřním povrchu mokrých stěn nad teplotu rosného bodu. Dodatečnou tepelnou izolaci mokrých konstrukcí provádíme z vnější strany do výšky nejméně o tloušťku zdiva nad hranicí mokrého pásma. Je vhodné volit například polystyrén o tloušťce alespoň 5 cm. |
